Poison (FF SB)

21# Promiň

Sirius

Amy se mnou už týden nepromluvila. Tedy spíše se na mě ani nepodívala, ale já jsem se rozhodně neměl v plánu vzdát. Chápal jsem její naštvání, ale nechápal jsem proč si to nemohla nechat vysvětlit. Nebudeme si lhát Remus zuřil podobně jako Amy, což bylo hodně.

Křičel, vrčel a snažil se mě i pokousat. Dobře, to přeháním, ale i tak to bylo drsný. S povzdechem jsem se usadil ke stolu ve Velké Síni. Musím něco hodně rychle vymyslet. Když jsem vymýšlel, co udělat, tak si Amy sedla na proti mě. V první chvíli mě napadalo, že bych jí mohl odprosit na kolenou, ale hned jsem to zavrhl. Věřím tomu, že by se mi buď hrozně vysmála nebo ponížila ještě víc, než bych v té chvíli byl.

"Ahoj," usmál jsme se na ni a ona mě propalovala pohledem. Tak tohle není dobrý začátek.

"Nejsem tu ze své vlastní vůle," povzdechla si. "James a Lily mě donutili si tě dojít vyslechnout, že už je to týden a už by na tebe neměla být naštvaná. Opak je pravdou. Nejradši bych tě spálila na uhel."

"Takže si mě vyslechneš nebo mě spálíš na popel?" zeptal jsem se s úsměvem, protože jsem si připadal jako nejšťastnější člověk na světě. Lily asi nebude tak špatná, jak jsem si pár let myslel.

Pozvedla obočí a začala se zvedat, ale já jsem jí zadržel. Nemohl jsem dopustit, abych si svoji jedinou šanci nechal proklouznout mezi prsty. "Promiň," začal jsem, když se usadila. "Neměl jsem v plánu ti ublížit. Jen jsem chtěl, abys věděla co cítím bez toho, aniž by sis myslela, že mi jde jen o to se mi dostat pod sukni."

"No... věř mi, že kdyby ses nechoval jako idiot, neignoroval mě, normálně se mnou mluvil... tak bys nepotřeboval ze sebe dělat tajného ctitele," zavrčela a odešla. Tentokrát jsem se jí nepokoušel zastavit. Věděla, co jsem jí chtěl říct, ale očividně nebyla naštvaná na to, že jsem si hrál na tajného ctitele, ale že jsem jí ignoroval... ale kdy jsem jí ignoroval?

Chvilku jsem nad tím přemýšlel a pak mi to došlo. Já jsem idiot.

...

Za chvíli začíná ples. James už byl připravený u dveří a já jsem, i když už také připravený, pořád váhal, jestli mám jít. S povzdechem se podíval na Jamese, který mě chytil za rukáv a táhl do společenky. V ruce jsem svíral náhrdelník, který jsem chtěl dát Amy.

A když jsem jí uviděl, jak vchází do společenky v krásných zelených šatech s ještě hezčím úsměvem na tváři. A s účesem vyčaseným do složitého drdolu. Musel jsem si povzdechnout. Byla doopravdy nádherná a já jsem hňup.

Lily, které jsem si ani nevšiml přišla k Jamesovi a políbili se. Nevěděl jsem, co mě to zrovna trklo a tak jsem šel za Amy. "Jsi překrásná," usmál jsem se na ni a ukázal ji náhrdelník v ruce. Asi nevěděla, jak má zareagoval, ale já jsem náhrdelník pozvedl a naznačil jí, že jí ho mám v plánu nasadit. Beze slova se tedy otočila a já jsem jí ho nandal.

Stále jsme ani jeden nepromluvil a když jsem jí nabídl rámě, tak ho nejistě přijala a my jsme se vydali na ples.