„Nialle!“ křikla jsem a rozběhla jsem se k němu.
„Ahoj“ přitiskl si mě na sebe co nejvíc, po našem polibku. Už měsíc jsem necítila jeho rty, jeho teplo, neviděla jeho smích, nebyla v jeho objetí.. Nebylo to jako měsíc, bylo to jako celá věčnost.
„Tak strašně mi chybíš..“ zamračila jsem se na něj a znovu se k němu přitiskla.
„Ty mě taky.. Už to nebude dlouho trvat a budeme pořád spolu Laro.“ Koukl mi do očí a zandal mi pramínek vlasů za ucho.
„Neptej se na nic.“ Položil mi prst na rty, když jsem otevřela pusu, abych se ho zeptala.
„Nialle pro“
„Na nic.“ Zdůraznil.
Sklopila jsem pohled k zemi a po chvíli ucítila polibek ve vlasech.
„Nialle dej mi tvoje číslo.. Můžeme si alespoň psát?“ smutně jsem se koukla před sebe, když jsme seděli na té hnusné sedačce v tom hnusném baráku. Jsem tu po druhé a nenávidím to tu. Tak moc se mi to tu hnusí.
„Ne to nedám..“ řekl jednoduše.
„Proč ne? Proč s tebou nemůžu být v kontaktu?“ rozzlobeně jsem křikla a snažila se zadržet slzy. Když jsem s ním, jsem tak moc citlivá. Nenávidím se za to.
„Laro prostě… Skus se jednou neptat na otázky typu Kde jsi? Proč nemůžu dostat tvé číslo? Jak jsi to myslel? Prosím zkus to.“ Povzdechl si.
„Tobě se to řekne! Nevím o tobě nic. Já jsem tam sama. Sama s Harrym a Zaynem! A ty si možná chodíš po nocích někam za děvkama! Ale já ne! Od té doby co jsem spala s tebou jsem se Zaynem nespala! Tak já nevím co mám sakra dělat!!“ stoupla jsem si a naštvaně na něj vykřičela tato slova. Ani jsem se nesnažila utřít všechny ty slzy.
„Laro uklidni se..“ povzdechl si a svěsil hlavu do dlaní.
„Jak se mám sakra uklidnit Nialle!! Nic nechápeš!“
„Laro já tě chápu, ale“
„Ne nechápeš absolutně nic! Nevíš jak se cítím! Nevíš jaký to je, když někoho miluješ tolik, jako já tebe! A když se ten někdo ukáže jen jednou za měsíc a ještě k tomu na deset minut, nesmíš se ho na nic ptát!! Vůbec nevíš jaký to je! Chodíš si někam za děvkama, zatím co já sedím ve vile a brečím, protože mi chybíš!!“ na víc už jsem se nezmohla, protože přes pláč to prostě nešlo.
Sedla jsem si na zem a začala na plno brečet.
Smutně se ke mně koukl a přišel ke mně. Sedl si ke mně a objal mě. Zavěsila jsem se mu na rameno a pokračovala dál v breku. Už takhle dál nemůžu, nechci.
„Prosím nebreč. Tak moc mě to bolí. Aby bylo jasné, já za děvkama nechodím.. Miluju tě jako nikoho jiného. Pořád na tebe myslím, nemůžu se dočkat toho až tě zase uvidím. Žiju v nejistotě, ve strachu. Ve strachu, co ti ty dva zase udělají, ve strachu, že tě ztratím, že zapomeneš. Nemůžu kvůli tomu spát, protože mi chybíš. Strašně moc. A je strašný, když tě po tak dlouhý době vidím a ty tady brečíš.. Opravdu mě to bolí.“ Řekl tato slova smutným tónem. Opravdu mě to dostalo. Cítím se úplně stejně jako on.
Okamžitě jsem se snažila přestat brečet.
„Takže..“ odsunul se ode mě, tak abych mu koukala do očí.
„Se prosím usměj.“ Nadzvedl mi ukazováčkem bradu a koukl se mi hluboko do očí.
Opravdu mě to přinutilo usmát se. I přes ty slzy jsem se na něj usmála.
„To je ono.“ Usmál se. Tak zářivě.
Sedla jsem si obkročmo na něj a začala ho dlouze líbat. Nebylo to těžké, protože on mi své polibky okamžitě začal oplácet.
„Tak moc tě chci.“ Kousl se do rtu, když jsem začala jeho krk obsypávat polibky a lehce zavzdychal.
Věděla jsem, že to nejde, protože každou chvíli se tu objeví Andy.
„Jsem tu“ jak jsem si myslela, stalo se.
„Věděla jsem, že sem zrovna teď vtrhne“ zasmála jsem se a pronesla jsem tuhle větu tak potichu, aby ji slyšel jen Niall. Jenže se tak nestalo.
„Tak sorry že žiju!“ naštvaně za sebou zabouchl dveře a kydl sebou na sedačku.
Oba s Niallem jsme se začali smát, ale Andy se mračil. Vzala jsem si Niallovu tvář do rukou a naposledy ho dlouze políbila.
„Kdy tě zase uvidím?“ nervózně jsem se kousla do rtu, protože jsem věděla že na tohle se ptát nemám.
Stačil mi jejich pohled.
„Fajn, zapomeňte na to.“ Rozhodila jsem rukama a zamračila jsem se.
„Miluju tě.“ Řekl Niall a přistoupil ke mně. Políbil mě a potom se rozloučil s Andym a odešel.
Smutně jsem se s Andym vydala zpět do auta. Nechci zpátky do vily!
--------------------------------------------------------
Jsem tu s částí.. :)
Takže první věc. Moc se omlouvám, že jsem v pátek nepřidala, ale opravdu jsem neměla čas. Hned jak jsem přišla ze školy jsme měli návštěvu, pak jsem jela pryč a vrátila jsem se okolo 18:00 no a hned ke mě přišla kamarádka, která u mě následně i spala.. Chtěla jsem přidat další den, ale to jsem celý den hlídala malou sestřenici, která pořád vyžaduje pozornost, jinak by mi asi zbořila pokoj -_- :DDtakže to bylo bez šance..
Doufám že vám to nevadí.. :(
Druhá věc..
Vím že už si asi někteří řeknete, že jsem s tim trapná, ale já nevím.. Má to tolik přečtení a pomalu ani jeden komentář.. Nevím proč.. Jestli se vám to neblíbí, tak proč to nenapíšete? Já vám za to opravdu nic neudělám, zároveň ale nechci aby jste si mysleli že tady jen prosím o komentáře, abych si zvedla sebevědomí nebo tak něco. Každopádně .. Nechci to dělat, jako to dělá spousta holek. Typem "Jestli tady nebude 5 klomentářů, nebude další díl" opravdu to takhle nechci. A dělat to nebudu... To je ale teda jedno..
Slíbila jsem, že příběhy budu věnovat za komentáře, no ale žádný nejsou, takže ani nemůžu.. :(
Třetí věc:)
Chci strašně poděkovat za 3.5K přečtení!! ♥♥ ♥ ♥ ♥
Vážně díky!! ♥
No a to je asi všechno. :)
V úterý by měla být část normálně :))
Díky
Anettexox
