23

1.9K 98 3
                                    


Utíkal jsem směrem k lesu. Otočil jsem hlavu dozadu abych věděl, jaký náskok před Taem mám, ale on zamnou nebyl. Trochu mě to zarazilo, ale nezastavoval jsem. Než jsem stihl hlavu otočit zpátky dopředu, moje tělo narazilo do něčeho tvrdého přede mnou. Rovnováhu jsem tak tak udržel a podíval jsem se před sebe. 

Byl jsem dost překvapený, když přede mnou stanul Tae s úšklebkem na tváři a sněhovou koulí v ruce. Kdy se kruci stihl dostat přede mě? Z přemýšlení nad Taeho uměním teleportace mě vytrhla bílá studená hmota, která mi přistála v obličeji. Tae mi právě hodil sněhovou kouli do obličeje. Já jelikož jsem to nečekal jsem ztratil rovnováhu, což zapříčinilo můj pád do ledového sněhu. Jak jinak se mi Tae začal smát a já s ním, ale na jeho záchvat smíchu jsem zdaleka neměl. 

Když už jeho záchvat smíchu nebyl tak strašný natáhl ke mně ruku a pomohl mi vstát. Po tom, co si všiml mého pohledu ublíženého štěněte, který jsem na něj upíral se jeho pobavený výraz změnil na ustaraný. „Kookie co je? Bolí tě bříško nebo něco?" „Mrzne mi ocásek." Tae sjel pohledem níž podíval se na můj ocásek, který mi čouhá z kalhot. Sundal si kabát a obmotal mi ho kolem pasu. Jen jsem na něj koukal. „Tae bude ti zima." Zkusil jsem protestovat, ale on mi jen víc upevnil kabát kolem pasu aby mi nespadl. „To je dobrý." Řekl s úsměvem, chytil mě za ruku a společně jsme vyšli z lesa.

Po půl hodině jsme konečně došli ke vchodovým dveřím našeho domu. Tae odemkl a my vešli dovnitř. Sundal jsem si Taeho kabát a poděkoval mu za něj. Svlékli jsme si zimní věci a šli do obýváku. 

„Už je to lepší?" Otočil jsem se na Taeho s nechápavým výrazem. „Ocásek." Podotkl. „Ano, děkuju." „Nemusíš mi děkovat maličký." Věnoval mi úsměv, který jsem mu opětoval. „Nechceš jít do sprchy ať se zahřeješ?" Jen jsem kývl na souhlas a utíkal jsem do svého pokoje si vzít věci na převlečení. Ze skříně jsem si vzal šedé volné tepláky a bílé o číslo větší tričko. Potom jsem zamířil do koupelny, kde jsem si dal teplou sprchu. 

Oblékl jsem si oblečení, které jsem si předtím přinesl a šel jsem dolů za Taem. Našel jsem ho u kuchyňské linky jak nám připravuje večeři. Přišel jsem blíž k němu. 

„Nechceš s něčím pomoct?" Tae leknutím vyjekl na což jsem sklopil ouška, protože to bylo moc hlasitě. Tae se na mě polekaně otočil. „Promiň Kookie. Jen si mě vylekal." Přišel ke mně a pohladil mě po sklopených ouškách. „To je dobrý. Nechceš s něčím pomoct?" Zopakoval jsem svou otázku, díky které jsem ho napoprvé vyděsil. 

„To není třeba, už to mám hotové." Odpověděl s úsměvem. Obešel jsem ho a podal dva talíře na míchaná vajíčka, které nám Tae udělal. Podal jsem je Taemu, který na ně dal míchaná vajíčka a položil je na stůl. Sedli jsme si ke stolu a s popřáním dobré chuti jsme se pustili do jídla.


Taehyungův pohled

Po večeři šel Kookie dát jídlo Muffi a já si mezitím lehl v obýváku na gauč. Kookie za chvilku došel. Chtěl si jít sednout na křeslo, ale já jsem ho chytil za zápěstí. On se zarazil a věnoval mi nechápavý pohled. 

„Lehni si zamnou." Řekl jsem jen a roztáhl ruce. Chtěl jsem ho mít ve své blízkosti a cítit to teplo. Navíc miluju objetí od něj. Jsou tak něžná a plachá. Kookie chvíli váhal, ale nakonec si mi lehl na břicho, ruce si obmotal kolem mého pasu a hlavu si položil na můj hrudník. Sklopil ouška aby mě nelechtala v obličeji a uvolnil se. 

Jednou rukou jsem ho objal kolem pasu a druhou rukou jsem mu prohraboval vlasy. Takhle jsme leželi několik minut až jsem zjistil, že Kookie usnul. Poznal jsem to podle toho, že se mu uvolnila ouška, takže už nebyla sklopená. Pokaždé, když jsem vydechl se pod mým dechem zatřásly. Příde mi to strašně roztomilé. Celkově Kookie a jeho plaché chování mi přide neuvěřitelně roztomilé. 

Po chvilce pozorování spícího králíčka jsem se s ním na rukách opatrně zvedl a odnesl jsem ho k sobě do pokoje. Ano k sobě, protože se mi u něj dobře spí a navíc spím s pocitem, že se mu nemůže nic stát, protože je semnou. Položil jsem ho do postele a lehl jsem si k němu. Přikryl jsem nás peřinou, přitulil se ke Kookiemu a pomalu se odebral za do říše snů.     

Take care of meKde žijí příběhy. Začni objevovat