-15-

174 11 2
                                    

Tady máte další, i když včera už jedna byla. 😉

Tak si jí užijte. ☺️

Už jsem se nadechoval k odpovědi, ale to by nás nesměl vyrušit vyzvánění mobilu, který ale nebyl můj. To si někdo dělá prdel. Neodpustil jsem si v duchu, Annie mi věnovala omluvný pohled a přešla ke své kabelce, já si prohrábl vlasy a otočil se k ní zády. Možná to tak mělo být, že jsem to nemohl vyslovit, ale i tak jsem byl pěkně naštvaný, že ten dotyčný mi překazil, co jsem měl na jazyku.

"Mrzí mně to, Tome. Ale budu muset zrušit ten náš oběd." Položila mi Annie dlaň na záda, až jsem se na ní otočil, když jsem si uvědomil, co řekla a zamračil se. Co se to děje? Nejdřív nás vyruší Annien mobil a teď ještě oběd, na který jsem se těšil? To mně jako karma nesnáší? Annie mi věnovala omluvný a smutný pohled, než si stoupla na špičky a věnovala mi pusu. Nemohl jsem se na ní zlobit, nezaslouží si to, to ten člověk na druhý straně a objal ji kolem pasu.

"Stalo se něco?" Přestal jsem se mračit a jemně se na Annie pousmál. Třeba se jen něco stalo doma, anebo Damián něco potřebuje.

"Nic se neděje, jen si musím něco zařídit. Nezlobíš se, že ne?" Hladila mně dlaní po paži a věnovala mi nepatrný zvednutý koutek jejich rtů, které lákaly vždy po polibcích.

"To je v pohodě, tak si zajdu na oběd sám." Dost mně zajímalo, co je tak důležitého, ani mi to nechtěla říct. Nemusíš vědět všechno. A heleme se, kdo se to ozval? Neodpustil jsem si. Už mně vážně štve, jak si mně dobírá. Jenže je to můj vnitřní hlas, který je součástí mně.

"Vidím, že není." No jo, nedokážu jí oblafnout, pozná to na mně, i když nevím, jak. Je prostě dobrá.

"Chtěl jsem ti něco dát, ale teď je to už jedno." Byl jsem jak malý uražený kluk, když není po mém, jako by nebylo a stáhl z Anniného pasu ruce. Annie se na mně překvapeně, ale i s jiskřičkami v očích podívala, byla roztomilá, když ještě našpulila rty.

"Máš to tu?" Optala se zvědavě a naklonila hlavu na stranu, já se nad tím uchechtl, jak byla nedočkavá a zakroutil hlavou, že ne.

"Ne, bohužel." Věnoval jsem jí omluvný pohled. Chtěl jsem jí to dát na příjemnějším místě, než je škola a parkoviště. Tohle chce spíše někde, kde je to, jako z románů, které tak miluji. Jsem hroznej romantik, ale to jsem prostě já.

"Škoda." Objala mně rukami kolem krku a opřela se o mou hruď, až si stoupla na špičky a položila svoje rty na ty moje, se kterými jsem začal hned pohybovat, přitom slastně přivřel oči. Svoje ruce jsem jí objal kolem pasu a vyzdvihl jí trochu nad zem, aby nemusela stát na špičkách a vychutnával si její rty. Och bože, nejradši bych naše rty nikdy neodpojil, a sjel jednou rukou přes její pas, až k jejímu zadečku a jemně jí ho zmáčkl. Annie mi zasténala do úst a zatahala mně za vlasy, když v nich měla zapletené své prsty. Taky jsem nad tím zasténal, Annie se mi zasmála do rtů a nevěřícně se na ní podíval, když jsem se od jejích rtů odtáhl.

"Ty jsi, ale mrška." Jasně, že to udělala schválně. Tak jako ty. Zmizni. Určitě mi to chtěla oplatit a postavil jí zpátky na zem.

"Ty zase pěkný provokatér. Pane Hiddleston." Zahihňala se a udělala malý krok dozadu.

"Já vím." Mrkl jsem na ní, až jsme se zasmály.

"Jak malý." Vyplázla na mně svůj jazýček, než si vzala kabelku a odešla z našeho kabinetu, já se na ní nevěřícně díval. Pokroutil jsem nad tím hlavou a taky se radši rozešel pryč, přitom jí doběhl a vzal jí za její dlaň. Bylo štěstí, že tu nikdo už skoro nebyl, až mi Annie věnovala úsměv, když jsem k ní sklonil hlavu a taky se usmál.

--------

Povedlo se mi napsat další část, ale jen díky susence, která mi trochu pomohla. 😊 Ale spíš Toma vyrušil Annin mobil. 😜

Děkuji moc ☺️

Nápověda: byl to někdo z Annieniny rodiny. ❤️

Ale určitě bude mít Tom další příležitost říct jí co k ní cítí a tam jí dá i ten řetízek. Jak řekl Tom, někde na lepším místě. 😊

--------

PETRA_T-H

Ta jediná ✓ || Tom HiddlestonKde žijí příběhy. Začni objevovat