WINTER SOLDIER /Hope

6. kapitola

Někde v lese, New York - Mercedes

Znáte ten pocit, kdy se vám zdá něco velice nepravděpodobného a vy se probudíte ve své vyhřáté posteli a říkáte si, že to byla jen nějaká ze spousty nočních můr? Já totiž ne. 

Probudily mě sluneční paprsky a kapka rosy, která mi spadla do obličeje. Ležela jsem z neznámého důvodu uprostřed lesa zabalená v bundě neznámého člověka. Kousek ode mne byl rozdělaný oheň a tak mi nebyla až zas taková zima, jaká byla doopravdy. 

Ještě chvíli jsem si poležela než jsem se začala rozhlížet okolo.

Kolem provizorního ohniště na trávě u stromu se povalovala hromádka zbraní.  Zprvu mi nedocházelo, co to je za zbraně. Hrklo ve mně a já rychle vstala ze země stále zabalená v bundě neznámého. To logo na každé z nich jsem znala. Lebka s chapadly chobotnice. Vybavila jsem si zapomenutý moment, který se stal při záhadném zmizení Deana. Nebo spíše únosu. 

Ten den, který jsme Deana ani jeden z nás nemohli sehnat, jsem viděla na stěně jeho bytu vyražený přesně tento znak. Na bílé stěně nebyl nijak zvlášť vidět a tak jsem ho nechala bez povšimnutí a soustředila se na jiné věci. 

Všechny kousky skládanky do sebe začaly pasovat a já si uvědomila, co se stalo. Člověk, který unesl Deana teď unáší mě. 

Shodila jsem ze sebe bundu a vydala se co nejdál od ohniště. Co nejdříve jsem odtud chtěla vypadnout. Bála jsem se, že ten člověk je nablízku. 

Jehličí mě píchalo do bosých nohou a dlouhé kalhoty od pyžama jsem šourala po zemi. Ruce jsem založila na prsou a přitiskla si je více k tělu. Možná jsem si měla na sobě tu zpropadenou teplou bundu nechat. V duchu jsem si zanadávala a pokračovala dál v cestě. 

Po pár dalších metrech jsem dorazila k mohutnému stromu u potoka. Protékala v něm průzračná voda, která lákala, aby jsem do ní skočila. Při zvucích tekoucí vody jsem si všimla opodál stát muže. Rychle jsem se schovala za kmen mohutného stromu a modlila se, aby si mě nevšiml. 

To musí být on...

Když se chvíli nic nedělo, usoudila jsem, že jsem byla zanechána bez povšimnutí a vykoukla zpoza stromu. Asi o pět metrů dál stál ve vodě vysoký muž. Byl štíhlý a velice svalnatý. Měl kovovou ruku s rudou hvězdou na rameni. Přesně tu, co jsem viděla kolem svého pasu, než jsem upadla do bezvědomí. 

A v tu chvíli mi to došlo. Co když mě odvede na to samé místo, kde schovává Deana. Rozhodla jsem se tedy zůstat. 

Byl ke mně zády, takže jsem mu neviděla do obličeje. Jeho svalnatá záda se napínala a zase povolovala při mytí, na poměry mužů dnešní doby, dlouhých vlasů. Takhle zezadu vypadal opravdu dobře. 

Chtěla jsem vidět více a tak jsem popošla o kousek dopředu a to byla chyba. Nalomila jsem větvičku povalující se přesně přede mnou a vyloudila tak hlasitý zvuk, jaký by slyšeli i na druhé straně Spojených států. Zůstala jsem stát nehybně v pozici plížícího se člověka.

Můj únosce se hbitě otočil a zadíval se přesně mým směrem. Rychle jsem se snažila zpátky schovat za kmen stromu, ale hned dopředu mi bylo jasné, že tentokrát jsem nezůstala bez povšimnutí, jako před chvílí. Měla jsem chuť si vrazit nejméně dvě pořádné facky. To se může stát jen a jen mně. 

