Take care of me

16

Ráno jsem se probudil ve stejné poloze jako jsem usnul. Takže Tae leží na zádech a já jemu na břiše.

Cítím jak mě škrabká mezi ouškama, která už nemám sklopená. Tím, že na ně dýchá se vždy zatřepou. Zvedl jsem hlavu a podíval se na něj.

„Dobré ráno" Usmál se na mě. Úsměv jsem mu trochu váhavě oplatil. „Dobré."

„Jak dlouho jsi vzhůru?" Na mou otázku se usmál a pohladil mě po vlasech. „Dost dlouho na to abych ti mohl říct, že jsi neuvěřitelně roztomilý, když spíš." Moje tváře nabraly červenou barvu. Rychle jsem se podíval bokem a sklopil ouška.

Ještě jsem celkem unavený, takže jsem ze sebe vydal tiché zívnutí. „Jestli se ti chce spát, klidně si ještě lehni. Je teprve půl osmé." Unaveně jsem se na něj podíval a položil si hlavu zpátky na jeho hrudník. Začal mě vískat ve vlasech. Kdybych byl kočičí hybrid, tak začnu příst. Všiml jsem si, že se pečlivě vyhýbá ouškům. „Klidně si sáhni."

„Huh?" Vyšlo z něj pouze. „Ouška. Klidně je pohlaď." Poškrabkal mě za ouškem, na co jsem se k němu víc přitulil. Je to opravdu příjemné. „Ale, nebude ti to vadit?" I když nerad zvedl jsem hlavu a tím s ním navázal oční kontakt.

Narovnal jsem svá ouška. „Po včerejšku ti věřím Tae. Od tebe mi to vadit nebude." Tae mi ukázal svůj obdélníčkový úsměv a stáhl svou ruku. Střihl jsem ouškama a taky se usmál. „Jsi roztomilý." Zase jsem zčervenal.

„Vážně můžu?" Podíval se na má ouška. Pohl jsem jedním k němu, což bral jako povolení. Natáhl ruku a opatrně mě po něm pohladil. „Páni, jsou tak jemná." Usmál jsem se na něj svým bunny úsměvem. Nadechoval se, že něco řekne, ale já ho předběhl. „J-jestli řekneš, ž-že jsem roztomilý, p-půjdu pryč." Řekl jsem s červenými tvářemi. Na to se usmál ještě víc než předtím. „Mlčím." Se stálým úsměvem udělal, že si zamyká pusu. Zpátky jsem si položil hlavu na jeho hrudník a nechal se vískat ve vlasech a hladit ouška. Díky tomu příjemnému pocitu jsem za chvíli znovu usnul.

Probudilo mě pohnutí člověka na kterém ležím. Nespokojeně jsem zamručel. „Kookie musíme vstávat." Odpovědí mu bylo moje další nespokojené zamručení. „Notak, musíme jíst. Miminko má určitě hlad." Zvedl jsem na něj svůj unavený pohled. „Pojď. Snídani jsme vynechali, tak se teď aspoň naobědváme." Nějakým záhadným způsobem mě donutil se posadit. 

„Kookie miminko potřebuje aby si jedl. Aby bylo zdravé." To už mě donutil vstát a jít s ním do kuchyně. V kuchyni jsem si sedl za stůl a sledoval Taeho, jak nám ohřívá oběd. Po ohřátí jídla mi podal talíř s mojí porcí a se svou si sedl na své místo. Což je jednu židli ode mě. V tichosti jsme poobědvali. Tae po nás umyl nádobí a potom jsme se oba vydali do obýváku. Sedli jsme si na gauč a společně se podívali na dva filmy.

Ležím ve svém pokoji a přemýšlím nad tím, co všechno jsem zažil a jak jsem rád, že mě našel právě Tae. Nebýt jeho, tak tam buď umrznu nebo by mě mohl najít nějaký další tyran. Co se týče Taeho nevím jak ho beru. Po včerejšku mu věřím jako zatím nikomu, ukázal mi, že se ho nemusím bát a můžu se na něj spolehnout. Je to člověk, který mi ukázal, že jsou i dobří lidé. Mám ho rád a věřím mu.

Právě s Taem večeříme v mé posteli. Další věc kterou mám na Taem rád jsou jeho kuchařské dovednosti. Nikdy jsem nejedl nic lepšího než jeho jídlo. „Bylo to skvělé Tae." Pochválil jsem mu jídlo, když jsem mu podával prázdný talíř. Tae se na mě vděčně usmál a svůj i můj talíř dal na tácek ležící na stole. „Děkuju Kookie." Jde vidět, že mu můj kompliment udělal radost. Jsem rád, když mu můžu udělat radost. 

Tae se najednou při pohledu na mě zamračil. „Co se děje?"

„Kookie zvládneš to tady zítra? Nerad tě tu nechávám samotného, ale musím jít už do práce." Narovnal jsem svá do teď mírně sklopená ouška. Oh tak tohle mu dělá starosti. Nechci aby se trápil, protože mě tu musí nechat samotného.

„Tae neboj já to zvládnu." Na důkaz svých slov jsem střihl ouškama. Jemu se vykouzlil na tváři úsměv. „Já vím. Jen tě tady nerad nechávám samotného." S úsměvem ke mně natáhl ruku a poškrabkal mě za ouškem.

Je to pravda. Tae vždy, když měl jít jen na pár minut pryč. Několikrát se mě ptal jestli nechci jít s ním. Vždy jsem mu řekl, že ne. On to pochopil, ví totiž jak nerad chodím mezi lidi.

„Nemusíš se bát. Počkám tady na tebe a nebudu dělat nic díky čemu bych mohl ublížit sobě nebo miminku. Slibuju." Pohladil jsem si bříško a zubil se na něj. Tae s úsměvem zakroutil hlavou. „Vždyť já vím. Tak já už tě tu nechám." Vzal do rukou tácek s prázdnými talíři a chystal se odejít. „T-tae?"

„Hm..?" Zastavil v chůzi a otočil se na mě. „Mohl by si za mnou potom přijít?" Řekl jsem s nadějí v hlase. Tae se pousmál. „Chtěl bys spát ještě semnou?" Usmíval se. Proč prostě nesouhlasil? To je tak nepříjemné... „Uhm." Zakýval jsem na souhlas. Sklopil jsem ouška a podíval se na něj s tvářemi v nádechu červené. „Nemusíš se stydět maličký. Dojdu za tebou." Narovnal jsem ouška a vděčně se na něj usmál. Tae se usmíval jako sluníčko. Vím, že mu přídu roztomilý. Sám mi řekl, že se mu líbí moje ouška a jak je vždy, když jsem nervózní sklopím. Proto mi pořád říká maličký.

Je kolem deváté večer. Já už mám vyčištěné zuby a jsem převlečený do pyžama. Právě ležím na posteli a dívám se do stropu, když mi někdo zaklepal na dveře. Řekl jsem tiché 'dále' a do místnosti vešel nikdo jiný než Tae. Došel k mé posteli a lehl si zamnou. Položil jsem si hlavu na jeho hruď na což se Tae usmál. „Chce se ti spát?" Na jeho otázku jsem kývl hlavou na souhlas. Jako stvrzení se mu dostalo mého zívnutí. „Dobře, tak jdeme spát." Tae nás přikryl dekou, já se k němu přitulil a hlavu si nechal na jeho hrudníku. Sklopil jsem ouška aby Taeho nelechtala. Začal mě vískat ve vlasech a hladit po ouškách a mě to uspávalo až jsem nakonec opravdu usnul.