Photograph #Dary

Neboj

Mé zápěstí bylo plně v jeho moci a já se pomalu otočila. Pohled jsem ze studu stále směřovala do země a mlčky čekala, co mi chce.

,,Nechci to podělat, ano?'' po těchto slovech jsem k němu pohled opatrně zvedla a koukla mu do očí. ,,Už jsem toho stihl za svůj život podělat docela dost...a tohle fakt nechci...když jsme se po takové době konečně zas našli...Můžeme na tohle...prostě zapomenout?'' pokusil se o úsměv, který jen dokazoval to, jak mu na tom záleží a skutečně o to mezi námi nechce přijít

Jeho nakažlivý úsměv ovládl i mě a já jen lehce přikývla. Jen mě to ujistilo v tom, že jsme se tak zvláštně cítili oba a nebyla jsem v tom v té chvíli sama. Zapomenou ten upřený pohled jeho krásných modrých očí bylo sice nemožné, ale já byla odhodlaná se o to minimálně pokusit. 

,,Takže hádám...že tátovi pomoct nemusíš...a radši...odpoledne strávíš v sedle?'' stále mě držel za ruku a z mého zápěstí se přesunul do dlaně, po které mě nevědomky hladil palcem.

Uchechtla jsem se, když mi došlo, jak byla ta moje výmluva ubohá. ,,Samozřejmě'' odpověděla jsem na obojí.

,,A kromě toho...se bojíš výšek, takže bys sama neslezla'' uchechtl se a zvedl ze země krabičku, ve které se ukrývaly stále mraky fotek, které jsme si tímto nechali na příště. Vydal se k žebříku a pomalu slezl níž. ,,Neboj se, to zvládneš'' ujišťoval mě, zatím co pár příček ode mě sám lezl dolů.

Chvíli mi to trvalo, ale nakonec jsme se oba ocitli na bezpečně pevné zemi, kde jsem se už cítila o dost lépe. David fotky odnesl do místnosti, která byla něčím mezi sedlovnou, krmící místností a zároveň...skladem. Bylo tam takové množství věcí, že byste tam našli absolutně cokoliv.

Přesně jak jsme se před tím dohodli, se vším okolo koní jsem mu pomohla. Určitým koním jsme dali drobné příkrmy, vykydali jsme každý box a poté vyvedli všechny koně, až na Onyxe a tmavě hnědého valacha, jehož srst se na některých místech zbarvovala spíše do zrzavé, kterého jsem si tak namátkou vybrala.

,,Jak dlouho vlastně jezdíš?'' otočil se na mě na okamžik z Onyxova boxu, zatím co si ho připravoval k jízdě.

,,Vlastně jsem to nepočítala...'' uchechtla jsem se ,,Asi od té doby, co jsme se přestěhovali a já si to u mámy vydupala, jako kompenzaci'' zavrtěla jsem hlavou a přejížděla kartáčem přes kaštanovou srst Maxe, tedy valacha, na kterém jsem měla jet.

,,Tak to už je docela dlouho...to nám to půjde pěkně rychle'' uchechtl se tajemně, až skoro škodolibě. Já ale jezdila pouze v parkurové stáji, drtivou většinu na uzavřené hale a vůbec jsem neměla tušení, co může mít takový cvok jak on v plánu.

Po chvíli jsme se už vydali ven ze stáje i s našimi připravenými koňmi. Zadní bránou jsme vyšli na cestu podél pastvin, kde jsme oba nasedli. Chvíli jsem si musela zvykat na Maxovo tempo, ale zatím jsem nevyšla ze cviku, takže to nebyl velký problém. Následovala jsem Davida s Onym v pohodlném houpavém kroku a užívala si jemný letní větřík, díky kterému nebylo dnes tak nesnesitelné vedro, jako to bývá většinou.

Max se nechtěl moc zdržovat, takže jsme se brzy zařadili s Davidem vedle sebe a začali si užívat krásnou vyjížďku, po drobných cestách v okolí. David se na mě docela upřeně díval a já předstírala, že o tom nevím.

,,Hrozně klameš, víš o tom?'' prohlásil a já se na něj nechápavě otočila. ,,No...na první pohled vypadáš jak nějaká načesaná holka z města...a den na to si to tu v pyžamu štráduješ na koni, na kterého si občas netroufne ani táta'' zasmál se a sledoval mou reakci

Sama jsem se musela ohlédnout, aby mi to došlo. Skutečně jsem tam od rána lítala v pyžamu a bylo mi to úplně jedno, i když jsme projížděli po silnici, přímo středem vesnice. Pak ale prohlásil to o Maxovi a já znejistila.

,,C...cože?'' až jsem se z toho zakoktala. Vážně o tom valáškovi, který šlapal poslušně jak beránek řekl, že si na něj netroufne jeho táta? To už jsme ale najeli na cestu podél louky, ze které David náhle vykročil. Já ho zmateně následovala a stále očekávala, že se dočkám nějakého vysvětlení. To mi ale nedošlo, že jsme se najednou ocitli v rohu obrovské otevřené louky, přičemž se naši koně nemohli dočkat, než jim dáme příležitost k letu.

,,Neboj'' uculil se naposledy a já jen zaznamenala, jak se zamlaskáním pobídl Onyho do slabin. Ten se rozlítl takovou rychlostí, že jsem se ani nestačila divit. Možná v tom ale hrálo roli také to, že Max udělal v tu chvíli úplně to samé.

Chvíli jsem překvapeně chytala rovnováhu, ale nakonec jsem se koleny pevně zapřela o sedlo a dostala Maxe pod svou kontrolu, aspoň v rámci možností. Mé vlasy, které byly stále plné sena, ve kterém jsme před tím dělali neskutečný kraviny, mi teď bezstarostně vlály ve větru a já se nemohla toho adrenalinu nabažit. Brzy jsme dohnali Davida s Onym, kteří si to užívali dost podobně. Sledovala jsem Davida, jehož rozepnutá košile ve větru odkrývala větší část jeho těla, než je pro holku jako jsem já zdravé. Jeho vlasy ve větru ani nekomentuji, jelikož naprosto rozcuchat si je dokázal i sám. Ani jsem si přes všechny ty rušivé elementy nevšimla, že louka byla najednou u konce a my museli pomalu zastavit.