Poison (FF SB)

14# Zamotaná hlava

Amy
Fakt už jsem nevěděla, co si o tom mám myslet. Přitahoval mě, ale nebyla jsem si jistá, jestli to myslí vážně. Je to děvkař. Nemyslím si, že jeho chování je v pořádku. Jenže moje také ne.

Hned jak jsem přišla ke stolu, tak jsem si posbírala všechny věci s tím, že si půjdu do pokoje. Nechtěla jsem se dívat ani na jednoho ze svých přátel a rozhodně jsem se nemohla podívat do očí Remusovi. Byl jako můj bratr a já se jen tak líbám s jedním z jeho nejlepších přátel a ještě se mi to líbí.

"Já se jdu projít," řekla jsem, protože Lily se na mě koukala s nadzvednutým obočím. Asi byla zmatená. Ještě před pár hodina jsem měla dobrou náladu. Jenže teď jsem se nemohla zbavit nejistoty. Co se to tam zrovna odehrálo? Proč mě chce líbat?

Jak se můžu bláhově zamilovat do ctitele, když mi je Sirius pořád v patách a nutí mě se s ním cítit dobře? Nenávidím ho za to. Nechci se s ním takhle cítit. Teď už celé rozrušená jsem šla po schodech nahoru a přemýšlela, jestli bych si neměla udělat okružní procházku po hradu než se jít svalit do postele a všechno ignorovat.

"Sakra," zanadávala jsem nahlas až se za mnou pár lidí otočilo a já jsem se posadila na schody, které byly zrovna v pohybu. Ať si dělají, co chtějí, já tu budu sedět jako blbec a čekat až zahřmí, protože nevím, jak se ze všeho toho zmatku vykroutit. Vždyť já se ani slepě nemůžu zamilovat do ctitele. Nechápu, proč se mi muselo něco takového stát. Asi se z toho zblázním.

"Amy," ozval se vedle mě známý hlas. Vzhlédla jsem a uviděla jsem Remuse. Do očí se mi nahrnuly slzy a já jsem se nešťastně podívala do jeho očí. "Co tě trápí?" zeptal se a posadil se vedle mě. Bylo mu jedno, že kolem nás chodí studenti. A mě to bylo vlastně taky jedno.

"Tvůj nejlepší kamarád mě trápí," řekla jsem nakonec. Už jsem mu to nechtěla popírat. Stejně to ví. Musí to vědět. Zná Siriuse už dlouho. Na rozdíl od mě ví, co od něj může čekat. Já jsem jen nechtěla být jeho další kořist. Zářez na noze postele. Nebo jak by se tomu dalo ještě říct.

"Jo, já vím, chová se jako idiot od toho, co je s Lily," prohlásil a když jsem se na něj překvapeně podívala, rozesmál se. On se ze mě utahoval a vůbec ho to netrápilo. Věděl, že mluvím o Siriusovi, ale jakoby se snažil udržet nějaké jeho tajemství. Sakra.

"Vyklop to," zavrčela jsem. Jen se na mě lehce usmál a pohladil mě po vlasech.

"Hlavně buď v klidu a snaž se s ním nebýt osamotě," prohlásil nakonec. Chtěla jsem něco dodat, ale ze zdola se ozval dívčí křik. Vyděšeně jsme s Remusem postavili a vydali se dolu prozkoumat, co se děje, že je tam takový křik. Možná jsem se dneska neoblékla úplně vhodně, ale co už, nic takového jsem nemohla předpokládat.

Ahojky, myslím, že mě ukamenujete, že je kapitolka až po dlouhé době. Jenže jsem nemohla najít žádnou inspiraci a i když vím, jak chci, aby se příběh vyvíjel, tak jsem prostě potřebovala něco, co by mi pomohlo to uskutečnit. Takže za dalších pár kapitolek můžete děkovat AgnesRock, která pro mě vytvořila krásnou představu toho, jak se to bude vyvíjet.

Hezké počtení :D