Poison (FF SB)

24# Asi ho miluji

Amy

Po dlouhé horké sprše jsem se svalila na postel. Jsem tak pitomá. S povzdechem jsem se svalila na záda a dívala jsem se nad sebe. Ale asi je to dobře. Stejně bych mu jen ublížila. Asi po hodině, když jsem nepřítomně čuměla do strupu, tak se v pokoji objevila Lily.

"Slyšela jsem, co se stalo," povzdechla si, když si vedle mě sedla. Já jsem si povzdechla. "Možná bys mu měla dát šanci," povzdechla si a pohladila mě po vlasech. 

"Nemyslím si, že je to dobrý nápad," povzdechla jsem si a zadívala jsem se Lily do očí. Už je to nějaká doba, co jsem byla za Brumbálem a ještě jsem neměla odvahu do Lily říct. "A i když ho asi miluji, tak bych mu jen ublížila, kdybych se k tomu přiznala."

"O čem to mluvíš prosím tě, nemusíš mu nic říkat, ať se snaží on. Jen nechápu, proč by mu to mělo ublížit," povzdechla si a já jsem zrovna teď nevěděla, jak jí to mám říct. Jak svojí nejlepší kamarádce řeknete, že po Vánocích přestupujete na jinou školu. 

"Víš, Lily, já nevěděla, jak ti to říct. Jediný, kdo to zatím ví je Remus," povzdechla jsem si a posadila se. Dívala se mi do očí a já jsem doufala, že se jí v hlavě neroní hromada nemožných scénářů. "Po Vánocích už nebudu chodit do Bradavic," odpověděla jsem s povzdechem a ona na mě vykulila oči. "Budu přestupovat na Dračí univerzitu ve Francii," prohlásila jsem a ona na mě pořád civěla.

"A kdy jsi mi to jako chtěla říct?" zeptala se naštvaně. "Pozítří se odjíždí z Bradavic, jak si mi mohla něco takového zatajit?"

"Já jsem nevěděla, jak to říct a Brumbál si myslel, že by bylo lepší vám to říct až na poslední chvíli," povzdechla jsem si a složila si hlavu do dlaní a rozbrečela se. "Nechci vás opustit, nechci opustit Bradavice, ale musím se to naučit kontrolovat a tam mě to naučí."

"Slib mi, že mi budeš psát," povzdechla si Lily a já jsem si všimla slz v jejích očích. 

"Každý týden," usmála jsem se přes slzy a ona se také rozbrečela. Bude se mi po ní stýskat. Tohle místo pro mě hodně znamenalo. Ale člověk někdy nemá na výběr.