WINTER SOLDIER /Hope

10. kapitola

Bucky

Zastavil jsem na dálniční tankovací stanici. Pomalu jsem zaparkoval u nádrže a potichu vystoupil z auta. Bylo kolem páté hodiny odpoledne a slunce se drželo jen kousek nad obzorem. Mercedes v průběhu cesty usnula a tak jsem jí nechtěl budit potřebou natankovat tohle staré auto, které se jen tak udrželo pohromadě při jízdě vyšší jak devadesát kilometrů za hodinu. Jeho červená metalíza se na pár místech odlupovala a po stranách byly viditelné škrábance.

Abych pravdu řekl, asi se mi nepodařilo vybrat ten nejlepší automobil ale alespoň nemá žádný alarm. Potřebu natankovat ale má stejnou, jako auta s alarmem, což v tuhle chvíli byla opravdu nepříjemná situace. Skoro všechny peníze jsem utratil za oblečení pro Mercedes a na benzín už zbylo je pár dolarovek. S povzdechnutím jsem popadl tankovací pistoli a vložil jí do otvoru na benzín. Budu si holt muset poradit po staru. 

Na dálnici kolem projížděla auta ale na stanici bylo prázdno. Jen nějaká žena seděla za pokladnou a dívala se na obrazovku televize, hned vedle pokladny. Podle chvilkového pozorování se občas něčemu zasmála a usrkávala přitom z plastového kelímku s brčkem. 

Po naplnění nádrže jsem z kapsy vytáhl poslední peníze a vyrazil dovnitř. Dveře cinkly o zvoneček a místností se roznesl jeho zvuk. Ve vzduchu se vznášel kouř od cigaret a v regálech se povalovalo pár kusů energetických tyčinek a limonád. Proplouval jsem mezi regály k pokladně a chystal si nacvičovanou scénku, připravenou v mé hlavě. 

"Dobrý den, madam." pokýval jsem na ženu se zrzavými vlasy v ohonu a tílku s velice nevkusným střihem neonové barvy. Neochotně vzhlédla od monitoru obrazovky a s otráveným výrazem se na mě podívala. V tu chvíli jí na tváři vyskočil veliký úsměv a hned se postavila ze židle a narovnala se. 

"Budete si přát?" zeptala se milým tónem a poklepala dlouhými nehty o desku pultu. Úsměv jsem jí oplatil a snažil se co nejvíce zakrýt kovovou ruku za zády. Nechtěl jsem, aby přitáhla více pozornosti, než bylo nutno. 

"Ano, ano." kývl jsem hlavou. "Potřeboval bych klíče od záchodů, co jsou venku a také zaplatit benzín." 

"Ale jistě. Pro klíče ale musím dozadu. Počkejte tu, hned přijdu." řekla a mrkla na mě. Nervózně jsem se na ní zasmál a podíval se ven z okna na auto. Nikdo nikde nebyl. Teď byla ta příležitost. Rychle jsem kovovou rukou otevřel pokladnu a sebral pár dolarů. S cinknutím se zase pokladna zase zavřela a já doufal, že to prodavačka neslyšela. Schoval jsem si je do kapsy k ostatním penězům. Snad to bude stačit a ona si nevšimne, že něco chybí. 

Zrzka se během několika dalších vteřin vrátila a v ruce nesla malý svazek klíčů. 

"Víte co? Já už ty klíče vlastně nepotřebuji. Děkuji. Sbohem." pousmál jsem se na ni, rozloučil a z kapsy vylovil potřebnou částku peněz. Hodil jsem je před ní na pult a chystal se odejít. Hned jak jsem se otočil tam na mě čekala Mercedes. Byla konečně převlečená z pyžama do věcí, které jsem pořídil a ruce měla založené na hrudi a prohlížela si mě. Beze slov jsem jí ale chytil kolem ramen a vyšel s ní ze dveří. 

"Co to sakra mělo být?" zakřenila se a vymanila se z mého sevření. Na tváři jí hrál pobavený úšklebek, jako kdyby se právě stalo něco velice zábavného. Mně se to ale ani zdaleka vtipné nezdálo a tak jsem pár rychlými kroky obešel auto k místu řidiči a nasedl. 

Mercedes se po chvíli přidala a posadila se na místo spolujezdce. To, že se rozhodla dobrovolně sedět se mnou vepředu jsem přešel a nastartoval. Kovovou rukou jsem stočil dva černé drátky k sobě a motor zapředl jako kotě.