Take care of me

51

Jungkook je znovu v nemocnici a znovu svírá Taehyungovu bledou ruku v té své. Znovu má hlavu položenou na Taehyungově hrudi, na kterou padají další a další slzy z Jungkookových očí. 

Taehyung je už měsíc v kómatu. Pro všechny to byl neuvěřitelně těžký měsíc, hlavně pro Jungkooka a Rose. Ta se Jungkooka pořád ptala kdy se Taehyung probudí. Nejdřív jí vždy odpověděl, že brzy, teď už se odpovědi raději vyhýbá.

Jungkook se už chtěl nechat unášet do říše snů -jelikož byl z častého pláče velice unavený-, ale ucítil stisk na své ruce. Podíval se na svou ruku, která svírá tu Taehyungovu. Najednou uviděl nepatrný pohyb Taehyungových prstů. Jungkook si rychle sedl, aby se podíval do Taehyungovy tváře. Chvíli čekal, než se mu konečně dostalo toho, na co čekal celý měsíc. Taehyung otevřel oči. 

„Prosím jen ať to není sen." Zašeptal Jungkook, když začal objímat Taehyunga. Taehyung se usmál, objal Jungkooka zpátky a schoval si obličej do jeho krku. „Klidně tě štípnu jestli chceš." Zasmál se Taehyung na což se od něj Jungkook naštvaně odtáhl. „Taehyungu tohle není sranda. Víš jak jsem se o tebe bál! A co teprve Rose." Taehyung se zarazil. Jungkook ho za celé čtyři roky, co jsou spolu neoslovil celým jménem a ještě nikdy ho neviděl takhle naštvaného. 

„Kookie...?" Zašeptal zmateně Taehyung s pohledem upřeným do Jungkookových očí. Jungkook sklopil ouška a zarazil se. Ještě nikdy na Taehyunga takhle nevyjel, jelikož mu ani nikdy nedal důvod. Ale sám musel uznat, že v téhle situaci by vybouchl asi každý.

„B-byl si v k-kómatu Tae. A-asi měsíc." Taehyung se zarazil. Teď už chápal proč na něj byl Jungkook naštvaný. Musel se o něj opravdu bát. Jungkookovi znovu začaly téct slzy. Jen co si toho Taehyung všiml, stáhl si ho do objetí. „Promiň, to jsem nevěděl." Taehyung se snažil uklidnit plačícího Jungkooka v jeho náruči. „N-nev-věděl js-sem kdy s-se probud-díš a-a jestli v-vůbec." Na chvíli se odmlčel, aby se mohl pořádně nadechnout. „R-rose s-se na teb-be pořád-d pt-tala. N-nevěd-děl js-sem c-co jí m-mám říct." Taehyung nemohl poslouchat Jungkookův třesoucí se hlas a ani vidět slzy kutálející se z jeho krásných očí. „Promiň mi to Kookie." Na to Taehyngovi sjela jedna slza po tváři.

Když se po opravdu dlouhém objímání od sebe oddělili, Jungkook chtěl jít zavolat doktora, jenže jen co vstal, byl Taehyungem stáhnutý zpátky do postele. „Jen chvilku, prosím." Zamumlal Taehyung, když v podstatě zalehl Jungkooka a začal se s ním mazlit. Jungkook se zasmál a taky se k Taehyungovi přitulil.

Jungkook -i když nechtěl- se po chvilce zvedl a šel pro doktora. Zatím co doktor  prohlížel Taehyunga, Jungkook šel na chodbu zavolat Jiminovi, -který právě hlídal Rose- aby přijeli. 

Po tom co doktor odešel, Jungkook s Taehyungem znovu leželi v posteli a mazlili se. Vyrušilo je až otevření dveří a dětský hlas. „Appa~" Zavolala Rose a rozběhla se obejmout Taehyunga. Taehyung si Rose vysadil do klína a věnoval jí silné objetí. „Moc si mi chyběla zlatíčko." Rose se schovala v Taehyungově objetí. Byla šťastná, že zase může cítit jeho vůni. „Ty mně taky appa."

Jungkook rychle poděkoval Jiminovi za přivedení Rose a začal se věnovat pořád objímající se dvojici. Jungkook udělal štěněčí oči a odul spodní ret. „Papa chce taky obejmout." Rose i Taehyung zvedli hlavy jen aby viděli Jungkooka se štěněčím pohledem, odutým spodním rtem a nataženýma rukama. Rose se mu hned vrhla kolem krku, zatímco Tehyung se smál nad tím, co viděl. Někdy opravdu uvažoval kdo je tady to dítě, jestli Rose nebo Jungkook. Taehyung se ještě jednou usmál nad pohledem na jeho Kookieho s jejich dcerou. „Poďte si lehnout." Řekl a když si lehal, stáhl s sebou i Jungkooka s Rose, kterou si položili mezi sebe.