Poison (FF SB)

6# Pusť!

Amy

Parchant jeden. Zhluboka jsem se nadechla. Musím ho získat zpátky. Musím se ovládat. "Jdu si dát sprchu a pak za ním zajdu," usmála jsem se na Remuse, když mi to řekl. Ne, že by mu to trvalo týden, jak se přiznal. Ale zkoušel najít jiný způsob, jak prsten získat. Očividně ho nic lepšího nenapadlo.

"Dobře, Amy," usmála se na mě klidně Lily. "Půjdu s tebou."

"Ne, Blacka zvládnu sama," usmála jsem se na ní a už se těšila na to, jak ho usmažím za živa. Škoda, že jsem nemohla doslova.

"Hlavně si pamatuj, že musíš zachovat klid," začal Remus a já jsem musela protočit očima. "Tichošlápek umí být velmi tvrdohlavý, koketní a... vlastně všechny vlastnosti, co tě rozčilují na lidech."

"Já vím," odpověděla jsem mu. "Taky ho znám celkem dlouho a všimla jsem si, jak je nesnesitelný."

Tolik k tomu, jak jsem do něj loni byla zblázněná. Díky bohu mě to přešlo. Asi bych se musela podříznout, kdybych ho ještě chtěla. Ale je pravda, že od začátku školního roku jsem ho neviděla s holkou.

...

Vykoupaná a klidná jsem scházela do společenské místnosti, kde na gauči seděli všichni 4 Poberti. V tichosti jsem k nim došla a mile se usmála. "Čauky," začala jsem a všichni se na mě úsměvem podívali. I Sirius, který se snažil ignorovat koketování jedné blondýnky.

"Amy, jak pak se máš? Po dlouhé době tě vidím s úsměvem," začal James a začal se koukat kolem dokola, jestli neuvidí Lily.

"Celkem to jde," odpověděla jsem a musela jsem se ušklíbnout nad jeho chováním. Pak jsem stočila pohled na Siriuse, kterému jiskřilo v jeho šedých svůdných očích. "Blacku, můžeme si promluvit?"

"Ale jistě, krásko," odpověděl a i hned vstal. Všimla jsem si, jak Remus protočil očima a James pootevřel pusu. Mávla jsem na kluky a oba jsme se vydali ze společenské místnosti. Bylo mi jasné, že si všichni budou myslet něco divného, ale zároveň jsem věděla, že Sirius o tom prstenu něco tuší, proto se zvedl.

Následovala jsem ho až jsme došli do opuštěné místnosti. "O čem jsi si chtěla promluvit Lupinová? O tvém nekonečné touze ke mně?" zeptal se a já jsem protočila očima. "Promiň, já zapomněl, jak to jde s Erikem?" Jeho jméno v podstatě vyplivl.

"Blacku, můj milostný život ti může být úplně ukradený. Ale za prvé, netoužím po tobě a za druhé, ani po Erikovi. Takže mi oba můžete ser svými dohady vlézt na záda," začala jsem a on se jen dál šklebil. " Jenže, jsem si jistá, že víš, proč jsem s tebou chtěla mluvit. Vrať mi ho!"

"Myslíš ten prsten? Jak si můžu být jistý, že patří tobě? Protože je to velmi zajímavý prsten," začal a já jsem zatajila dech. On to ví. Ví o mém tajemství. Musel si vzpomenout nebo to nalézt v knihovně. Všiml si mého vyděšeného výrazu a pokračoval. "Takže si to přeci jen pamatuji dobře. Tvůj výraz mi potvrdil, že bude velmi zajímavý. Vrátím ti ho, ale...," začal a přikročil ke mně.

"Ale?" zeptala jsem se a ustoupil. Jenže on se pořád přibližoval. Přemýšlela jsem, čeho se snaží docílit až jsem nakonec narazila do zdi. On ke mně pomalu přistoupil. Byli jsme těsně u sebe, ale nedotýkali se.

"Řekni mi, jak je ten prsten zajímavý," prohlásil. "Jsem neschopný trávit čas v knihovně. Usínám u toho. Na co ho potřebuješ?"

"To není tvoje věc," špitla jsem a on se na mě posměšně podíval.

"Chci, aby to byla moje věc," zašeptal a opřel si jednu ruku vedle mojí hlavy o stěnu. Nikdy jsem si toho nevšimla, ale značně mě převyšoval. Podívala jsem se mu do očí a on mi pohled oplatil.

"Věř mi, nechceš," prohlásila jsem. Byla jsem si jistá, že by byla chybu mu to říct. Nechtěla jsem, aby o tom věděl. Nikdo o tom nesměl vědět.

"Mám rád problémy," usmál se a sklonil se ke mně. Zdálo se, že mě chce políbit, dokonce mi dal druhou ruku na pas, aby si mě přitáhl k sobě.

Odvrátil jsem od něj pohled. "Pusť mě," zašeptala jsem. On mi zabořil hlavu do vlasů.

"Nechci," zašeptal mi do ucha. Naskočila mi z toho husina a já jsem si představila, co všechny by se dalo v téhle opuštěné místnosti dělat. Sakra.

"Pusť!" zdůraznila jsem. V hlase mi musela znít panika, snažila jsem se  mu vytrhnout. Jakmile jeho sevření povolilo, utekla jsem.

Jeho sváděcí techniky mě dováděli k šílenství. Začal mě zase přitahovat. Jak mě může, tak okatě svádět? Jsem skoro jako sestra jeho nejlepšího kamaráda. To se přece nedělá.

Byli Siriovi úmysly čisté?

Nebo si našel první oběť?

P.S.: Šťastné a veselé Vánoce!