Poison (FF SB)

26# Setkání

O dva roky později...

Amy

"Dala bych si kafe," zasmála jsem se, když jsme s Lily procházeli příčnou ulicí s plnými taškami vánočních dárků. Vídávali jsme se, kdy to bylo možná a teď už půl roku pracujeme na stejným oddělení u Svatého Munga. Je to příjemné a vynahrazujeme si čas, kdy jsme nebyly spolu. Chtěla se mnou mluvit o Síriovi, ale vždy jsem to odmítla. Ještě jsem neměla odvahu mu čelit. Ne, potom, co jsem tak zmizela potom, co mi málem řekl, že se do mě zamiloval. Tedy myslím, že to chtěl říct. Možná dobře, že tam nakonec přišel Remus.

"Amy, pozor," vyhrkla Lily, ale mě se vyvrknul kotník a já jsem začala padat. Jenže mě někdo zachytil. Protože jsem v tu chvíli zadržela dech, tak jsem začala zhluboka dýchat a pak jsem uviděla svého zachránce. I když jsem nebyla připravená ho vidět, tak jsem musel uznat, že jsem do něj byla pořád zamilovaná.

"Ahoj," vydechla jsem a on se na mě zářivě usmál. Kdyby mě už nedržel, tak by se mi začaly podlamovat kolena. Zatraceně, jak může být ještě hezčí než byl. Sirius mě postavil na nohy a urovnal mi kabát. Překvapeně jsem se na něj dívala, když jsem si všimla i Jamese. Nepřátelsky jsem se podívala na Lily, která na mě nevinně koukala. Bylo mi jasné, že za tohle setkání může ona.

"Promiň Amy," začala Lily a já přesně věděla, kam to povede. "Ale Jamese už jsme domluvení, že zajdeme k jeho rodičům. Budeš muset jít na kávu sama."

Zabiju jí.

"Já s tebou rád půjdu," odpověděl Sirius. Zabiju je všechny tři, protože na Jamesovi bylo vidět, že mě co dělat, aby se mi nezačal smát. Spadla jsem do pasti.

"To není potřeba," odpověděla jsem Síriiovi a podívala se na Lily, kterou jsem objala. "V pondělí si to v práci vypiješ," zašeptala jsem jí do ucha a když jsme se rozloučili, tak se vydali na druhou stranu než já. Následovaná Siriusem.

"Jak jsi se vlastně ty dva roky měla?" zeptal se mě a otevřel mi dveře kavárny. Bála jsem s ním být sama.

"Pracovně," odpověděla jsem upřímně. "Připadám si až v práci jako bych konečně odpočívala. Ale zvládla jsem to, kdyby tě to zajímalo. Dokážu ho ovládat."

"Podle mě si ho dokázala ovládat i před tím," povzdechl si a podíval se na mě. "Amy, moc mě mrzí, že jsem ani jednou nenapsal," začal, ale já ho musela přerušit.

"V pořádku," prohlásila jsem. "Vždyť jsme si nic neslíbili."

"Kéž bychom si něco slíbili," povzdechl a zaplatil obě kafe, které jsme si objednali. "Aspoň by ses mi po škole ozvala a nemusel bych se dozvědět od Jamese, že spolupracuješ s Lily."

"A proč bys to potřeboval vědět?" zeptala jsem se. Chtěla jsem to slyšet od něj. Ale na chvíli jsme náš hovor museli přerušit, protože rozhodl, že si kávu dáme v kavárně a bylo v ní doopravdy teplo. Takže jsme si oba sundali kabát, ale já jsem nejdřív opatrně odložila tašky. Pak jsem si sundala šálu a čepici.

"Možná ze stejného důvodu, proč ty pořád nosíš ten náhrdelník," prohlásil a já jsem doufala, že nezačínám rudnout.

"Hodil se mi k šatům," prohlásila jsem, lhostejně a ve chvíli, kdy k nám dorazilo kafe jsem se napila.

"Sice mě tohle hašteření celkem baví, ale neviděl jsem tě dva roky," povzdechl si. "Ten den, kdy jsme se dozvěděl, že odjíždíš jsem ti chtěl, říct, že jsem se do tebe zamiloval. A i když se ti to může zdát překvapivé, tak jsem zamilovaný pořád. Asi mě James nakazil."

Tentokrát už jsem doopravdy zrudla.

"Nebylo by chvíle, kdybych na tebe nemyslel," usmál se na mě a já jsem se snažila schovat za hrnek kafe. "Tak už mě netrap a řekni, jak to máš ty," povzdechl si frustrovaně a zadíval se mi do očí. A já se v nich zase začala topit.

Odvrátila jsem od něj pohled. Styděla jsem se být takhle upřímná. "Taky tě miluji," špitla jsem a Siriusovi se na obličeji objevil zářivý úsměv. A pak jsme si ještě dlouho povídali.

Když jsme odcházeli z kavárny, tak mě nejdřív vášnivě políbil a pak mi vzal všechny tašky s tím, že mě doprovodí domů. Nezmohla jsem se ani na slovo a šla potichu za ním.