Ta jediná ✓ || Tom Hiddleston

-22-

-tu máte další část.-

-předem se omlouvám za chybi, jestli tam jsou.-
-------

Musel jsem se pochválit, když jsem zastavil auto a zjistil, že jsem byl u Annie přesně na čas. Taky jsem měl pěti minutovou rezervu, ono by asi bylo blbé, kdybych měl na naše rande zpoždění. Z bytovky bylo poznat, že byla většina lidí už doma, ale nedivím se, když bude půl deváté večer. Nechtěl jsem se zdržovat svými myšlenkami, proto jsem se rychle odpoutal a vystoupil z auta, když jsem otevřel dveře. Venku foukal jemný větrník, který jsem cítil ve vlasech, byl celkem příjemný, a s patrným úsměvem jsem se rozešel k bytovce. Prstem jsem zmáčkl zvonek s jmenovkou Hill a počkal, až mi Annie otevře dveře. Ani jsem nečekal dlouho, když se ozval bzučení a zatlačil dveře k sobě, potom jsem vešel dovnitř.

Vypadá to, že někdo chodbu umýval, byla cítit od nějakého prostředku, ale byla to celkem příjemná vůně. Přivolal jsem výtah a strčil jednu ruku do kapsy od kalhot, kam jsem si dal krabičku s řetízkem pro Annie. Nerad bych jí zapomněl v palubce auta. To by už bylo po třetí, co bych jí tam zapomněl.

"Ahoj." Ozvalo se, když se otevřely dveře od výtahu, který zastavil v patře, kde bydlela Annie. My o vlku, pomyslel jsem si, když to byl její jemný hlásek, ale slyšel jsem tam nervózitu? Uf, a to jsem si myslel, že budu jen já nervózní.

"Ahoj." Usmál jsem se na Annie, na kterou jsem se podíval, až jsem málem přestal dýchat, jak byla nádherná. Vypadala, jak princezna v těch nádherných bílých šatech, které končily v půlce jejích stehen. Taky její krásné vlasy, které teď byly uhlazené a v pěkném drdolu, tedy myslím, že to byl drdol. Moc se v tom nevyznám.

"Jsi nádherná." Pořád jsem z ní nemohl spustit zrak, až se nad mém koplimentu začervenala. Je roztomilá, když se červená. Řeklo moje podvědomí, anebo jsem to řekl já v hlavě? No to je teď jedno. Vážně jsem měl štěstí, že mám tak krásnou přítelkyni, která je teď jen má.

"Děkuji, tobě to taky sluší." Zaculila se na mně, když si mě do prohlédla, jak jsem si všimnul a usmál se na Annie. Byla sladká.

"Tak můžeme?" Natáhl jsem k ní ruku, které se Annie chytila, když přikývla a nastoupila ke mně do výtahu. Teď jsme si byli tváří v tvář, když měla boty na podpatcích, až jsem Annie za večer věnoval první pusu. Z toho doteku našich rtů, jsem ucítil, jak se Annie uvolnila, asi vážně byla hodně nervózní. Ale když jsem jí dal pusu, jako by z ní ta nervózita odpadla, až mě pravou paži objala kolem pasu. Pousmál jsem se, když jsem se od jejích rtů odtáhl a pohladil jí prstem po tváři.

"Mám pro tebe ten dárek, který jsem minule zapomněl v přihrádce auta." Vytáhl jsem ruku z kapsy, ve které byla krabička z řetízkem, ale to vyndám až po večeři. Annie se najednou rozzářili oči, určitě si na to vzpoměla.

"A dáš mi ho?" Usmála se a opřela si bradu o mou hruď, přitom jí oči zářili zvědavostí. Schválně jsem si dal s odpovědí na čas, když jsem si promnul bradu a nadzvedl jedno obočí. Ale chtěl jsem Annie jen potrápit, až jsem si od Annie vysloužil plácnutí do ramene.

"Hele, tohle nedělej." Zamračeně si založila ruce na hruď a vyšla z výtahu, když jsme zastavily v přízemí. To jsi přehnal, nemyslíš? Ještě na vaše rande sis mohl ty vtípky odpustit. Teď se můj vnitřní hlas opravdu ozval, asi má pravdu, ne asi, ale určitě. Ale určitě jsem jí naštvat nechtěl, jen jsem jí škádlil, až jsem si povzdechl a odešel za Annie. Musím si to u ní vyžehlit, nebo budeme mít po rande, mojí vinnou, až jsem Annie našel stát u mého auta, o který se opírala a mračila se na mě.

"Promiň, jen jsem tě škádlil." Položil jsem si dlaně na její pas, když jsem se zastavil před Annie a omluvně se jí podíval do jejích očí, které se na mě zlobili. Jo jsem idiot, sám to vím, jen jsem to nemyslel vážně, jak už jsem řekl.

"Máš štěstí, ale příště žádné promiň stačit nebude." Zabořila si prst do mé hrudě, až jsem zaskuhral a přejel si dlaní po hrudi. Věděl jsem, že se dlouho zlobit nebude, ale příště si dám pozor, kdy jí škádlit nemám. Annie mě objala kolem krku, já jí pažemi objal kolem těla a políbil jí na odhalené rameno.

"Radši pojedeme, ne?" Optala se mně Annie, až jsem se pousmál a nechtěně se od ní odtáhl.

"Určitě." Věnoval jsem jí pohled a usmál se. Už jsem se nemohl dočkat, na tenhle večer nikdy nezapomenu, až jsem přešel s úsměvem na stranu spolujezdce. Kde jsem Annie otevřel dveře, aby si mohla nasednout, až jsem si od Annie vysloužil pusu na tvář a usmál se.

S úsměvem jsem nastartoval auto, až jsem se rozjel směr do centra, kde jsem zarezervoval pro nás stůl, v jedné z mých nejoblíbenějších restaurací. Snad se Annie bude líbit, jako mě...

------

Vítám vás u další části, která má přes 820 slov, po dlouhé době má více, než ostatní části. 😊😚

Tak snad se bude líbit. 🙂

-------

PETRA_T-H