Photograph #Dary

Laskavost

Lehce jsem ve zvláštním rytmu zaklepala na dveře a čekala jen pár sekund, než se otevřely. Opřel se spánkem o dveře a zíral na mě, jako bych byla to jediné, pro co se usmívá. Nemusel nic říct ani udělat, stačil mi pouze jeho pohled a já hned věděla, co chce.

Vešla jsem dovnitř a okamžitě se natiskla na jeho hruď, což konečně odpudilo absťák po jeho vůni, který jsem měla celý den. Ruce jsem mu omotala kolem krku, samozřejmě i s pevně drženou lahví alkoholu. Hladil mě po zádech a možná očekával, že mi to jako pozdrav bude stačit. To by mi ale mé rty neodpustily.

Lehce jsem se v jeho sevření odtáhla, abych mohla zase ochutnat jeho plné rty. Zdál se mi ale hned ze začátku trochu nejistý, což mě znervóznilo. Jen co jsem se odtáhla, došlo mi proč.

,,Hele, nechci vás rušit, ale nechcete si to nechat nahoru?" celá jsem se otřásla, když jsem zaslechla tuto větu z úst Davidova otce, tedy strejdy Karla. Nebyla jsem schopná jediného slova ani pohybu, aniž bych nezrudla jako rajče. Bohužel ani můj zásek mě od toho nezachránil.

,,Jo...eh...my jdem" chytl mě David okamžitě za ruku a poměrně rychle mě vedl na schody. Já byla stále jak opařená a doufala jsem, že tenhle okamžik už nebudu nikdy muset zažít.

,,No moment, co ta flaška?" zastavil nás, když si všiml lahve v mé ruce.

,,Tati prosím tě..." žádal ho pohledem, aby nás konečně nechal odejít.

,,Tohle si tu nechám" vzal mi ji z ruky a položil na stůl ,,A udělám ti Mery tu laskavost, že se táta o ničem nedozví... ani o..." naznačil tak nějak, že můj táta by se zatím nemusel dozvědět o nás dvou, minimálně ne od něj.

Já jen vděčně přikývla a nechala se Davidem konečně dotáhnout až do pokoje. Jen co se za námi zavřely dveře a my se na sebe podívali, bezvládně nás přepadl smích.

,,Promiň, tohle jsem ti mohl říct" promnul si obličej a šel k posteli, na kterou si také sedl.

,,A já se mohla trošku uklidnit, než jsem po tobě skočila..." uchechtla jsem se a na jeho pobídku se posadila k němu do klína.

,,Hlavně, že už jsi tu" políbil mě na krk, což ve mně opět spustilo nepopsatelné pocity. ,,Musel jsem mu to říct, asi to bere úplně jinak, než by to bral tvůj táta...od tebe" hluboce vydechl, jen si ten rozhovor představil. ,,Můžeme tady tak být... naprosto legálně" uchechtl se

,,Ani mi to nepřipomínej" rukou na jeho zádech jsem ho k sobě více natiskla a až teprve v té chvíli jsem si všimla, že z jemných polibků přešlo na to, že se na mé kůži tvořily drobné modřinky. ,,Davide!" okřikla jsem ho se smíchem ,,Nech toho, vždyť to bude vidět" furt jsem se snažila ze smíchu popadnout dech a vyvléknout se mu ze sevření, ale brzy jsem to vzdala.

David se se mnou pomalu schoulil na postel, čímž mě definitivně odzbrojil. Brzy jsem se ocitla pod ním a veškerá kontrola byla v jeho rukou. V tu chvíli se mi hluboce zadíval do očí a na jeho tváři se objevil úsměv.