„N-ne pr-ros-sím." „Pr-ros-sím u-už n-ne." Prosit, to bylo jediné, na co se zesláblý a zneužitý hybridí chlapec zmohl. Čím blíž se k němu jeho trýznitel přibližoval, tím více křičel a krčil se ve snaze zakrýt si před ním své, už tak dost dobyté, tělo. Nebylo kousku kůže, na kterém by neměl modřinu či nějakou určitě velmi bolestivou ránu.
„obleč si to a vypadni." Hned, co po hybridím chlapci jeho pán hodil staré tepláky a díravé tričko, si to všechno oblékl a doslova se doplazil ke vchodovým dveřím. Venku opatrně sešel schody a zalezl si do chladné boudy, kde tráví každou noc.
V boudě ležel asi hodinu, ale když ho jeho pán tentokrát nepřišel uvázat -jak to dělá každý večer-, rozhodl se, že zkusí své štěstí. Pomalu vykoukl ze dřevěné boudy a když nikoho neviděl, vyšel z ní celý. Chlapec se skrčenými černými králičími oušky se ještě jednou rozhlédl a když byla cesta volná, neváhal ani chvíli a co nejrychleji se rozběhl neznámo kam.
Vyděšený chlapec bloudil ulicemi -pro něj- neznámého města. Nemohl to tu znát, protože se nesměl pohnout z pozemku, teď už jeho bývalého pána. V životě snad tak velké město neviděl. Obdivoval každou maličkost, která se mu zalíbila.
ČTEŠ
Take care of me
Short StoryCo se stane, když mladý doktor najde cestou z práce pohledného chlapce v bezvědomí? A co když nenajde jen jeho?
