„Tak a teď si v klidu dohraju ten turnaj a ty mě necháš být jo?“ řekl mi a vystoupil z auta.
„Fajn“ přikývla jsem. Stejně jsem teď potřebovala být sama, abych si promyslela jak to vlastně udělám.
„Co budeš dělat ty mimochodem?“ koukl na mě a nechal mě vejít do dveří jako první.
„Nevím..“ mykla jsem rameny a zula si boty.
Beze slov odešel z chodby rovnou do obýváku.
Já odešla nahoru, kouknout se za Louisem.
„Jak to jde?“ zavřela jsem za sebou dveře.
„Nic moc. Pořád mi tady něco chybí.“ Zakroutil hlavou. „Co děláte vy?“
„Byli jsme běhat, teď jsme se vrátili“ usmála jsem se na něj.
„Je mi tak líto, že se ti nemůžu věnovat“ smutně na mě kouknul. „Ale nikdy si to vynahradíme.. Slibuju“ usmál se.
„Dobře.. Tak já tě nechám“ úsměv jsem mu oplatila a namířila si to do sprchy.
Vysvlékla jsem se a vlezla do sprchy, kde jsem strávila snad hodinu. Potom přemýšlení jsem byla tak strašně unavená. Nejhorší na tom bylo to, že mě stále nic nenapadlo. Budu mu to muset asi na rovinu říct.
Zamotala jsem se do ručníku a vlezla do ložnice. Vzala jsem si na sebe čisté spodní prádlo, černé legíny a volné šedivé tričko. Vlasy jsem si nechala mokré a rozpuštěné.
Povzdechla jsem si a vydala se za Liamem do obýváku. Sedla jsem si vedle něho a pozorovala jak vyhrává.
„Co potřebuješ?“ zeptal se po chvíli. Nejspíš teprve teď zaregistroval, že vedle něj někdo sedí. Jeho přezdívka by mohla být blesk. Vážně.
„Musím s tebou mluvit.“ Sklopila jsem zrak. Věděla jsem, že mě stejně nepozoruje a poslouchá mě jen tak na půl, ale byla jsem opravdu nervózní. Je tady malé riziko toho, že nedožiju dalších 10 sekund.
„Mluv teď a nebo počkej až to dohraju“ pousmál se.
„Myslím to vážně Liame“ pronesla jsem bez tónu.
„Já taky“ znovu se zasmál.
Byla jsem na tolik vytočená, opravdu že jo a on si z toho ještě dělá srandu. Vážně skvělé.
„Myslím to naprosto vážně!“ zakřičela jsem víc než jsem chtěla.
Stopnul hru a sedl si tak, aby se mi díval přímo do očí. Což jsem ale nechtěla. Nejradši bych stála na opačném konci místnosti než stojí on.
„Tak o co jde?“ otráveně se na mě kouknul.
„Slib mi, že mě nezabiješ ano?“ nervózně jsem na něj koukla a skousla si ret.
„Já věděl že jsi něco udělala!“ křikl vítězoslavně. Já však zachovala svůj zoufalý pohled.
„Tak ven s tím? Si těhotná?“ zasmál se.
„Kdyby to bylo to, byla bych nejvděčnější člověk v celé Evropě.“ Odsekla jsem.
„Fajn, tak o co jde?“ zvážněl. Konečně pochopil, že si z něj nedělám srandu.
„Dobře, ale opravdu mi nic neuděláš ano?“ položila jsem mu znova tu samou otázku jako před chvílí.
„Jestli to budeš dál takhle napínat, tak asi jo.“ Zamračil se.
„Dobře..“ nervózně jsem si promnula ruce.
„Já nevím.. Nevím jak bych začala.“ Smutně jsem se na něj koukla.
Neodpovídal. Jeho výraz byl kamenný.
„Prostě já- Ta holka- Je od Zayna.“ Koukla jsem na něj zoufalým pohledem.
„Počkat co? Jaká holka? Jak to víš?“ začal mě atakovat otázkami.
