„Kde jste tak dlouho?!“ zamračil se na nás Harry, okamžitě, když jsme přišli do kuchyně.
„Do toho ti nic není.“ Odsekla jsem a víc ho nevnímala.
Rozzvonil se mi telefon a já uviděla Louisovo jméno.
„Ano?“ řekla jsem do telefonu, bez tónu.
„Něco se stalo?“ zeptal se stejným tónem.
„Ne..“ falešně jsem se zasmála.
„Fajn. Zítra můžeš?“ pořád byl bez tónu.
„Jo.. V kolik?“ snažila jsem se znít mile.
„Fajn. Ve dvě tam jako minule, ahoj.“ S těmito slovy to naštvaně položil.
Nechápavě jsem se koukla na položený telefon.
„Něco se děje?“ zeptal se mě Andy a Harry na něj nechápavě koukl. Asi nepostřehl to, že se spolu bavíme nebo co.
„Ne to.. Jen je nějakej naštvanej a já nevím proč.“ Mykla jsem rameny a položila telefon na linku.
„Asi se mu to s tebou nelíbilo.“ Zasmál se Harry. Jen jsem na něj koukla způsobem, že mě opravdu nezajímá a nalila si pití. Už mě unavují ty jeho provokace, urážky a ponižování. Nenávidím ho!!
„Jste zpátky?“ objevil se Zayn ve dveřích.
Neodpověděla jsem a otočila se zády.
„Jsi na mě naštvaná?“ zavrněl mi do ucha a přisál se na můj krk.
Cukla jsem sebou a odešla ke stolu. Zasedla jsem na opačný konec stolu než je Harry.
„Kde je Cara?“ koukla jsem se na něj.
„Co je mi do toho?! Asi u sebe.“ Odsekl a rychle něco napsal do svého notebooku.
Mlčela jsem a po chvíli odešla tak jako Andy, asi před pěti minutami.
Zaklepala jsem na dveře pokoje Harryho a Cary a vešla.
„Co- co tady děláš?“ nechápavě jsem se zarazila, když jsem tam našla i Andyho.
Mykl rameny a usmál se.
„Klidně odejdu jestli“
„Ne buď tu.. Já už stejně jdu.“ Řekl a odešel.
„Co že?!“ zasmála jsem se a přisedla si k ní.
„Hej.. Nic mezi námi není jasný? Je prostě jen normální, to je všechno.“ Zasmála se.
„Jako že já nejsem?“ zamračila jsem se na ni.
„Samozřejmě že jsi.“ Zasmála se a objala mě.
„Kde jste byli celé odpoledne?“ zeptala se mě.
Nervózně jsem se kousla do rtu a podívala se na ni. Nevím jestli jí to mám říct. Co když to vyslepičí Harrymu?!
„Laro! Kde jste sakra byli?! Vyklop to!“ bouchla mě a zasmála se. V takhle dobré náladě jsem ji už dlouho neviděla.
„Slib mi že to nikomu neřekneš.“ Vážně jsem se na ni koukla.
„Slibuju..“ udělala otrávený výraz.
„Byla jsem s Niallem.“ Povzdechla jsem si a sklopila zrak.
„Pane bože! Ty víš kde je?! Kam zmizel?! Jak se má?!“ začala křičet.
„šššššt!“ zamračila jsem se a zacpala jí pusu polštářem.
„Promiň“ nevinně se zasmála a začala mě poslouchat.
„Vůbec nic nevím. Nechtěl mi nic říct. Nevím ani to, kdy ho znova uvidím..“ rozbrečela jsem se na novo.
„Bude to dobrý..“ objala mě a začala mě hladit po zádech.
„Fajn jsem… V pohodě..“ řekla jsem po chvíli a otřela si slzy.
„A.. Takže.. Spolu něco máte?“ nenápadně se usmála.
„Jo.“ Kývla jsem a znovu se mi chtělo brečet, ale musela jsem to zadržet. Nechci jí zkazit její dobrou náladu.
„Já to věděla“ nadšeně zatleskala.
Nechápavě jsem se na ni zamračila.
„Tu jeho špatnou náladu, vždycky, když tě Zayn políbil, to jak hezky o tobě mluvil a to jak byl smutný, když ti Zayn nebo Harry něco udělali. A taky to, jak byl vždycky šťastný, když trávil chvilku s tebou o samotě.“ Usmála se.
„Takhle náladový nemohl být kvůli mně.“ Zakroutila jsem hlavou. Nevěřím si.
„Ale jo. Věděla jsem od začátku že je to kvůli tobě..“ znovu se usmála.
Úsměv jsem jí oplatila a znovu ji objala.
„Asi si půjdu lehnout.“ Řekla jsem asi po půl hodině co jsme si povídali.
„Dobrou“ usmála se a já šla do ložnice.
„Pořád naštvaná?“ zeptal se Zayn po chvíli ticha, co on ležel na posteli a já se odličovala.
„Co myslíš?!“ ošklivě jsem odsekla.
„Ale no ták.. Nemyslel jsem to tak.“ Povzdechl si a omluvně se na mě podíval.
„Jasně. Ty to tak totiž nemyslíš nikdy!!“ zakřičela jsem a se slzami v očích odešla do koupelny.
--------------------------------------------
Takžee jsem tady s částí!! :)
děkuji za všechny kráné komentáře a votes a přečtení.. :)
Jak se vám část líbí?? :)
Nezapomeňte okomentovat, aby jsem vám mohla věnovat díl!! ♥
Chci jen napsat, že nevím, jestli přidám v sobotu část, protože pravděpodobně budu spát u kamarádky.. :)
To je asi všechno .. :)
Díky!
Anettexox
