„Nezajdeme do klubu?“ koukl na mě Louis, když jsem seděla naproti němu v kuchyni. Něco s Liamem řešili a já si zatím objednávala nové oblečení přes internet.
„Nemám nic na sebe.“ Zamračila jsem a objednala si už asi třetí šaty.
„Pane bože ty naděláš.“ Protočil oči Liam.
„Tak jako promiň!“ nevinně jsem rozhodila ruce.
„Nemůžeš si prostě vzít džíny a tričko?“ zeptal se mě Louis a potom koukl na Liama, který mu souhlasně přikyvoval.
„Fajn.“ Povzdechla jsem si poraženě, protože jsem věděla že tihle ti dva mi nedávají na výběr.
Oba dva se na sebe usmáli a potom si plácli. Zakroutila jsem nad nimi hlavou a odeslala objednávku.
„Měla by ses jít vypravovat, máš na to hodinu, to je pro tebe možná i málo“ Louis se zasmál.
„Jsi milej“ ironicky jsem se na něj usmála.
„Ale no táák.“ Uslyšela jsem za sebou. Provokativně jsem zakroutila zadkem a vběhla do ložnice.
Oblékla jsem si černé džíny s vysokým pasem, do nich jsem si zastrkala bílé tílko a hodila přes sebe šedivý svetřík. Zvýraznila jsem si linky a nanesla na rty červenou rtěnku. Vlasy jsem si vyčesala do vysokého culíku a byla jsem hotova. Spokojeně jsem se na sebe usmála v zrcadle a sešla za nimi dolů.
„Hodina?“ vysmála jsem se jim a udělala si pití.
„Promiň“ přistoupil ke mně Louis a vlepil mi pusu. Opřel se o linku a přitáhl si mě k sobě za boky.
„Jdeme?“ koukla jsem na něj a potom se otočila na Liama.
Oba dva přikývli a šli jsme.
Xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Bylo něco okolo jedné hodiny ráno ale nám se nechtělo domů.
„Musím si na chvíli odskočit.“ Řekl Louis když se po nějaké chvíli vrátil na bar k nám s Liamem. Před chvílí mu někdo volal, tak to asi musel vyřídit.
Oba dva jsme zakývali a vypili další skleničku alkoholu.
Byla jsem ale pořád střízlivá, ostatně i Liam s Louisem.
„Laro?“ uslyšela jsem za sebou. Zarazila jsem se, protože ten hlas jsem okamžitě poznala.
„Ahoj“ otočila jsem se s nervózním úsměvem.
„Co tady děláš? Kde je Z“
„Nialle! Jaké překvapení. Jsem tady s Louisem.“ Řekla jsem rychle, než stačil vyslovit jméno Zayn.
„Aha- ah, ahoj“ konečně mu to došlo a já si v duchu oddechla. Liam nás podezřele sledoval.
„Liame, tohle je můj dávný kamarád Niall, Nialle tohle je Liam“ představila jsem je a LIam se nejistě usmál.
„Omluvil by jsi nás na chvíli? Strašně dlouho jsme se neviděli“ koukl na něj Niall a objal mě kolem ramen.
Liam neochotně přikývl a já se vydala s Niallem neznámo kam, neznám tenhle klub.
„Tak že je ti špatně?!“ zamračil se na mě, hned jak jsme vlezli do nějakého pokoje. Nejspíš je tady Niall ubytovaný, protože měl u sebe klíče.
„Ne, teď už ne. Ale ještě před včírem bylo.“ Zkonstatovala jsem.
„Aha je mi to jasný.“ Dodal naštvaně.
Mykla jsem rameny a mlčela. Seděl na posteli, tak jsem si přisedla vedle něj.
„Laro? Mám úžasnou novinku“ usmál se na jednou.
„Poslouchám“ jeho úsměv jsem mu ne moc upřímně oplatila.
„Mám letenky. Do Japonska. Tam nás Zayn hledat nebude. Ani Louis. Andy tam má známé“ zářivě se usmíval.
Sklopila jsem zrak a mlčela.
„Nemáš radost? Je konec! Konec tohohle všeho!“ nadšeně křikl a objal mě.
„Jo jasně, ale já“ začala jsem koktat.
„Co?!“ okamžitě se na mě zamračil a začal mě skenovat podezíravým pohledem.
„Já- Já- Já teď nemůžu jen tak odjet. Prostě- To nejde Nialle- Nemůžu- Pochop“ koktala jsem a společně s těmito slovy ze mě šly slzy.
„Co?!!“ zakřičel a postavil se.
„Proč bys nemohla?! Zdá se mi to nebo co kurva?!“ začal chodit po pokoji sem a tam a tahal se při tom za vlasy.
„Neber si to nějak“
„Zle?! Už je pozdě!! Nezlob se na mě Laro, ale ty nejsi normální!! Každej, opakuji každej normální člověk ve tvé situaci by ani neváhal a ty mi řekneš že nemůžeš!“ znovu křikl. Pořád jsem své oči upírala do podlahy a snažila se nebrečet.
„jen mi řekni jeden zkurvenej důvod proč nemůžeš?!“ zasedl znovu ke mně.
Mlčela jsem.
„Někoho máš?!“ prudce mi nadzvedl bradu.
Nedělala jsem nic.
„To si asi děláš prdel?!!“ znovu vstal. Naštvaně chodil po pokoji a nadával. Rozběhl se a kopl do stolu, na kterém byla položená váza, která se okamžitě rozletěla na 1000kusů.
„Nialle já“ chtěla jsem něco říct.
„Prosím tě už mi radši nic neříkej!! Nejdřív kvůli mně pořád brečíš, meleš o tom jak ti chybím a pak mě takhle odkopneš!“ zařval.
„Tak to vůbec není! Neodkopla jsem tě!“ hned na to, co jsem na něj zakřičela se ozvalo klepání na dveře.
--------------------------------------------------------
JSem tady s částí, nemám moc času, takže jen tak v rychlosti :DD
Strašně moc děkuju za 4.5K přečtení, votes a komenáře ♥ ♥ ♥ ♥ ♥
Díky!! ♥
Pak taky myslím, že už odedneška začnu přidávat informace k novému příběhu, tak kdo jste si mě nefollowl a víte, nebo myslíte, že to budete číst, dejte follow :))
Myslím, že nic konkrétího nemám, takže.. :DD
Díky♥
Anettexox
