Photograph #Dary

Ráno

Horké letní paprsky slunce mě, jako každý den, za zvuku ptačího zpěvu pomalu probouzely. Dnes bylo ale něco jinak. Kromě toho, že jsem se v následujících několika okamžicích musela zorientovat v čase a novém prostředí, brzy mé myšlenky vyrušil David.

Připadalo mi, že jsme leželi v té stejné pozici, jako jsem večer usnula. Novinkou ale bylo, že neměl tričko, takže mě svou hrudí zezadu krásně hřál. A to nepočítám, jak roztomile pochrupoval přímo za mým ouškem. Kromě 

Opatrně jsem se vyprostila z jeho pevného objetí a nechala ho zachumlaného v temně modře povlečené peřině, které ještě před chvilkou patřila nám oběma. Tiše jsem si ze země vzala své džíny a vydala se po schodech dolů do koupelny. 

Jen co jsem se ocitla sama v jeho koupelně a pustila na sebe vodu, jakoby na mě všechno dolehlo. Zády jsem se natiskla na chladné dlaždičky a s nadšeným výdechem se mi na tváři zjevil rozjasněný úsměv. 

Jeho dech, jeho kouzelné oči, roztomilý úsměv a hlavně zamilovaný pohled, který patřil jen mně. Vše se mi míhalo před očima a já měla pocit, že tyto věci nezapomenu, ať se děje co se děje. 

Můj stres a nejistota byly najednou ty tam. V mých myšlenkách byl teď on a nic jiného. Z mé mysli se úplně vytratilo vše špatné, co jsem si prožila za poslední rok. Bylo to snad poprvé, co jsem si hned po ránu nevzpomněla na mou maminku, která mě navždy opustila. Na to, jak se můj život v okamžiku změnil o 180.

Zabalila jsem se do ručníku a došla k zamlženému zrcadlu. Zkrátka jsem v sobě nedokázala zapřít dětinské nadšení a přímo uprostřed ze samého štěstí nakreslit srdce. Navlékla jsem se do svého oblečení, ale když na to přišlo, přeci jsem nemohla dát přednost svému tílku, před Davidovým tričkem. Oblékla jsem si ho a přivoněla si, jako bych té vůně snad za celou noc neměla až dost.

Vyšla jsem z koupelny a zaslechla jsem zvuky z kuchyně. Nebyl tam pochopitelně nikdo jiný, než můj oblíbený modroočko. Jen co mě spatřil, natáhl se pro hrnek s roztomilým potiskem animovaných postav, který tu pravděpodobně měl z dětství. Nalil do něj horkou kávu a zalil mlékem. Hrnek mi podal a při té příležitosti mě políbil na čelo.

,,Dobré ráno" řekl rozespalým chraplavým hlasem a usmál se.

,,No dobré" opřela jsem se s kávou v ruce o kuchyňskou linku a napila se mého oblíbeného nápoje. David zatím využil mé pozice a uvěznil mě u linky, jako by mu dotyky za celou noc ani zdaleka nestačily. 

,,Jak se ti spalo?" usmál se a vtiskl mi polibek za ucho, kam předtím schoval vlhké pramínky mých vlasů.

Nechala jsem ho bez odpovědi a čekala na první příležitost, abych se mohla zase dívat do jeho očí. Můj zasněný pohled pak mluvil za vše a mé odpovědi už nebylo třeba.

Místo dalších zbytečný slov se ke mně naklonil a jemně spojil naše rty v jedny. V poslední okamžik jsem pro jistotu hrnek položila na linku, abych ho mohla pořádně obejmout, jak jsem to chtěla udělat už dávno. Ruce jsem omotala kolem jeho krku a bez velké snahy jsem se s jeho pomocí nohama držela v jeho pase. 

,,Mhm..." zamručel a já na konci slyšela lehké uchechtnutí ,,Za půl hodinky mám lekci" narušil tiše naši chvilku ,,Pak se ti ale můžu hned věnovat...a můžeme jet někam ven" navrhnul a pomalu mě postavil zpět na pevnou zem.

Povzdychla jsem si, jako bych bez něj nemohla přežít ani minutu, ve skutečnosti to bylo ale proto, že tím jeho programem se čas jejich odloučení protáhl. ,,Já tátovi slíbila, že s ním odpoledne pojedu do města" zamrkala jsem smutnýma očima.

,,Hhh..." opřel si čelo o mé rameno a hluboce vydechl ,,Tak...se uvidíme aspoň potom?" sjel po mé paži až do dlaně, do které rychle vklouzl a mou ruku si tak přivlastnil.

,,Já pak hned přijdu" slíbila jsem mu a znovu se natáhla pro svůj hrnek, abych se mohla napít kávy. David se podíval na hodinky a docvaklo mu, že pokud má mít na lekci připraveného koně, měl by co nejdříve vyrazit. 

,,Musím běžet" odsekl nervózně a ve zmatku mi stihl vlepit pusu, že jsme se sotva dotkli. Rychle si v předsíni nazul boty a dotkl se kliky. V tu chvíli se na moment zasekl a ukázal mým směrem. ,,Počkej večer!" naznačil a jeho ustaraný výraz se na chvilku změnil na úsměv. To už ale vybíhal ze dveří a já se v jeho domě ocitla sama.