Photograph #Dary

Nic špatného

Čas plynul a my na stole měli už asi třetí pivo. Davida ta jeho nálada stále nepřešla, naopak byl ještě protivnější. Nemluvil, ale z jeho výrazu to bylo jasně poznat. Najednou začala hrát pomalejší písnička, která svou atmosférou byla naprosto ideální pro ploužák.

,,Zatancuješ si?" vstal Michal z lavice a podal mi ruku. David měl jednu ruku na stole a já jen koutkem oka zahlédla, jak ji zatnul do pěsti. Nechtělo se mi, tak strašně se mi nechtělo, že bych tisíckrát radši teď seděla sama doma, než se ho dotýkat a dát mu další příležitost, aby to zkoušel. Byl tam ale stále David a já se prostě rozhodla, že zjistím co se děje.

,,Tak...asi jo?" řekla jsem s nechutí

,,Mer..." ozval se tiše David, ale ani mé jméno nedořekl, jak rychle se zas odmlčel.

Na okamžik jsem se na něj ohlédla, ale když uhnul pohledem, přijala jsem Michalovu ruku a nechala se odtáhnout mezi ostatní. Bylo už kolem půl jedenácté večer a jelikož jsem lehce nevychytala výběr oblečení, začalo mi být chladněji.

Dal mi ruce na pas a mně naskočila husí kůže. Bohužel ne z žádné tenze, ale z toho, jak mi bylo z jeho dotyků a blízkosti zle. Ty jeho záměry byly tak nápadný, že jsem mu přes ty jeho hladové oči viděla až do žaludku. Příští zastávka- veřejný hajzlíky.

Po celou dobu jsem cítila, jak nás David pozoruje. Jako by mě pohledem doslova propaloval pokaždé, když jsem k němu byla otočená zády. Michal se neustále snažil dostat blíž, což byl přesně opak toho, co jsem chtěla já. Do toho mu neustále sjížděly ruce níž, na můj zadek. To už mi bylo více, než nepříjemné a tak jsem ruce rázně vracela zpět na jejich původní místo.

Písnička se zaplať pánbůh blížila ke konci a já pomalu ustupovala. V tu chvíli mi Michal sjel přes bok až na stehno, které stiskl. ,,Pojď, něco ti ukážu" druhou rukou mi sjel po paži až k zápěstí.

,,Ne...eh...já už půjdu" snažila jsem se couvnout, ale on si mě jemně přitáhl zase zpět.

,,Se mě snad bojíš? Já ti nechci přece nic udělat...nic špatného" dodal a lehce mě přepadly obavy.

,,O to nejde...mám tu tátu, musím už jít" vzdala jsem pokus o vyvlíknutí a doufala jsem, že po těchto slovech povolí sám.

,,Je to jen na chvíli, pojď..." znovu si mě přitáhl, ale tentokrát jsem jeho přidání na síle neustála a udělala jeden krok k němu.

,,Mery, můžeš na slovíčko?" řekl najednou David, který se objevil za mnou. V tu chvíli se mi tak ulevilo, že ze mě opadl všechen pot. Pootočila jsem se jeho směrem a s pousmátím jsem přikývla.

,,Ehm...máme tu něco rozdělanýho, nevidíš?" ozval se Michal

,,To teda nevidím...Mery, jdeš?" v podstatě mi nabídl ruku. Jakoby vyčetl mé myšlenky a obavy a na rozdíl od někoho poznal, že o takovou společnost nestojím.

,,Davide tohle jsi prostě prohrál, smiř se s tím a táhni" sjel po mém stehnu níž, až se dotkl spodního lemu kraťasů, pod které mu v mžiku zajely špičky prstů. Celá jsem sebou cukla.

,,Eh..." udělala jsem mini krůček dozadu, což David zpozoroval a brzy mu došlo proč.

,,Pusť ji" stále držel svůj hlas v neutralitě, ale na jeho výrazu bylo to naléhání poznat. Lehce mě chytl za paži, aby dokázal, že to myslí vážně.

,,Davide, starej se o sebe" odsekl mu

Když ani po této výzvě nevyhověl, už se neudržel. Chytl Michala za rameno a bleskovou rychlostí ho odstrčil asi metr zpátky.

,,Co ti hrabe do hajzlu?! Jak vidíš, tak o tebe zájem nemá, když šla se mnou...tak se uklidni a dej jí pokoj" oplatil mu jemnější formou strčení do ramene Michal, ovšem stále to bral jako neshodu mezi kamarády, kterými doposud zřejmě byli.

David se na něj v tu chvíli podíval, jako by ho nejraději na místě zabil. Nijak mu na tohle neodpověděl a znovu mě chytl za ruku. ,,Jdeme..." odtáhl mě ze středu dění na cestu, která odtud vedla pryč. Když jsme byli dostatečně daleko, konečně mě pustil.

,,Dobrý?" dal si ruce do kapes a podíval se mi do očí.

,,Jo...teda ne..." prohrábla jsem si vlasy, přičemž jsem se lehce zachvěla zimou. ,,Davide...co se děje? Chováš se celý večer...divně"

,,Co se děje? Chtěla jsi s ním snad jít, jako každá, co mu na to skočí?!" vyjel na mě podrážděně.

,,Uklidni se sakra!" chytla jsem ho za ramena ,,Samozřejmě že ne proboha...za to ti děkuju..." dodala jsem tiše ,,Ale myslím to před tím, třeba to s tím Matyášem...co se děje?" znovu jsem zopakovala svou otázku v naději, že se mi konečně dostane odpovědi.