Photograph #Dary

Fotografie

,,Sice to není žádnej sporťák, na který jsi byla zvyklá v Praze...ale na letní vyjížďky by ušel, ne?'' ozval se po chvilce David, který ze z toho podivného okamžiku musel vzpamatovat.

Otočila jsem se na něj a na chvíli se nad tím zamyslela ,,To myslíš vážně?'' opět se mi rozzářily oči. Jakmile jednou propadnete koním, nikdy to z vás nevyprchá. My dva tomu byli důkazem.

,,No jasně'' usmál se a vyšel z boxu ,,Můžem jet klidně už dneska, jen co to tu všechno obstarám''

,,Klidně vám pomůžu, stejně nějak nemám co dělat'' naposledy jsem se dotkla Onyho sametové srsti, vyšla jsem za Davidem a box za sebou zavřela.

,,Dobře...'' uchechtl se při té představě ,,Ale teď už pojď, chci ti něco ukázat'' gestem mi naznačil, abych ho následovala. Na kraji stodoly byl vysoký žebřík, který vedl až nahoru, kde se mimo jiné skladovalo seno. ,,Tak prosim'' ukázal, abych šla první.

,,Jsi blázen?'' musela jsem zaklonit hlavu, abych vůbec viděla nahoru. To nemluvím o tom, jaký jsem měla strach z výšek.

,,Neboj'' uchechtl se ,,Lezu hned za tebou, když tak tě chytám'' mluvil stále s humorem, ale věřila jsem mu, že to myslí vážně.

Po okamžiku ticha a velkého dumání jsem se rozhodla, že prostě lezu. Opatrně jsem udělala první krok a hned jsem si všimla, že David skutečně dává pozor a jistí mě. Tak málo mi stačilo k tomu, abych si k němu vytvořila tu potřebnou důvěru a odhodlala se lézt dál.

Už jsem byla na poslední příčce, když mi David přiložil dlaň na stehno a vysadil mě tak úplně nahoru. Chvíli jsem pak chytala balanc, ale už to bylo za mnou. David vylezl hned po mně.

,,No vidíš, nic to nebylo'' pohodil rameny a vydal se mezi hromadou balíků až na konec seníku, kde byly dveře. Chvíli se s jejich otevřením pral, ale nakonec se tam dostal. Vyndal velkou krabici, na které byla fixem napsaná naše jména.

,,Jak už jsem říkal, nemohl jsem usnout...a nějak jsem si vzpomněl, jak děda rád fotil'' chvíli jsem netušila, co to v té krabici nese. Když ale mluvil o svém dědovi, okamžitě mi to došlo. Musely to být fotky, které se jim nějakým způsobem podařilo uchovat.

,,To kecáš'' došla jsem těch pár kroků k němu a společně jsme se usadili do rozpadlého balíku sena, ze kterého bylo ideální místo na sezení. Položil krabici mezi nás a podíval se na mě.

,,Ještě jsem do toho nekoukal, takže vůbec nevím...co tam bude'' Kmital očima střídavě na mě a na ten poklad, který našel.

,,Tak jo...'' řekla jsem po chvilce ticha a sáhla jsem na první fotku, která mi přišla pod ruku. Otočila jsem ji k sobě a jen co jsem se trochu zorientovala, naskočil mi široký úsměv.

,,Uka'' hned se přisunul blíž, abychom na ni oba viděli. V tu chvíli mi srdce bušilo ze vší té nostalgie tak rychle, že jsem pocit, jako by mělo každou chvílí vyskočit.

Na fotce stál můj táta a na vodítku držel Bellu, která zvědavě koukala přímo do objektivu. Na jejím hřbetě jsme seděli, spíše leželi my dva. Vpředu David a na jeho zádech já, s kovbojským kloboukem na zádech.

,,Můžeme jet sami?'' řekl pisklavým hláskem David a oba jsme se na mého tátu podívali. 

,,To nejde Davide, jste ještě malí'' zamítl táta a spadl mu zrak na pasoucí se Bellu.

