Take care of me

24

Jungkookův pohled

Dneska je sobota, což znamená že Tae nejde do práce. Právě jsem se probudil v jedné posteli s Taem. Za těch pár dní jsme si na to oba nějak zvykli. Tae už je vzhůru, protože mě škrabká za ouškama. Jen jsem se k němu víc přitulil a nechal se dál škrabkat. „Už jsi vzhůru?" Zeptal se Tae. Jen jsem něco zabručel a nepatrně kývl na souhlas. Uslyšel jsem, jak se zasmál a pohladil mě po ouškách, která už nebyla sklopená. Ouška jsem tedy znovu sklopil, aby ho nelechtala. Tae mě po nich začal hladit. Takhle jsme spolu leželi ještě nějakou dobu.

Před chvílí jsme do obědvali. Tae leží na gauči, já na něm a nechávám se vískat ve vlasech. Muffi jsme vytáhli z klece a nechali ji běhat po domě. Tae pustil v televizi nějaký film. Po filmu jsem zjistil, že vlastně vůbec nevím o čem byl. Místo filmu jsem celou dobu vnímal jen Taeho a jeho doteky. Nevím čím to je, ale když jsem s ním dokážu vnímat jen jeho. 

Tae se na mě najednou podíval, tak jsem zvedl hlavu a podíval se na něj taky. „Nechtěl by si zase zajít ven? Je tam pěkně." Jen co viděl, jak se mi rozzářila očka, se na mě usmál jako sluníčko. Nestihl jsem ani nic říct a ozval se Tae. „Tak dej Muffi do klece, převleč se a přijď sem ano?" Kývl jsem mu na souhlas a opatrně se z něj zvedl. Vzal jsem Muffi, kterou jsem zavřel do klece a oblékl jsem se do černých riflí. Tentokrát bez díry na ocásek, aby mi na něj nebyla zima, kdybych znovu spadl do sněhu. Ještě jsem na sebe hodil bílou mikinu a utíkal jsem za Taem na chodbu. 

Ten už tam somozřejmě stál v černých riflích, béžovém roláku a hnědém kabátu. Obul jsem si svoje zimní boty a Tae mi mezitím podal bundu, kterou jsem si oblékl. Ještě mi nasadil opatrně čepici a na ruce mi dal rukavice a mohli jsme jít. Tae za námi zamkl. Hned jsem se k němu natiskl a objal pevně jeho ruku. Vyšli jsme trochu jiným směrem než minule.

Po dvaceti minutách chůze jsme se dostali do velkého parku. Je tady hodně stromů a sem tam nějaké volné místo na letní pikniky. Nechápu jak jsem sem nemohl chodit už dřív. „Líbí se ti tady?" Ozval se najednou Tae vedle mě. Stisk kolem jeho ruky jsem nepatrně uvolnil a podíval jsem se na něj s úsměvem na tváři. „Moc." Tae se na mě usmál svým čtverečkovým úsměvem.

Rozhlédl jsem se kolem nás, ale přišlo mi zvláštní, že tady skoro nikdo není. Vždyť je to překrásný park. „Neboj, nikdo tady není." Vytrhl mě z přemýšlení Tae, který mě celou dobu pozoroval. S Taem jsme se chvilku procházeli a potom jsme si šli sednout na lavičku. 

Tae zrovna pozoroval přírodu kolem nás, když na jednom ze zasněžených keřů kousek ode mě přistála červenka. Hrozně se mi zalíbila, tak jsem ji chtěl pohladit. Ona se ale vylekala a odletěla na vedlejší keř. Pomalu jsem se k ní vydal, jenže ona znovu kousek poodletěla. Byl jsem tak fascinovaný ptáčkem s červenou bradičkou, až jsem si nevšiml, že už nevidím Taeho. Rozhlížel jsem se kolem sebe, ale uvědomil jsem si, že jsem se ztratil. Neskutečně jsem se začal bát. Křičel jsem Taeho jméno a ani jsem si nevšiml, že jsem začal plakat.

Po několika minutách chození a hledání cesty zpátky jsem uslyšel, jak někdo volá moje jméno. Automaticky jsem se za tím hlasem rozběhl a křičel jsem Taeho jméno. Už jsem nemohl, tak jsem se na chvilku zastavil a rozdýchal se. Najednou se několik metrů přede mnou objevil Tae. Hned jsem se k němu rozběhl a on ke mně. 

Po překonání několika metrové vzdálenosti jsem celý vyděšený a uplakaný vpadl vystrašenému Taemu do náruče. „Bože Kookie vyděsil jsem se." Odtáhl si mě z obětí na délku paží a prohlížel si mě od hlavy až k patě. „Jsi v pořádku? Nestalo se ti nic?" 

„J-jsem v-v pořádk-ku." Tae si mě stáhl zpátky do objetí. Po chvilce objímání jsme se přesunuli na nedalekou lavičku. Tae si na ni sedl a mě si posadil do klína čelem k sobě. Hned jsem se k němu se sklopenými oušky přitulil. Pořád jsem byl poměrně vyděšený. 

„Kookie proč si mi neřekl, že někam jdeš? Víš jaký jsem dostal strach, když jsem zjistil, že vedle mě nejsi?" Mírně jsem se od něj odtáhl a podíval se mu do očí. „P-promiň." Sklopil jsem hlavu. Nemohl jsem se dál dívat na ten jeho vyděšený výraz. 

Tae mi zvedl hlavu a setřel mi slzy, které se mi za tu dobu stihly skutálet z očí. „Proč si odešel?" „Z-zahlédl jsem červenku a-a chtěl jsem ji p-pohladit. J-jenže ona vždycky jen odletěla si s-sednout dál, tak jsem ji n-následoval. Až mi zmizela úplně zjistil jsem-m, že jsem se ztratil. M-měl js-sem strašný strach Tae." Po tvářích se mi znovu začaly kutálet horké slzy, které mi Tae stíral palci. „Ššš neplakej. Už je to dobré, už jsi se mnou." Znovu jsem se k němu přitulil a nechal se od něj uklidňovat.

Potom co jsem se uklidnil jsme se s Taem ještě chvilku procházeli po parku. Tentokrát už jsem se pevně držel jeho ruky a nepouštěl ji. Když už byla venku skoro tma šli jsme domů. Doma jsme povečeřeli a potom jsme si lehli do obýváku. Znovu jsem ležel na Taem, který mě vískal ve vlasech. Tae v televizi pustil nějakou pohádku. Moc jsem z ní ale neviděl, protože jsem usnul. Po dnešku jsem byl opravdu vyčerpaný.