Poison (FF SB)

11# Vysvětlování

Lily

"Jamesi," vydechla jsem, když jsem ho konečně našla. Ani nevím kde. Od toho, co jsem se zvedla z postele jsem po hradu lítala jako šílená a hledala ho. Tak moc mě mrzelo, že jsem zaspala. Nikdy se mi to nestalo.

On se na mě sotva podíval a chtěl pokračovat v chůzi, ale já jsem ho zachytila za ruku, aby si mě vyslechl. "Vím, že jsem to podělala," řekla jsem bez ostychu. Neměla jsem, co skrývat. Teď už ne. Vyložím na stůl všechny karty. Měla jsem se nad sebou zamyslet dříve. Překvapeně se na mě podíval. Ale jeho pohled byl stále tvrdý. "Moc se omlouvám. Hrozně mě mrzí, že jsem zaspala. Kdybych ti řekla důvod, tak di budeš myslet, že se vymlouvám."

"To máš pravdu," povzdechl si a vymanil ruku z mého sevření a chtěl odejít.

"Chtěla bych ti to vynahradit," pokračovala jsem a znovu ho chytila za ruku.

"Jasně, dostanu další planou naději, že máš zájem a pak zase nepřijdeš," odpověděl naštvaně. Chápala jsem ho. Zklamala jsem. Nejen jeho, ale i sebe. Takhle by se nikdo neměl zachovat.

"Hned teď," odpověděla jsem. "Nechci mít šanci zaspat. Doopravdy ti chci dokázat, že jsem na tu schůzku chtěla jít. Můžeme jít rovnou," řekla jsem, ale v tu chvíli se ozval můj žaludek.

"Jedla jsi vůbec?" zeptal se a stále se na mě nepodíval.

"Ne, od toho, co nás došel Sirius vzbudit lítám po hradu jako šílená, abych tě našla," odpověděla jsem a provinile se podívala na špičky svých bot. Až v tu chvíli se na mě podíval. Brýle mu skoro padali z nosu a na jeho obličeji se objevil náznak úsměvu. Neodolala jsem. Nemělo smysl předstírat, že mě nezajímá. Propadla jsem jeho milému úsměvu, jiskřičkám v očích a rozčepýřeným vlasům. Tak jsem ho prostě políbila. Lehce a rychle.

Okamžitě jsem zrudla, když jsem si všimla jeho překvapeného výrazu. Pak mi znovu zakručelo v břiše. "Já se jdu nasnídat," řekla jsem a utekla směrem do Velké Síně.

"LILIAN EVANSOVÁ, NEMŮŽEŠ SI PO NĚČEM TAKOVÉM JEN TAK UTÉCT," zařval na mě naštvaně a rozeběhl se za mnou.

"Ale jo, můžu," řekla jsem a když jsem zapnula za roh spatřila jsem Amy, jak je opřená o zeď a překvapeně se kolem sebe kouká. Co jí ten kokot zase provedl?

S hlubokým nádechem jsem k ní rozešla. Všimla si mě a měla v plánu zdrhnout. "Ani na to nemysli," zavrčela jsem.

"Jen mi vrátil prsten," pokrčila rameny a mě zrovna dohnal James a kývl na ní ať zdrhne. Což udělala a já jsem se jen mohl kroutit v jeho sevření.

"Nech to být," zamumlal mi do ucha. "Jestli chceš, abych ti odpustil, tak dneska nebudeš myslet na nic jiného než na mě a budeš se mnou," pokračoval a já jsem se zamračila. Ale měl pravdu. S povzdechem jsem se přestala kroutit a otočila se v jeho náručí. Než jsem se na něj stačila podívat, tak mě hluboce políbil. Bylo to přesně takové jaké jsem si to představovala. Každý první polibek v knihách musel být pro hlavní hrdinky přesně takový.

"Co si myslíš, že děláš ty malá mrcho?" ozvalo se za mnou a než jsem se stačila otočit dotyčná pokračovala. "Všichni vědí, že pokud se James vzdá dohánění té krávy Evansové je můj," vrčela Patricie.

Jamesovi se napjaly všechny svaly a já jsem se na ní se zdviženým obočím podívala.

"Aspoň vím, co si o mě myslíš," prohlásila jsem a táhla Jamese směrem do Velké Síně. Nechala jsem jí tam s otevřenou pusou stát. No co, mám hlad.