,,Ale já už jezdit umím, i ve cvalu!'' pochlubil se David a ohlédl se na mě. Já se neustále prala s tím, abych přes ten klobouk něco viděla, ale zároveň jsem se ho odmítala vzdát. Už jsem skoro vybalancovala tu správnou polohu, ale Davi mi ho škodolibě opět chytl za předek a nechal mi ho spadnout do očí.

,,Davide!'' křikla jsem po něm a znovu jsem se pustila do války s fyzikou.

,,To je sice skvělý, ale Mery to ještě neumí'' odsekl můj táta a dělal co mohl, aby při pohledu na mě nepropadl smíchu. Vypadala jsem jak hříbek.

,,Já ji to naučím'' Tentokrát mi klobouk strhl za krk, abych konečně něco viděla. Nebýt té stahovací šňůrky, asi by už končil na zemi. Takhle se mi zasekl za krk a zakrýval mi téměř celá záda.

,,Da-vi-dé!'' tentokrát už jsem zněla dost naštvaně, ale David se tomu jen zahihňal.

,,Klid Mery'' zasmál se táta ,,Kovbojové klobouky nosí i takhle'' popošel ze strany a lehce mi ho upravil, abych se na té šňůře svou šikovností neuškrtila. ,,A Davide neboj, Mery se to časem taky naučí''

,,Ale proč ne teď?'' pokusil se z hřbetu natáhnout pro vodítko, ale táta si ho dost bezpečně držel u sebe.

,,Jo tati, vždyť já už to skoro umím taky'' opět jsem se Davida chytla kolem pasu, což bylo mamky pravidlo pro to, abych na koně vůbec směla.

Táta nám to chtěl dovolit. Zamyšleně se s prosíkem otočil na mou mamku, která jen zavrtěla nesouhlasně hlavou. Hrozně se o mě bála, ale už jen podle tátova pohledu je jasné, že až příliš. ,,Až někdy příště'' 

Oba jsme ze sebe vydali naprosto stejný zklamaný povzdech. Sami jsme sice jet nemohli, ale za to se táta postaral, abychom se pořádně projeli, aspoň pod jeho dohledem. V pohodlném klusu jsem sice lehce nadskakovala, ale držela jsem se Davči a brzy jsem i já chytla ten správný rytmus. Když jsme po několika kolech dojeli zase zpět k ostatním členům našich dvou rodin, David uchechtaně padl Belle na krk, já pochopitelně s ním, takže jsem mu znaveně ležela na zádech.

,,Úsměv!'' řekl Davidův děda a hned potom vytvořil právě tuto nádhernou fotografii. Táta Bellu pak pustil z vodítka, ale vzhledem k tomu, že jsme na ní seděli jen my dva bez výstroje, poslušně se pásla a maximálně popošla pár kroků.

,,Myslíš na to samý, co já?'' vytrhl mě z přemýšlení David a opět jsme si zahleděli do očí.

Beze slov jsem pouze přikývla a znovu jsem se musela na tu fotku podívat.

,,Tys byl strašnej parchant...'' strčila jsem mu do ramene ,,Prostě jsi mi nemohl ten klobouk normálně nechat'' začala jsem se smát

David nejprve netušil, ale po mém doplnění též propadl smíchu ,,Promiň'' dal ruce vzhůru na gesto, že se vzdává ,,Bůh ví, kde je mu konec...třeba ho ještě někde vyhrabem'' uchechtl se ,,Možná už bys přes něj něco viděla'' rýpl si nakonec a vyplázl jazyk

Oba jsme se zasmáli a já se ho pokusila ještě jednou plesknout, čemuž se s provokativním úsměvem vyhnul. Uklidila jsem fotku zpět a vytáhla další. Oba jsme se v tu chvíli dost zastyděli. Ani ne tolik za tu fotku, ale za tu vzpomínku, která se nám oběma zaručeně vybavila. Dokud jsem tu fotku neviděla, pravděpodobně bych si na to nevzpomněla.