Ta jediná ✓ || Tom Hiddleston

-14-

Mohlo být něco kolem šesté ráno, když se venku rozednívalo, až jsem nepatrně otočil hlavu doprava a nahmatal rukou mobil na stolku, ale opatrně. Nechtěl jsem vzbudit Annie, když tak krásně oddechovala a měla svou hlavu na mé holé hrudi. Přitom mě její paže objímaly kolem pasu, a naše nohy byly propletené. Musel jsem se pousmát, když jsem se po dlouhé době neprobouzel sám ve své posteli, ale s mou Annie, a vzal mobil do ruky.

Měl jsem pravdu, bylo pár minut po šesté, když jsem rozsvítil mobil, až jsem přimhouřil nad tím světlem oči a dal ho trochu dál od své tváře. Potom jsem mobil položil na druhou stranu postele a promnul si oči, ale tak abych pravou rukou neprobudil mou krásku, jak jsem paži měl pod jejím tělem. Navíc ještě vstávat nemusela. Ani nevím, proč jsem se já probudil tak brzo. Trochu jsem sklonil hlavu a opatrně vtiskl Annie polibek na vrch hlavy do vlasů.

Nejradši bych s Annie zůstal celé ráno a dopoledne v posteli, ale jako učitelé, bychom měly být studentům příkladem. Že školu odkládat nemohou, i když my nebyly jiní. Ale tím, jak jsem starší, jsem rozumnější a opatrně posunul Annienino tělo do peřin vedle sebe, abych se mohl posadit. Annie se jen nepatrně pohnula, ale spala dál, až se malinko pousmála. Možná se jí něco hezkého zdálo, pomyslel jsem si. Ještě jsem Annie vtiskl pusu na čelo a vylezl z postele. Pořádně jsem se protáhl a odešel do koupelny, abych se pořádně probudil.

--------

"Do příštího týdne, si přečtěte dnešní tři stránky Romea a Julii, bude test." Celou třídou se ozvalo zaskuhrání a povzdechy, až jsem zaklapl knihu. Jak už jsem zmínil Romea a Julii a v duchu se bavil, jak se studenti tvářili, aspoň někteří. Ale já měl pořád stejně kamený výraz, jako když jsem to vyslovil, jinak by to nebrali vážně. Položil jsem knihu na stůl, než jsem si zval do ruky hrnek s čajem a dopil jej. Dnešek nebyl zas tak hrozný, celkem to utíkalo rychle, teda aspoň mě to tak přišlo. Srovnal jsem si vyhrnuté rukávy od saka a košile, u které jsem si zapnul knoflíky a vzal si svoje věci ze stolu. Jinak počasí nebylo bůh ví, jaké, když od dopoledne jen pršelo. A to ráno i svítilo sluníčko, jak typické tu v Londýně. Ale i tak bych svoje rodinné město nevyměnil, miluji to tu. Asi proto, že tu žiju celý život. Se spokojeným pohledem jsem vyšel ze třídy.

"Zaslechla jsem, jaký jsi děsný učitel, kvůli testu z Romea a Julie." Zasmála se Annie, když jsem vešel do našeho kabinetu a zavřel dveře. Nepotřebuji mít více oči z chodby, ze které je vidět do kabinetu a uchechtl se nad tím, co řekla Annie.

"To říkají celkem často, když ho dostanou." Usmál jsem se na Annie a sklonil se pro pusu, když jsem zastavil u jejího stolu.

"Nediv, se, nikdo nemá rád testy." Věnovala mi Annie skladkou pusu, která mi chyběla celou hodinu a zastrčil jí pramen vlasů za ouško. Jako po každé, když si umeje vlasy, jsou jemné na dotek. Ale někdo testy má rád, co? Thomasi... Řeklo mi mé podvědomí, až jsem nad tím v duchu protočil oči. No tak mám rád testy z literatury, nejsem jediný. Tedy né v mé třídě, i když dvě dívky v ní je mají rády.

"Tak můžeš to zkusit, rád ti dám nějaký testík." Poškádlil jsem svou milou a s pobaveným pohledem se na Annie zadíval. To si jí chceš poštvat proti sobě? Jestli ano, tak pokračuj. Zase se můj vnitřní hlas ozval, až jsem se nad tím ale pozastavil. To by neudělala, pomyslel jsem si a díval se, jak se tvářila. Ale nepoznal jsem na ní nic, co by tomu tak bylo. Třeba se umí tvářit, tak dobře, abych to nepoznal.

"Ty jsi vtipný." Poplácala mě Annie jemně po tváři a odtáhla se, přitom se na mně pobaveně dívala. Ještě že tak, pomyslel jsem si a narovnal se.

"Já vím." Zaculil jsem se a položil si knihu na stůl, když jsem se k němu otočil a odešel umýt hrnek od čaje, který jsem utřel a dal ho zpátky na své místo.

"Zajdeme si na jídlo, co říkáš? Už mám celkem hlad." Ozvala se Annie od svého stolu, tak jsem se na ní otočil a usmál se.

"To zní dobře." Přikývl jsem na souhlas a uklidil si věci do tašky, kterou jsem dal přes rameno. Annie se spokojeně usmála, já ještě vrátil knihu Romea a Julii do poličky. Potom jsem pomohl Annie do jejího červeného kabátu a objal jí pažemi kolem pasu. Jinak jsem jí přívěsek, který jsem koupil ještě nedal, ale při našem obědě bych mohl, a věnoval Annie pusu na tvář.

"Děkuji." Usmála se na mně Annie, když ke mně otočila hlavu a její očka mě pozorovala. Už když jsem je viděl po prvé, mohl jsem cítit, jak se mi po každé rozbuší srdce. Tak jako teď. No tak, řekni jí to, víš, že jsi do ní blázen. Můj vnitřní hlas je nepoučitelný, pořád se ozývá. Ale kousek část mně ví, že má pravdu, jen nevím, jestli to není brzo, to vyslovit.

Ale potom..... To zjistíte příště. 😁

--------

Za tohle mě možná budete chtít při nejmenším zabít, ale někdy se stávají i horší věci..... 🤨

Jinak je to zatím poslední část, více jich napsaných nemám. 🙁 Taky musím vymyslet co dál. 🙂

---------

PETRA_T-H