„Protože kdybych ti tohle všechno neřekla, zítra by jste byli mrtví!!“ zakřičela jsem a schoulila se na gauč.
„Co?!“ zamračil se.
„Nevím co má v plánu, ale je to tak.. Mám jen Louise navést na to, aby byl zítra doma..“ popotáhla jsem.
„Nevěřím ti ani slovo! Co když je tohle všechno jenom jedna velká bouda?!!“ křiknul po chvíli přemýšlení.
„Není! Prosím.“ Zoufale jsem se na něj koukla. Chvíli stál na místě a zkoumal mě naštvaným pohlede. Přemýšlel. Zase.
Najednou šel ke mně.
„Nech mě prosím!“ vypískla jsem a posunula se víc do zadu.
„Pojď!“ naštvaně a bolestivě mě chytnul za zápěstí a táhnul mě nahoru.
„Liame ne!“ křičela jsem.
„Řekneš mu to sama.“ Odsekl a zatáhl mě. Zápěstí mě bolelo od jeho pevného stisku, ale nemohla jsem se mu vykroutit.
„Prosím ne..“ pípla jsem, ještě než stačil otevřít dveře.
Otevřel dveře a zatáhl mě dovnitř. Silou třísknul s dveřmi. Nervózně jsem stála vedle něj.
„Co se ti tady děje?! A kdo to tam dole řval?!“ Louis se na nás naštvaně podíval od stolu.
„Tady Lara by ti chtěla něco říct.“ Odsekl mu Liam a strčil mě dopředu.
„Poslouchám“ Louis se na něj nechápavě podíval a pak přesunul svůj pohled na mě.
„Vlastně- Jsem si to rozmyslela.“ Otočila jsem se a vydala se na odchod.
„Ani na to nemysli“ zasmál se Liam a otočil mě zpátky.
„Nic mu říkat nechci!“ protestovala jsem.
„Smůla.“ Odsekl a tentokrát se zamračil. Na sucho jsem polkla a polekaně jsem se koukla na Louise.
„Tak o co tady kurva jde?! Nemám na vás čas!“ křikl po nás, když jsme se tam ještě asi 5 minut hádali.
„Je od Zayna.“ Řekl jednoduše Liam a ošklivě se na mě podíval.
Polekaně jsem se koukla na Louise a udělala krok do zadu.
„Co že?!!“ zakřičel a nechápavě se na mě podíval.
„Není to tak jak si myslíš!“ polekaně jsem vypískla.
„Ne?! A jak to teda je?!!“ rozhodil rukama a udělal krok ke mně.
„Louisi nech si to vysvětlit“ přikrčila jsem se, když mě Liam pevně chytl za ramena a Louis byl jen centimetry ode mě.
„Poslouchám!“ křikl mi přímo do obličeje.
Odešel ke svému stolu o který se opřel a Liam mě pustil já se na něj nepříjemně podívala.
„Tak?“ založil si ruce na prsou a podíval se na mě.
„Není to tak že bych mu donášela nebo tak… Vlastně je..“ zasekla jsem se. „Loui já nevím co ti mám říkat!“ zoufale jsem na něj křikla.
„Jak ses do prdele dostala k mýmu bratrovi?!!“ křikl.
„Unesl mě když mi bylo 15! Nemůžu za to. Musím dělat to co chce on, ne to co chci já“ smutně jsem se na něj podívala.
„A proč jsi teda tady?! Co po mě chceš?!“ au. Nevím proč, ale zabolelo mě to.
„Poslal mě sem on.“ Utřela jsem si slzy.
„Aha..“ odmlčel se.
„Takže všechno to.. Miluju tě.. A podobný.. Byly jen sračky.. Fajn. Ještě že už to vím“ zadívala jsem se do jeho očí. Byl v nich smutek?
„Celou dobu si to jen předstírala, abys mohla vyzvědět co nejvíc a on už tady na mě možná nikde čeká s pistolí, protože ví úplně všechno..“ zasedl za svůj stůl a položil si obličej do svých dlaní.
„Vůbec to není tak jak to říkáš!“ křikla jsem a rozbrečela jsem.
„Ne a jak teda?!“ křikl na oplátku on po mě.
„Miluju tě chápeš to?!Nikdy jsem mu nic neřekla! A to heslo na jeho email jsem posílala já!“ křikla jsem.
„Nevěřím ti“ zamračil se.
„Musíš mi věřit! Co jsem měla asi taky dělat?! Rozvedla jsem se kvůli tobě s klukem! Nevím co jiného ti mám dát jako další důkaz..“ sedla jsem si na zem, objala si kolena a schovala si hlavu.
„S jakým zase klukem?!“ Liam byl zoufalý z této situace. Stejně jako já.
„Byl moje ochranka.. Vážně si myslíš že miluji Zayna? Po tom všem co mi udělal?“ mluvila jsem do země.
„Fajn.. Zrekapitulujeme si to.“ Povzdechl si Louis.
„Zayn tě unesl“ začal a já přikývla.
„Dostala si ochranku.. Mezi tím ti ubližoval.. A ty si mezi tím byla s tím klukem. Potom tě poslal sem?“ přišel ke mně a zvedl mě ze země. Chytl mě za ramena a podíval se mi hluboko do očí.
„Jo.. „ znovu jsem přikývla.
„A teď?“ znovu se zamračil.
„Přísahám že jsem mu nic neřekla.. Přísahám..“ popotáhla jsem a sklopila zrak.
„Proč si mi posílala to heslo?“ smutně se na mě podíval.
„Protože jsem ti chtěla pomoct Loui.. Stejně proto jsem mu o tobě nic neřekla.. Neřekla jsem mu vůbec nic. Říkám ti to jen proto, že“ nemohla jsem přes pláč mluvit. Bylo mi to všechno tak strašně líto.
A zároveň jsem se bála, že ho ztratím.. Ani bych se mu nedivila.
„Že?“ nadzvedl mi prstem bradu.
-----------------------------------------------
Máte tady slibovanou část.. :)
Dneska sem nebudu nic psát.. :D
Jen.. Komentáře.. Úplně zmizely.. :/
Jinak děkuju za 5,9K přečtení♥
Je to všechno :D
Takže jen nezapomeňte okomentovat a dát vote!! ♥
Díky!!
Anettexox
