„Můžu už jít?“ znechuceně jsem se koukla na Zayna, když jsem dojedla.
Přikývl.
„Andy? Jdeme nakupovat.“ Řekla jsem rázně a naštvaně odešla.
Šla jsem nahoru do pokoje ,kde jsem na sebe hodila světlé džíny a černé tílko, černý kabát a kozačky.
„Jak dlouho se chceš zdržet?“ zeptal se mě, když jsme nasedali do auta. Tohle je po prvé co s ním někam jedu.
„Nevím.“ Mykla jsem rameny zapnula si pás.
Nastartoval a rozjel se směrem k nákupnímu centru.
„Nakupuješ ráda co?“ zeptal se po chvíli ticha.
„Jo“ řekla jsem jednoduše a dál sledovala cestu z okýnka.
„Vždycky, když se se Zaynem pohádáte, jedeš na kupovat?“ zasmál se a v poslední chvíli z toho udělal otázku.
„Hm.. Většinou.“ Podezíravě jsem se na něj koukla.
„Měla si toho Nialla… Hodně ráda?“ zeptal se znovu. Proč se mě sakra pořád na něco ptá?! Dostává to jako příkaz od Zayna nebo co?
„Proč?“ znovu jsem se na něj koukla tím podezíravým pohledem.
„Chci jen navázat kontakt a něco se dozvědět.“ Mile se usmál.
„Jo měla.“ Úsměv jsem mu oplatila.
„Měla jsi s ním dobrý pracovní vztah?“ koukl na mě s úsměvem.
„Na tohle se neptáš ty..“ zakroutila jsem hlavou. Bez tak se na tohle ptá Zayn.
„Hele. Se Zaynem se nebavím o ničem jiném než o práci. O Niallovi se přede mnou ani nezmínil.. Jestli ti jde o tohle.“ Povzdechl si.
„Jak o něm v tom případě víš?!“ nechápavě jsem vykřikla. Nezmiňovala jsem se před ním o Niallovi. Vůbec. Ani slovo. A ví o něm.
Mykl rameny a usmál se.
„Okamžitě to vyklop!“ bouchla jsem do něj, po dobu co se smál.
„Co za to dostanu?!“ vyhýbal se mým ránám tak, že jsme málem nabourali.
„Řekni si co chceš, hlavně mluv“ nepřestávala jsem do něj bouchat.
„Dobře, dobře..“ zasmál se.
Přestala jsem a sedla si zase normálně.
„Řeknu ti to, když pojedeme jinam než nakupovat.. A chci za to.. Ehm.. Pusu?“ zasmál se a po té n mě kouknul.
„Děláš si srandu?“ zamračila jsem se na něj.
„Když nechceš.“ Mykl rameny a zasmál se.
„Fajn. Jednu. Neškodnou. Ale nesmí se to dozvědět Zayn. Zabil by tě.“ Vysmála jsem se mu.
„Nedozví“ olízl si rty.
„Kam že to pojedeme?“ zeptala jsem se a ignorovala jeho gesto.
„Uvidíš.“ Usmál se a zatočil na opačnou stranu, než měl.
Xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
„Jsme tady..“ začal se mnou třást. Nejspíš jsem musela usnout.
Stáli jsme na kraji nějakého lesa.
„Proč jsme v lese?“ nechápavě jsem se zamračila. Usmál se a odpoutal se. Nechápavě jsem vylezla z auta za ním.
„Pojď.“ Pokynul mi a šel směrem do toho lesa.
„Co když mi něco uděláš?“ zastavila jsem se.
„Jediný co bych ti mohl udělat, je to, že bych tě tady ohnul, ale to se mi nechce.“ Zasmál se a pokračoval.
Váhavě jsem se vydala za ním.
„Kam to sakra jdeme?“ zeptala jsem se asi po půl hodině cesty.
Začala jsem zhluboka dýchat, když se před námi otevřel pohled na malý domek.
Andy se spokojeně usmál a šel k němu.
„Kam to jdeš?!“ křikla jsem za ním, když už byl u dveří.
„Dovnitř?“ zasmál se a otočil se na mě.
„Nemysli si, že tam půjdu taky.“ Zamračila jsem se. Dostala jsem strach. Byla už tma a nechtělo se mi jít do nějakého opuštěného domu, uprostřed lesa, s chlapem, kterého ještě ani pořádně neznám.
„Budeš tady?“ zakroutil hlavou.
„Pojď.“ Usmál se a přešel ke mně, když viděl můj ustrašený výraz.
Nedobrovolně jsem mu podala svou ruku a šli jsme směrem ke dveřím, kde jsem se zastavila.
„Věř mi.“ Povzbudivě se na mě kouknul.
Znovu jsem nedobrovolně souhlasila a vlezla do baráku. Bylo to tu pěkně hnusné, smrdělo to tu, po zdech byla plíseň a všude špína.
Andy se vydal směrem do nějakého sklepa. Bylo tu pěkně hnusné ticho. Můj hlasitý dech se byl slyšet všude kolem.
„Proč bych ti měla věřit. Vůbec tě neznám.“ Vystrašeně jsem se na něj koukla.
„prosím“ znovu se lehce usmál a postupovali jsme po schodech dolů.
Došli jsme do místnosti, která přímo vyvolávala depresivní dojem. Bylo to jak z nějakého hororu.
„Chvíli tu počkej.“ Usmál se a vdal se pryč.
„Andy nechoď“ pípla jsem, protože jsem se opravdu bála.
Nereagoval a odešel.
Stála jsem na jednom místě a zhluboka dýchala. Byla tady tma. Neměla jsem u sebe telefon.
Po chvíli jsem uslyšela kroky, které se ke mně blížili ze zadu.
Nechtěla jsem se otočit. Na to jsem byla až moc vystrašená.
Ucítila jsem ruce na bokách a dech na mém krku.
„Chyběla jsi mi.“
--------------------------------------------------------------------
Jsem tady s novou částí.. :)
Kdo to asi bude?! :O Vím, strašně těžký :DD ♥
No doufám že se vám část líbila.. :)
Strašně moc děkuji, za 2.4K přečtení a 200 votes.. :)
Co mě ale mrzí, jsou komentáře... :(
Taky jsem se rozhodla, že bych zase mohla věnovat části. :))
Vždycky si vyberu někoho, kdo okomentoval.. :))
Určitě se dostane na každého! ♥ :33
To je asi všechno
Díky)
Anettexox