Už už jsem chtěla v panice začít utíkal ale kovová paže mě chytla za zápěstí a strhla na svou stranu. Narazila jsem do obnažené, pevné hrudi. Srdce mi tlouklo jako splašené a dech se mi zadrhával v hrdle. Strachy jsem křečovitě zavřela oči a do tváře mi spadlo pár tmavě hnědých pramenů vlasů. Čekajíc, co bude následovat mi hlavou létaly ty nejhorší scénáře. Neznámý muž mě opřel o strom a jeho stisk kolem zápěstí trochu povolil, tak, že to už nebolelo. 

Jeho lidská ruka mi z obličeje odhrnula vlasy a zastrčila za levé ucho. Měl teplou dlaň, i na to, jaká byla venku zima. Pomalu jsem otevřela oči a zahleděla se do tváře toho nekrásnějšího muže, kterého jsem kdy viděla. 

Mokré vlasy měl ulíznuté dozadu a z konečků odkapávaly kapičky vody dopadající na obnažená ramena. Neoholená tvář skrývala pár ošklivých jizviček a od úst se mu při každém výdechu valily obláčky mlhy. 

Měl rovný nos a trochu srostlé obočí. Cítila jsem jak mě propalují jeho mrazivě modré oči až do morku kostí. Po celém těle mi naskočila husí kůže, až jsem se začala třást. 

"Kde máš bundu?" zeptal se muž hlubokým hlasem. Kousek ode mne odstoupil a prohlédl si okolí. Když usoudil, že nikde není žádná ohrožující existence, než ta moje, došel si pro ostatní oblečení, které se válelo na kamenech u potoka. 

Na jeho otázku jsem mu neodpověděla. Jen jsem dál stála jako kůl v plotě opřená o strom a čekala, co se stane dál. 

Nejdříve si oblékl černé tričko s dírou na rukávu a poté jakousi černou vestu s různými úchyty. Asi na zbraně, které nechal se válet kousek od mé hlavy, když jsem ještě spala. 

Rozešel se směrem k ohništi a mě nenapadlo nic jiného, než ho následovat.

Ticho v lese přerušoval jen zpěv ptáků a šumění větví ve větru. Ani jeden z nás nemluvil a já si byla stoprocentně jistá, že za chvíli umrznu za živa. Stála jsem opřená o strom dál od muže, který si ukládal své zbraně všude, kam se mu jen vešly.

"Kdo jsi?" vypadlo ze mě a on se dál věnoval svým věcem. Založené ruce jsem dala podél těla a čekala na odpověď, která asi nehodlala přijít. Kdyby jsem byla únosce taky by jsem asi neřekla někomu svoje jméno ale já jsem to chtěla vědět.

"Proč jsi mě uspal a unesl? Proč jsme vůbec v lese?" rozhodila jsem rukama. Můj únosce se na mě prudce otočil a vrhl na mě propalující pohled. To snad jinak koukat neumí nebo co?

Rozhodla jsem se radši mlčet, jelikož jsem nechtěla pokoušet jeho trpělivost. Z podřepu se zvedl do stoje a začal zašlapávat oheň, jediný zdroj tepla v okolí. Začala jsem se nanovo třást zimou a jeho pohled spočinul na mém těle oblečeném v pyžamu, ve kterém jsem šla večer spát.

Těžkými kroky došel těsně blízko ke mně a znenadání se sklonil k zemi. Do chvíle než se znovu zvedl se svou bundou v ruce jsem měla zadržený dech. Z neznámého důvodu na mě měl obrovský vliv, který jsem nedokázala ignorovat. 

Teplou bundu mi přehodil přes třesoucí se ramena a zapnul až ke krku.

"Měli bychom vyrazit." pronesl a jako na podpatku se v mžiku otočil a rozešel se hlouběji do lesa. Jeho nečekané chování mě úplně vykolejilo. Chvíli jsem tam ještě stála než jsem se za ním rozeběhla.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Omlouvám se za dlouhou pauzu mezi posledními vydanými kapitolami. Snad už se to nestane a doufám, že jste na tenhle příběh nezapomněli. - blue_sky66