Take care of me

34

Miluju soboty, protože se vždycky probudím v mém tolik milovaném objetí od ještě milovanější osoby. Ještě chvilku jsem ležel v tom tolik příjemném objetí, ale potom jsem se kousek odtáhl. Prohlížel jsem si klidně spícího Taeho. Fascinovala mě jeho tvář anděla. Rozcuchané vlasy, narůžovělé tváře a mírně pootevřené rty. Jeho hrudník, který se zvedal v pravidelných intervalech a jeho vypracovaně bříško schované pod tenkou látkou trička. Vypadá jako anděl, anděl s laskavým srdcem. 

Pohladil jsem ho po tváři a zvedl se z postele. Jenomže jsem velice šikovná osoba, takže snaha o to, abych neprobudil Taeho byla zmařena, když jsem špatně stoupl a spadl jsem přímo na něj. Tae sebou leknutím škubl a malinko zakňučel, protože jsem mu spadl přímo na břicho. „Co vyvádíš králíčku?" Řekl ospalým hlubokým hlasem. Se sklopenými oušky jsem na něj zvedl pohled. „Promiň." 

Chtěl jsem z něj vstát, ale on si mě stáhl zpátky k sobě a pevně mě objal kolem pasu. Objal jsem ho taky a položil si hlavu na jeho hrudník. „Ty si mi chtěl utéct?" Zvedl jsem hlavu, díky čemu jsem mohl vidět jeho hraně dotčený výraz. „N-ne?" „Tak kam si chtěl jít?" Naklonil hlavu na stranu, přičemž se mi díval do očí. „J-jen do sprchy" Taemu se vykouzlil na tváři mírný úšklebek. To mě trošku vyděsilo, tak jsem sklopil ouška ještě víc k hlavě. „Můžu s tebou?" Vykulil jsem na něj oči. Svoje, teď už červené tváře jsem si zakryl rukama a pohledem jsem se vyhnul tomu jeho.

 Chvíli jsem zíral do zdi, zatímco se mi tam Tae smál, ale nebudu lhát, vážně jsem nad odpovědí přemýšlel. Přemýšlel jsem nad tím, ale nevím co odpovědět. Jednou by mě určitě viděl, ale co když se mu nebude líbit moje tělo a potom se semnou rozejde? Ale Tae není takový typ. Věřím mu a vím, že by to nikdy neudělal. 

Tae mě chytil palcem a ukazováčkem za bradu a otočil mi hlavu k němu, takže jsem se mu teď dívám do očí. „Ty si nad tím vážně přemýšlel?" Snažil jsem se uhnout pohledem, ale on mi to nedovolil. „Takže jo." Vypadal docela překvapeně, ale usmíval se. Po chvilce pozorování mého rudého obličeje a taky trochu trapného ticha se ozval Tae, čímž naštěstí narušil tuhle, pro mě, trapnou chvíli. „Tak, jdeme?" Nějakou dobu mi trvalo než mi došlo co myslel. Chvíli jsem se na něj jen díval, ale nakonec jsem nejistě kývl v souhlas. Tae byl první překvapený, ale než jsem to stihl odříct, protože jsem si uvědomil s čím jsem to vlastně souhlasil, mi ukázal svůj obdélníčkový úsměv a semnou na rukách si to mířil do koupelny.

V koupelně mě posadil na pračku. Trochu se ode mě vzdálil a chtěl se začít vyslékat, jenže si všiml, že jsem se ani nehnul a jen se na něj dívám. Sklopil jsem ouška a cítil jsem, jak se mi krev hrne do tváří. Přišel zpátky ke mně. „Copak?" Zakroutil jsem hlavou jakože nic a dál jsem tam jen seděl. Sklopil jsem hlavu a skousl si ret. „Co se děje?" Chytil mě palcem a ukazováčkem za bradu a zvedl mi hlavu. Tím mě donutil se dívat na něj, čímž jsme navázali oční kontakt. 

„Já nemám ani z daleka tak pěkné tělo jako máš určitě ty." Zašeptal jsem. „Kookie, přece víš, že mi nezáleží na tom jak vypadá tvoje tělo, ale na tom, že jsi to ty." Dál jsem s ním udržoval oční kontakt, zatímco se mi vměsnal mezi nohy. Chytil mě za lem trička a věnoval mi váhavý pohled. „Můžu?" Víc jsem sklopil ouška a po chvilce váhavě kývl na souhlas. Pomalu a opatrně kvůli ouškům mi sundal tričko, které položil vedle mě. 

Chvíli si mě jen prohlížel a když jsem se chtěl zakrýt rukama, natáhl ruku a bříšky prstů mi přejel po boku a potom po bříšku. Pod jeho dotykem jsem se ošil a zčervenal jsem ještě víc než jsem se červenal doteď. 

„Nevím o čem to mluvíš. Máš roztomilé bříško, celý jsi roztomilý." Zvedl pohled z mého těla a zadíval se mi do očí. Obličejem se přiblížil k tomu mému a pohledem sjel na mé rty. „Můžu?" Víc jsem se k němu nahnul a Tae přivřel oči, ale těsně před jeho rty jsem se zastavil. Viděl jsem jak se kvůli tomu zamračil, díky čemuž jsem se musel usmát. „N-nemusíš s-se ptát. Chodíme s-spolu." Zašeptal jsem. Tae se jen usmál. „Nechtěl jsem udělat něco, kvůli čemu by ses cítil nepříjemně." Zašeptal nazpátek. 

Jeho starostlivosti jsem se musel usmát. Neznám starostlivějšího člověka než je Tae. Stačí abych jen klopýtl a on se mě i pětkrát zeptal jestli jsem v pořádku. Z mého zamyšlení mě vytrhla Taeho ruka na mém stehně. Chvilku jsem se zarazil, protože to ještě nikdy neudělal, ale když překonal tu malou vzdálenost mezi námi, čímž spojil naše rty, úplně jsem na to zapomněl.