Nevydařený Pokus O Lásku

９. Poloviční Náprava

Běželi jsme namáhavě celé tři dny. Bylo to těžké i pro mě, takže jsem se hned starala, jak je na tom Derim. Nevypadal ani moc vyčerpaně, ani odpočatě. Den se pomalu blížil ke konci a na obloze se objevily první hvězdy. Viděla jsem, jak se Legolas každou chvíli podíval na nebe. Tak nějakj mi za celou tu dobu došlo, že ho přímo fascinují hvězdy a noční obloha. Tentokrát měl štěstí, jelikož na nebi nebyl ani jeden mráček, a tak bylo všechno krásně vidět. Když jsem se tak zkoumavě dívala na hvězdy, narazila jsem do malého trpaslíka předemnou. „proboha! Omlouvám se, Gimli. Jsi v pořádku?" zasmála jsem se a sklonila se k němu. „ale jistě že jsem! Trpaslík jako já vydrží pořádné nárazy" vychvaloval se. „dobře... A proč jsme zastavili, Aragorne?" zeptala jsem se a koukla na něj. „je už pozdě. Měli bychom si chvíli odpočinout, jinak nám brzy dojdou síly" pronesl moudře a odložil svůj meč na zem. „a to přenocujeme tady na planině? Není to nebezpečné?" zeptal se Derim a přistoupil blíž ke mně. „ne když je tu pár kamenů, za které se můžeme schovat" odpověděl a rozhlédl se. „jak dlouho budeme odpočívat?" otázal se Legolas. „jen chvíli, nesmíme otálet, takže se pořádně vyspěte" odpověděl a koukl na něj. Legolas si přikývl a podíval se pod sebe. „tak pojď, Teliss moje. Lehni si do trávy, budu vedle tebe" usmál se Derim a pohladil mne po rameni. Legolas na nás krátce pohlédl ale hned po tom se rozešel pryč od nás. Usadil se mimo naši blízkost a lehl si na záda. „Teliss" oslovil mne Derim. Hned jsem se ohlédla a podívala se ja něj. On se chvilku podíval na Legolase a pak zase na mě. Pochopila jsem, že mu asi vadilo, že jsem se na Legolase tak dlouho dívala. „prosímtě klid, ano? Jen mám o něj starost..." uklidnila jsem ho a zase se ohlédla směrem k blonďatému elfovi. „já vím... Chvíli potrvá, než spolu budeme všichni tři zase normálně vycházet ale vídáme se každý den... Jednou ho to přejde" usmál se a lehl si. Jen jsem zabručela a povzdychla si. Podívala jsem se na Derima, ležícího vedle mne a usmála se. Pomalu jsem se k němu naklonila a dlouze ho políbila na tvář. „hezky se vyspi" popřála jsem a lehla si vedle něj. Naschvál jsem ale mezi námi nechala nějaký volný prostor. „ty taky, miláčku" zacukroval a zavřel oči. Jen jsem se usmála a otočila se k němu zády. Na chvíli jsem zavřela oči, ale zajímalo mě, co dělá princ. Nenápadně jsem je tedy otevřela a zjistila, že pořád sleduje hvězdy. Říkala jsem si, že za chvíli určitě půjde taky spát, ale další chvíle kdy jsem ho sledovala, tam pořád jen ležel na zádech. Tak moc mě to k němu lákalo, ale zadržoval mě pocit spánku a únavy. Nakonec jsem se ale rozhodla pro lepší variantu.
Opatrně jsem se otočila k Derimovi, abych zjistila, jestli spí. Měl zavřené oči a jen tiše vydechoval. Potichu jsem tedy vstala a rozešla se za Legolasem. Cestou jsem na sobě zaznamenala Aragornův pohled, takže jsem se na něj jen usmála ale nezastavovala jsem se. Když jsem přišla Legolasovi na oči, hned se mi vyhl pohledem. Povzdychla jsem si a lehla si vedle něj na záda. Najednou jsem na obloze viděla plno hvězd. Jedna byla menší a nevinná, druhá větší a překrásná. Přenádherně zdobily noční oblohu plnou klidu a míru. Otočila jsem hlavu k Legolasovi, který si ale všímal jen hvězd. Bůh ví, nad čím přemýšlel doopravdy, ale jeho pohled směřoval k nebi. „proč nespíš?" zeptala jsem se tiše. „nejsem unavený" odpověděl jednoduše. „vážně? Běželi jsme dlouho, aspoň trochu si pospi" přemlouvala jsem ho. „nepotřebuju spánek, jen ticho a klid" odvětil a já měla pocit že tím naznačil, abych buď zmlkla nebo odešla. Opřela jsem si tedy hlavu o svůj loket a otočila se čelem k němu. „co se s tebou děje, Legolasi?" zeptala jsem se provinile. On se naschvál díval pořád na hvězdy, aby mi svým pohledem neřekl pravdu. „co by mělo být? To, že jste spolu vám akorát přeju" odpověděl. „myslíš, že to co mi říkáš, je pravda?" zeptala jsem se a neustále se mu dívala do očí, aby se na mě musel podívat i on. „samozřejmě, že je" potvrdil ale pořád se mi svým pohledem vyhýbal. „chtěla jsem s tebou být a postarat se o tebe, ale ty jsi mne pořád přehlížel" vysvětlila jsem. „tak já tě přehlížím?" zasmál se ironicky. „já jsem s tebou být chtěla... Ale to ty jsi tomu elfovi řekl, aby nám dali vlastní loď" připomněla jsem. „ano, protože čtyři osoby by neunesla" vymluvil se. „myslím, že jsem dostatečně lehká na to, abych se v tomhle případu jako osoba nepočítala" pronesla jsem. „ale už tam nebylo místo! Jen jsem nechtěl, aby se to s námi potopilo ale dobře, věř si čemu chceš" opět se ironicky usmál ale dál sledoval hvězdy. „proč jsi teď vlastně se mnou? Nemáš dělat společnost spíš Derimovi?" udivil se. Chvíli jsem na něj jen lítostně hleděla, dokud jsem to nevydržela. Položila jsem si hlavu na jeho hruď a přitulila se k němu. On nejprve nevěděl co s rukama, ale nakonec mě opatrně objal nazpět. „promiň mi za všechno..." pronesla jsem tiše. „to nic..." odvětil a hladil mě v boku. Druhou rukou mě jemně hladil po vlasech a v poklidu vydechoval. Pomalu jsem zavírala oči, dokud jsem se konečně s klidným pomyšlením o tom, že jsem se právě možná usmířila, nepropadla do hlubokého spánku.