Take care of me

27

„Kookie vstávej." Bylo první, co jsem po probuzení slyšel. Nespokojeně jsem se pomrvil a víc jsem zmáčkl Taeho, ležícího vedle mě, v objetí. „Notak, musíme vstávat." Zvedl jsem hlavu z Toho hrudníku a když jsem uviděl hodiny, ukazující 7 hodin ráno, zase jsem ji položil zpátky. Slyšel jsem jak se Tae  zasmál přičemž mě pohladil po zádech. „Copak?" „Tae~ je moc brzo." Tae se znovu zasmál. „Já vím, ale musíme vstávat, protože máš schůzku s doktorem" Po jeho větě jsem nesouhlasně zakňučel a schoval si hlavu v ohbí jeho krku.

Po několika pokusech donutit mě vstát to Tae vzdal. Chytil mě pevněji kolem pasu a i se mnou se posadil. Potom mě chytil pod zadkem a se mnou na rukách si stoupnul.

Odnesl mě do kuchyně, kde mě posadil na židli a připravil nám snídani. Po snídani jsme šli do našich pokojů, kde jsme se oblékli. Vzal jsem si Taeho černé kalhoty a bílo-fialový svetr. Jeho kalhoty jsem si vzal, aby jsem schoval ocásek a taky, kvůli mému momentálně většímu bříšku.

Sešel jsem dolů a došel na chodbu, kde už na mě čekal Tae v černých riflích, černé mikině a červené zimní bundě. Sedl jsem si na botník a obul si boty. Postavil jsem se a nechal si od Taeho obléct teplou bundu. Sice je už skoro březen, ale pořád je venku zima. Tae mi opatrně nasadil čepici a mohli jsme vyjít.

Došli jsme do čekárny, kde k mému štěstí nikdo nebyl. Sundali jsme si bundy, které jsme pověsili na věšák vedle dveří. Posadili jsme se a asi do pěti minut nás zavolala sestřička, aby jsme šli dovnitř. Postavili jsme se a než jsme vyšli, Tae mi nabídl ruku, kterou jsem hned pevně objal. „Nemusíš se ničeho bát, jsem tu s tebou ano? Ani se od tebe nehnu." Taeho slova mě trochu uklidnila. „Mužem?" Zeptal se. Na jeho otázku jsem jen nejistě kývl na souhlas.

Když jsme vešli do ordinace, objal jsem Taeho ruku ještě pevněji než předtím. „Dobrý den. Jsem Kim SeokJin váš doktor. Řekl pan v bílém plášti a natáhl k Taemu ruku. Tae se taky představil a potřásl si s doktorem rukou. „Tak co pro vás můžu udělat?" Zeptal se doktor s úsměvem na tváři. „Přišli jsme s Jungkookiem na kontrolu miminka." Řekl Tae a s úsměvem se na mě podíval. Úsměv jsem mu nejisté opětoval a svůj pohled jsem znovu přesunul na doktora. „Dobře, tak si sedněte a uděláme ultrazvuk." Vyděšeně jsem se podíval na Taeho, který mě začal hladit palcem po ruce. „Neboj, nic to není." Ne že by mě to uklidnilo, ale Taemu věřím.

Aniž bych se pouštěl Taeho ruky, sedl jsem si na lůžko a Tae vedle mě. Než se doktor připravil, Tae se mě snažil uklidnit. Říkal mi, že to nic není a dokonce, když jsem se pořád nechtěl uklidnit, mi popsal i postup. Zjištění, že do mě nebude pichat žádné jehly, mě docela uklidnilo.

„Lehněte si prosím." Ozval se doktor, přicházející k nám. Podíval jsem se na Taeho, který se zvedl z lůžka a stoupl si vedle mě. Kývl hlavou na znak, že to mám udělat a usmál se na mě úsměvem, který mě dokázal trochu uklidnit.

Po tom, co jsem si lehl, mi Tae vyhrnul tričko a doktor mi na něj dal nějaký gel. Chytil jsem Taeho za ruku a čekal, co se stane dál. Doktor vzal do ruky nějakou věc a přiložil mi ji k bříšku. Čekal jsem nějakou bolest, ale nic takového nepřišlo, tak jsem se trochu uvolnil. Doktor s tou věcí na mém bříšku začal pohybovat a zároveň sledoval obraz na monitoru.

Po chvilce tu věc položil a utřel mi bříško. „Mám pro vás dobrou zprávu. Vaše miminko je úplně zdravé." S Taemu jsem se na sebe usmáli. „Zatím ještě nemůžeme určit pohlaví, ale do pár dní by to už mělo jít poznat."

Vstal jsem z lůžka a hned se přitulil k Taemu. „Aww Vy jste krásný pár." Ozval se doktor. Po jeho větě jsem zčervenal a schoval si hlavu do Taeho hrudi. „M-my n-nejsme spolu." Vy koktal Tae. „Oh omlouvám se, ale je to škoda. Slušelo by vám to spolu." To už se červenal i Tae. S doktorem jsme se potom radši rozloučili a šli pryč.