Ta jediná ✓ || Tom Hiddleston

-23-

-Po čtrnácti dnech je tu nová část, z pohledu Toma-

Objal jsem Annie kolem pasu, když jsem odešel od auta a spolu se rozešli k restauraci. Úplně jsem oněměl, když mi Annie otevřela dveře od svého bytu, byla v těch šatech tak okouzlující, až jsem měl, co dělat, abych se ovládl. Vypadala, jako princezna, ještě mě sváděly její hříšné nohy, ke kterým se můj zrak vždy vracel. Ale musel jsem se ovládat, bylo to naše první rande, nepočítám tu procházku po parku, se zmrzlinou v ruce. To žádné rande nebylo.

"Prosím." Věnoval jsem Annie úsměv, když jsem jí otevřel dveře od restaurace, kde bylo několik hostů na večeři, a nechal Annie vejít první. Asi se k ní dlouho nikdo takhle nechoval, když ke mně zvedla stydliví úsměv, ale vešla dovnitř, já hned po ní. Od menšího pultíku se na nás usmívala baculatá dáma, ve středním věku, tuhle restauraci mám nejradši. Jsou tu milý lidé, jako tato žena, až jsme s Annie k ní přišli. Té dámě jsem řekl své jméno, stůl pro mě a Annie jsem rezervoval, už hned, jak jsem přišel z práce. Měl jsem štěstí, zrovna když jsem tam volal, jeden člověk svou rezervaci stornoval. Byl jsem za to rád, jinak bychom nejspíš jedli u mě, anebo u Annie. Ale to jsem nechtěl, chtěl jsem pro Annie to nejlepší, i když vím, že není, jako jiné ženy, kterým přijde obyčejná večeře něco hrozného. Ale Annie si to zaslouží, navíc si to můžu dovolit, vzít svou přítelkyni na pořádnou večeři.

Když nás žena dovedla ke stolu, tak jsem Annie odsunul její židli a přešel k té své, kterou jsem rukou vysunul a druhou rukou si rozepl knoflík u saka, to jsem přehodil přes židli, na kterou jsem se taky posadil.

"Za chvíli přijde číšník, zatím tu máte jídelní lístky." Řekla baculatá dáma a podala nám obou lístky. Tak jsem si od ní s úsměvem lístek převzal, a poděkoval jí, jako Annie, na kterou jsem se podíval a pousmál se, když se rozhlédla po restauraci, byla roztomilá. Přemístil jsem z Annie pohled na lístek a prohlédl si, co bych si tak dal. U mě to rozhodně vyhrál pořádně marinovaný steak s americkými brambory, jen k pití jsem se rozhodoval, mezi čajem a džusem. Jsem tu autem, tak nebudu pít nic, v čem je alkohol. Mám svůj život rád, navíc tu nejsem sám. Ale uvidím, co si vybere Annie a zvedl k ní pohled, až jsem si všiml, jak mě pozoruje.

"Copak?" Optal jsem se Annie, která nejspíš nečekala, že jí přistihnu při šmírovaní, protože jí zčervenala líčka, když si všimla, že jsem jí věnoval pohled.

"Ale nic." Sklopila oči k lístku, až jsem se jemně uchechtl.

"Už máš vybráno?" Radši jsem změnil téma, bylo vidět, že jsem jí přiváděl do rozpaků, ale zabralo to, když se na mně usmála.

"Obalovaný sýr s hranoly, ale u pití si nejsem jistá." Uchechtla se a našpulila své rty, které byly mou slabinou. Naposled jsem je ochutnal ještě v autě, když jsem zaparkoval u restaurace, i když to bylo teprve pět minut.

"Dej si, na co máš chuť. Já taky přemýšlím mezi čajem, anebo džusem." Usmál jsem se a zavřel jídelní lístek. Nakonec si dám džus, čajů mám doma spousty.

"Ten džus zní dobře, ale dám si oboje. Tedy, jestli mohu?" Byla to spíš otázka.

"Jistě, že můžeš." A potom nemilujte jí. Pomyslel jsem si, a natáhl k Annieniné dlani tu svou a jemně přejížděl palcem po jejím hřbetu. Její tvář ozdobil krásný, ale přesto stydlivý úsměv, jako by se k ní po dlouhé době někdo choval, tak jak si zaslouží. Nejradši bych tomu zmetkovi, který se k Annie nechoval, jako k ženě, několik ran vrazil. Jinak by tahle nereagovala. Z naší chvilky nás vyrušilo něčí odkašlání, zrovna v tu méně vhodnou dobu. Než jsem zvedl neochotně pohled na obsluhu, až jsem zjistil, že to byla servírka. No radši bych číšníka, než tuhle, nechci být sprostý, byla až moc vyzývavá, ale co čekat. Nějak jsem si jí nevšimla, jen jsem řekl, co si dáme k jídlu a pití, asi si myslela, že se na ní usměji, až na mě hodila svůj mračící se pohled. Ale jako správná profesionálka, to skryla a s falešným úsměvem přikývla, než odešla. Konečně, pomyslel jsem si a usmál se, když jsem se podíval na Annie. Všiml jsem si, jak se snažila zakrýt, aby neprotočila nad servírkou oči, jen jsem se zaculil, ale nic neřekl.