„Nech mě to vysvětlit.“ Udělala jsem gesto rukama ať mlčí. Zavřel pusu a nechápavě se na mě podíval.
„Nevím odkud ji znáš, ale je od Zayn. Stejně- Stejně j-jako.. Jak- Jako já“ vykoktala jsem tuhle větu.
Nic neříkal. Jen se na mě koukal tím nejvíc zamračeným a nejvíc naštvaným pohledem.
„Řekni sakra něco!“ křikla jsem po něm a zoufale jsem se na něj podívala.
„Tak já ti teda něco řeknu když po tom tak toužíš!!“ zařval. Lekla jsem se tak, že jsem se od něj posunula dál.
„Od začátku jsi mi byla divná!! Chovala ses divně! Ten kluk v tom baru a ty poslední dny!! Nemyslel jsem si, že jsi od Zayna ale něco jsem tušil!! Zdála ses být fajn a milá, ale si jen obyčejná svině! Co všechno ten bastard Louisovi udělal?!! Ublížil jeho rodině! Ublížil jemu!! Přišla si udělat to samé?!!“ řval na mě tak, že se mi do očí nahrnuly slzy a já začala okamžitě brečet, zatím co on chodil po místnosti naštvaně sem a tam a křičel na mě tyto nenávistivé věty.
„Nechápu o co ti jde!! Myslel jsem, že jsi konečně jedna, která s ním není jen proto jak velký má barák, nebo proto kým je! Ale ne!! Ty jsi rovnou od Zayna!!“ rozhodil rukama.
„Já za to ale nemůžu! Já Louise miluju! Nemiluji Zayna! Miluji Louise!“ křikla jsem po něm na zpátek, ale věděla jsem že mi to k ničemu nebude, protože LIam je vytočený na sto deset stupňů.
„To si vykládej někomu jinýmu!! Jen mi kurva řekni! Proč tě sem poslal?!! Proč si sem vůbec přišla?!!“ křikl.
„Měla jsem vyzvědět co nejvíc, kolik se tu pohybuje lidí a podobné věci“ pípla jsem.
„Ještě že tady nikdo nebyl!!“ křikl.
„Nemůžu tě ani vidět Laro!! Je mi z tebe blbě!“ znovu zařval.
„Nic o tom nevíš! Nic! Zayn mě unesl, když mi bylo 15! Nemohla jsem nic dělat, snažila jsem se tolikrát utéct! Moje rodiče mě doteď hledají, ale je jim to k ničemu!! Žiju s ním a s Harrym! Mlátí mě! Jsou nenormální! Nic nechápeš! Nechtěla jsem sem, nechtěla, ale neměla jsem na vybranou!! Nic jsem Zaynovi neřekla! Všechno jsem popřela! Ano! Ze začátku jsem to na Louise hrála, ale to byl jen první týden! Zamilovala jsem se do něj! Pořád ho miluji! Nic nechápeš!“ křičela jsem tato slova skrz můj pláč, který stále sílil a sílil.
„Tak proč mi tohle kurva říkáš?!!“ zařval po chvíli co si to srovnal v hlavě.
-----------------------------------------------------------------------------
Jsem tady s částí :))
Vím že jsem jí slibovala už v neděli, ale vážně jsem neměla čas a zase to na mě včera nějak spadlo.. :(
V pátek byl vážně hroznej.. Probrečela jsem opět celou noc.. Myslím že to bylo horší než ve čtvrtek .. :(
No a včera zase.. Dneska jsem zatím v pohodě.. Ale asi určitě nejste zvědaví na to, abych tady psala o tom jak se cítím..
Takže jdeme k příběhu :DD
Jak už jsem tady psala, zbývá posledních pár částí do konce. :)
No a taky bych chtěla poděkovat za to, že jste nebyli (doufám:DD) nějak naštvaní za to, že jsem si dala malinkatou pauzu :)
Myslím že je to všechno.
Díky za 5.8K přečtení, komentáře a votes ! ♥
A jestli se vám příběh líbil, nezapomeňte komentovat a dávat vote♥
Díky
Anettexox
