Poison (FF SB)

25# Přerušené vyznání

Sirius

"Musím jí to říct," řekl jsem rozhodně na snídani a James se na mě překvapeně podíval. "Dneska jí to řeknu a buď mě zabije nebo..."

"Tě zabije?" zeptal se James a já jsem se uchechtl.

"No, nemusela by. Mohla by mě třeba odmítnout nebo...," začal jsem, ale James mi zase skočil do řeči.

"Zabít."

"Přestaň," zavrčel jsem a on se rozchechtal na celé kolo. Ano, to byl celý James Potter. Občas bych ho nejradši strčil z okna.

"Dobré ráno," ozval se za námi hlas malé rusovlásky, která hned na to políbila Jamese na tvář. Ale James se rozhodl, že mu to nestačí. Byl jsem nakrknutý, taky jsem chtěl, aby mě Amy takhle sladce překvapila.... no v jejím podání by to asi nebylo takové. Spíš by na mě bafla a kousla mě.

Rozhlédl jsem se kolem sebe, jestli bych ji nezahlédl.

"Ahoj," usmál jsem se na Lily, které se konečně posadila vedle Jamese, ale ta odvrátila pohled. Co jsem sakra udělal i jí? James taky vykulil oči, ale nijak to nekomentoval. Nemyslím si, že bych byl schopný udělat něco horšího než to, co se stalo na plese.

"Ahoj," odpověděla a koukala kamkoliv jinam než na mě.

"Co víš a já ne?" zeptal jsem se okamžitě, protože mi došlo, že takhle odvrací pohled, aby mi něco nevyzradila.

"Ni-i-i-c," zakoktala se a já jsem se nahnul přes Jamese k ní. Ale to jsem neměl dělat. James mě vrátil na moje místo a podíval se na mě výhružný pohledem. Chápu, chrání si jí. Parchant.

"Když mi to neřekneš ty, tak bych měl najít Amy a zeptat se jí," odpověděl jsem a vstal od stolu. Ano. Nejdřív jí to řeknu a pak z ní vypáčím, co mi Lily nechce říct.

"Být tebou bych to nedělala," povzdechla si Lily, ale já jsem jí ignoroval. Musel jsem ji vidět a potkal jsem ji na hned, jak jsem vyšel z Velké Síně. Smutně kráčela chodbou v černé sukni, černých punčochách, bílé košili a šedém svetru... doopravdy jí to slušelo a výjimečně na sobě neměla podpatky, takže jsem ji převyšoval ještě o dalších sedm centimetrů více než normálně. A hrála si s náhrdelníkem. S tím, co jsem jí koupil. Byl jsem nadšený.

"Dobré ráno," usmál jsem se na ní a ona se zasekla v pohybu. Otočila se a vypadala jako by se rozhodovala, jestli má utéct nebo se mi postavit čelem. S povzdechem se na mě otočila zpátky.

"Siriusi, musím ti něco říct," začala, ale já jsem jí musel přerušit. Nechtěl jsem to vědět, ne hned. Nejdřív jsem musel vyjádřit své pocity já.

"Ne, měl bych začít já. Šel jsem tě hledat s tím, že se ti k něčemu musím přiznat," usmál jsem se na ni přistoupil k ní blíže. Znervózněla. "Víš, už od začátku školního roku jsem měl oči jen pro tebe, tak nějak si mi úplně zamotala hlavu a já jsem nevěděl, jestli je to dobře ne špatně. Ale zjišťovat tvoje tajemství, smát se z tebou a dohadovat mě přinutilo k tom se....," chtěl jsem to do říct, ale přiběhl Remus.

"Amy," přišel rychle ke mně. "Brumbál s tebou chce mluvit ohledně toho přestupu," začal a já jsem ho musel zastavit, když jsem si všiml Amyna vyděšešného pohledu. I já jsem musel vypadat hodně v šoku.

"Kvůli jakému přestupu?" zeptal jsem se a Amy si prohrábla svoje černé vlasy. Remus se zase podíval překvapeně na Amy.

"Říkala jsi, že mu to řekneš," zavrčel Remus.

"Chtěla jsem, ale on mi chtěl říct něco první," bránila se. Tak proto se na mě Lily nemohla podívat. Určitě by mi to řekla. Zhluboka jsem se nadechl a chtěl začít křičet, že svět je kurva nespravedlivý.

"Promiň Siriusi, po Vánocích začínám studovat ve Francii, abych se naučila ovládat svůj problém," povzdechla si a sklopila pohled. Já jsem k ní jen přistoupil a pohladil po vlasech. Nemohl jsem doříct, to co jsem měl na jazyku.

"V pořádku," odpověděl jsem, ale uvnitř mě něco umřelo.