Photograph #Dary

Něco důležitějšího

,,Davi...promiň" spustila jsem hned z fleku. Díky vyjížďce a terapeutovi jménem Max, jsem měla dost času na přemýšlení na to, abych moc dobře věděla co chci říct. ,,Za to, jak jsem se dneska chovala...a vlastně i včera"

,,Ne, ty promiň" pousmál se a přistoupil blíž ,,Neměl jsem s ní ten čas dnes trávit a dávat jí tak falešný naděje, zatím co někdo, u koho bych sám naději mít chtěl, se tu projížděl sám..." povzdychl si vyčerpaně ,,Celý to pochopila jinak, myslela...že je to rande...a ujasnil jsem jí to až když jsme byli zase zpět."

,,Je fakt...že už od začátku vypadala, že si od toho dost slibuje" sklopila jsem pohled. Moje nálada byla dnes úplně v tahu. Nevím, jestli jsem byla víc znechucená sama ze sebe, nebo z toho, jak je zatraceně těžký to mezi námi konečně vyřešit.

,,Zkrátka jsem jí měl hned říct, jak to je" položil mi ruku na rameno a sjel po mé paži až do dlaně, kterou lehce přidržoval.

Po těchto slovech jsem konečně pomalu zvedla hlavu a koukla se mu do očí ,,No jo Davide...ale jak to je?" lehce jsem cukla rameny ,,Připadám si jak idiot...Ten pocit, když tě ráno objala... já už chápu, proč ses včera choval tak...jak ses choval" zavrtěla jsem hlavou ,,Taková bezmoc...když prostě cítíš žárlivost, ale zároveň to nechceš přiznat, protože na toho druhého žádnej patent nemáš"

,,Klid..." přistoupil o krůček blíž ,,Ale Michal je pryč, Šárka je pryč...tak už to můžeme hodit za hlavu, ne?" pousmál se, až jsem se opět zachvěla a též mi koutky stouply o něco výš. ,,A věnovat...se něčemu důležitějšímu..." tentokrát už svůj zrak hluboce zaměřil na mé oči. Mou ruku si za dlaň vytáhl nahoru a položil si ji na své rameno. Já automaticky přidala i druhou ruku, čímž jsem se opět o něco přiblížila.

,,Davi..." šeptla jsem ze samého štěstí a špičkou nosu jsem se dotkla z boku toho jeho. Nikdy dříve jsem tohle nezažila, až jsem tím dotykem sama sebe vyplašila a o kousek jsem se zase odtáhla. David si toho všiml a dvěma prsty se jemně dotkl mé tváře. Na jeho tváři opět zářil úsměv, což bylo to jediné, co mě v tu chvíli aspoň trošku uklidnilo.

Lehce se přitáhl k mému oušku a šeptem pronesl větu, která ve mně vzbudila jednu jedinou vzpomínku.

,,Zavři oči..."

Celá jsem se zachvěla, naskočila mi husí kůže po celém těle a měla jsem pocit, že je to snad jen sen. Věděla jsem moc dobře, co bude následovat, jakmile nechám podle jeho pokynu klesnout víčka. Lehce jsem si skousla ret a udělala přesně to, co řekl.

Nechal mě chvíli čekat. Pečlivě sledoval mé rty, jakoby i on tušil, že následující okamžik pro mě bude poprvé, kdy na svých rtech ucítím nějaké cizí. Jednu ruku nechával na mé tváři, ale tu druhou mi položil do pasu. Najednou se ocitl tak blízko, jako předešlou noc. Cítila jsem jeho dech, slyšela jsem rozrušeně bušit jeho srdce. Jenže teď nás nikdo nevyrušil, byli jsme tam jen my dva.

Naše rty se najednou lehoučce propojily. Skutečně jsem se nikdy nedostala do takové situace a vlastně jsem byla od začátku zmatená, ale David mě v tom nenechal a postaral se, aby každý další dotyk měl takový rozměr, aby se pro nás stal nezapomenutelným. Jeho přítomnost mě naplňovala vášní a touhou pokračovat stále dál, přitisknout se k němu a už ho nikdy nepustit.

Mou ruku, kterou si David sám položil na rameno, jsem poslušně nechala na jím zvoleném místě. Druhou ruku jsem ale jaksi neudržela pod kontrolou. Přes krk jsem se dostala až na jeho tvář, na které si pomalu své místo vydobývali roztomilé vousky. Směrem k jeho uchu jsem prsty hluboce zajela do jeho hustých vlasů, což se mu podle všeho dost líbilo.

Pomalu se o kousek odtáhl a hned při první příležitosti si ulovil pohled do mých očí. Usmíval se a sledoval mě, jako by v mých očích hledal odpovědi na všechny své otázky. Celé tělo se mi třáslo, ale vlastně jsem si sama ještě neuvědomovala, co se stalo. Jako by mě ovládalo tolik pocitů najednou, že jsem se v tom sama nedokázala vyznat.

,,Táta jel pryč... a vrátí se až zítra" šeptl nejistě do mých rtů, jako by se bál mé reakce.

Z jeho ramene jsem dlaní sjela na jeho hruď, ze které přes rudou košili sálalo horko. ,,Tady má někdo hrozně zvrhlý nápady..." sklopila jsem pohled, aby nebyl vidět můj úsměv a studem zabarvené tváře.

,,Já nic takového neřekl" jedním prstem mi zvedl bradu, čímž spatřil můj kulišácký výraz. Chtěl mě ujistit, že tahle jeho nabídka nebyla tak jednosměrná, jako se může zdát.

,,Já taky nemluvila o tobě" kousla jsem se do rtu a rychle odcouvala pár kroků od něj, kde se stále poslušně pásl Max. ,,Jéjda, já tu zrovna mám koně...no nic, tak příště" přehrávala jsem provokativně hlasem a přes třmen se vyhoupla do sedla. Jedním obratem jsem se otočila správným směrem a s rozlučným gestem jsem se usmála na Davida, který mě vražedně celou dobu pozoroval. Já se pak cvalem z místa rozjela zpět na cestu, která vedla přímo ke stodole. Přece jsem mu to nemohla dát takhle zadarmo.

David mě ještě zaraženě sledoval, ale pak se poměrně rychle vydal za mnou. Byl si jistý, že si dnešní noc nenechá zkazit tím, že s Mery prohrál její hru. To mu ale asi nedocházelo, že její výhra a jeho vytoužený společný večer, je jedno a to samé.