-------

Ruku v ruce jsme vešli do Annieného bytu, kde budeme mít soukromí, ale určitě, ne jak si vy myslíte. Annie se rozhodla totiž, že mi řekne vše o bývalém, i když jsem jí řek, že nemusí, jestli je to pro ni moc těžké, o tom mluvit. Ale byla rozhodnutá mi to říct, nechce mezi námi žádné tajemství, za to jsem neskutečně rád, že mi věří, a chce, abych to věděl. Ale nechci, aby to prožívala znovu, protože bylo poznat, že je to pro ni bolestné téma. I když jsem možná trochu zvědaví, co se stalo, ale na druhou stranu, to ani vědět nechci. Když jsem zavřel dveře a otočil se na Annie, tak jsem udělal malý krůček k ní, až jsem jí objal rukama kolem těla a trochu k ní sklonil hlavu. Její dlaně si položila na mou hruď a zvedla ke mně svůj pohled, ve kterém se odrážel malý náznak strachu, ale i odhodlání.

"Ten strach se mi nelíbí, Annie." Zašeptal jsem u jejích rtů a opřel si čelo, o to její, až si jednu svou dlaň položila na mou tvář. Nad tím jsem se usmál a přivřel oči, její dotek byl tak jemný, ale taky příjemný a lehce jí otřel své rty, o ty její. Než jsem svoje rty přitiskl, na její a pomalu s nimi pohnul, až jsem ucítil, jak se zachvěla a pravou ruku přemístil na její krk, přitom jí zapletl prsty do vlasů. Byl to jemný a procítěný polibek, chtěl jsem aby ten její strach z očí zmizel, a jediné, co by pomohlo, bylo jí ukázat, že nemá čeho se bát.

------

Už je to nějakou dlouhou chvíli, co jsme seděli s Annie na gauči, já jí objímal rukama kolem pasu, přitom měl zabořené rty v jejích vlasech. Celou dobu, co mi Annie vyprávěla, její bývalí vztah, plné bolesti, který zažívala půl roku, s tím zmetkem, jsem cítil, že je Annie klidnější, když jsem jí držel u sebe v náruči. Bylo mi jasné, že jí musel dost ublížit, ale nepochopil jsem, že až tak, že by jí dokázal i fyzicky týrat, když to tak řeknu naplno. V jednu chvíli mi Annie bylo líto, ale věděl jsem, že toho si užila už dost, od její rodiny. Kdybych znal Damiána osobně dříve, tak bych mu s radostí pomohl, protože není nic hnusnějšího, než když muž vztáhne na ženu ruku. Ani si nedovedu představit, jak se musela Annie cítit, když ten který si myslela, že jí miluje, jí ve skutečnosti lhal a ubližoval, tím, že jí napadl, jen tak bezdůvodně. Proto teď chápu, co tím myslela tehdy u mně, když jsem se přiznal, že jí miluji. Při sebemenším zaváhání jsem jí tisknul pevněji, ale tak abych jí neublížil, ke své hrudi, když mezi vzlyky vyprávěla, co zažívala, když o tom mluvila.

"Annie, půjdeme spinkat, co ty na to?" Pousmál jsem se do jejích vlasů, které jsem potom odhrnul na stranu a sklonil k ní hlavu, abych na ní viděl. Musel jsem se pousmát, když jsem zjistil, že mi Annie usnula v náruči, ale nedivil jsem se. Bylo toho na ní dost, proto jsem jí jemně políbil na tvář; jednu ruku jsem přemístil pod její nohy a v náruči se opatrně zvedl z gauče. Nerad bych vzbudil mou princeznu Annie, až si omotala paže kolem mého krku a svou hlavu si zabořila více do mé hrudi, ale spala dál. Tak jsem se pomalu rozešel s Annie v náruči do její ložnice, kde jsem jí opatrně položil do peřin. Rozhodně jí tu samotnou nenechám, taky bych ani neodešel, dneska jí chci být nejvíc oporou. Annie se otočila na bok a dala si dlaně pod hlavu, přitom jsem zahlédl malý náznak poloúsměvu. To donutilo i mě se pousmát a opatrně se posadil na její postel, abych jí mohl pomoct sundat šaty, které byly moc krásně, na to, aby v nich spala a nahmatal zip vzadu na jejích zádech.

Rychle jsem si dal sprchu, našel nový kartáček, abych si mohl vyčistit zuby a jen v boxerkách přešel k posteli, kde Annie sladce spinkala a opatrně si vlezl vedle ní, nechtěl jsem jí vzbudit a přikryl se její dekou. Objal jsem její tělo svou levou paží a přitiskl se svým tělem k jejím zádům, aby cítila, že jsem neodešel, a zůstal tu pro ni.

"Krásné sny, princezno moje." Políbil jsem jí do vlasů, když jsem si položil hlavu na polštář.

"Miluji tě." Svou levou dlaň jsem nahmatal tu její, až jsem jí přemístil na její bříško a spokojeně zavřel oči, držíc Annie ve své náruči celou noc.

-------

-Konečně se Tom dozvěděl, co prožívala Annie ve vztahu s bývalým. 🥺A nejradši by mu rozbil dršku, možná něco více. 😠😁

Taky po dlouhé době je část delší, jak 1200 slov. 😯😊

Psáno 3.9. 🙂

--------

PETRA_T-H