Tajemství /Wedry a MenT

Rozchod

Pohled Menta:

Odtáhl se a položil mi dlaň na tvář. Přitisknu se k jeho ruce a položím na ni svou. Díval jsem se mu do očí.

,,Měl by jsi za ní jít." Zašeptám.

,,No nevím jestli je to dobrý nápad."

,,Ráďo.. Vím, že jí máš rád. Jdi za ní." Řeknu nadzvednu se a dám mu pusu na čelo.

,,Miluji tě." Zašeptal políbil mě, oblékl se a vyrazil za Sofii. Chvíli jsem ležel v posteli, pak se šel obléct a nenápadně vytratil z bytu. 

Pohled Wedryho:

Odešel jsem z bytu a vyrazil za Sofii. Rozhlížel jsem se po ulici a hledal ji, když jsem si jí všiml rozběhl jsem se za ní. 

,,Sofie, Prosím já ti to vysvětlím." Křikl jsem kousek za ní. Otočila se a já do ní vrazil, protože jsem nestačil zabrzdit. Zřítili jsme se k zemi.

,,Promiň Sofi." Rychle se vyhrabu na nohy a podám ji ruku. Nasupeně si odfrkne ale ruku přijme. Pomůžu ji na nohy. 

,,Nenamáhej se cokoliv vysvětlovat." Zaprskala.

,,Nežádám tě o odpuštění, ale prosím tě aspoň mě vyslechni." Zašeptám.

,,Fajn."

,,Dobře Hele než jsem s tebou začal chodit byl jsem už s Honzou.. Jo já vím asi si teď říkáš co jsem to za děvkaře. Ale Já ho miloval i tebe nedokázal jsem se rozejít ani s jedním z vás. Postupem času jsem začal upřednostňovat tebe. Když se Honza rozešel se Sárou kvůli mně, došlo mi jak moc mě miluje a já miluji jeho. Skutečně mě to mrzí Sofí. Nechtěl jsem ti nějak ublížit. Omlouvám se. Opravdu moc se ti omlouvám." Moje důstojnost mě zradila a po tvářích mi začaly téct slzy.

,,Já ti odpustit nemůžu, ale můžu ti pomoct... Rozcházím se s tebou." Řekla. Pak se lehce pousmála políbila mě na čelo a zašeptala.

,,Jdi za svou láskou. Jdi za svým štěstím. Nevím o nikom kdo by si to zasloužil víc než ty. Mám tě ráda Ráďo." Otočila se a odcházela do ulic. 

,,Já tebe taky." Odpověděl jsem. Čekal jsem na její odezvu. Nic. Setřel jsem si slzy pousmál se a vracel se do bytu. 

,,Co se stalo?" Zeptal se Víťa. 

,,Nic Sofie šla domů." Víťa se podíval na hodinky.

,,Ty vole to už je tolik no já jdu spát." A odešel k sobě do pokoje. Sofiina kamarádka se na mě podívala usmála se a řekla.

,,Já už taky půjdu dík bylo to mega šílený." A odešla. Trochu jsem poklidil a šel o svého pokoje v domnění, že tam Honza čeká nebo už spí.. Nic pokoj byl prázdný. Vzal jsem si mobil a napsal mu.

W- Wedry/M- Ment

W: Kde jsi?

M: V autě...

W: Proč jsi odešel?

M: Ani nevím přišlo mi to vhodné.

W: Pojď na horu.

M: Nemyslím si, že je to dobrý nápad. 

W: A to budeš spát v autě? 

M: Ehhhm asi...

W: Pojď na horu prosím. Potřebuji tě..

M: Dej mi 5 minut.

Pousmál jsem se sešel dolů pootevřel dveře a čekal. Za chvilku jsem slyšel jak Honza běží do schodů. Vrazil do bytu a za ustáleného sýpání vyhrkl.

,, Co se stalo? Jsi v pořádku?" S očima lesknoucíma se slzami potichu zavřu dveře a zašeptám.

,,Rozešli jsme se." Honza si mě přitáhl do pevného objetí.

,,To mě mrzí Ráďo. Opravdu."

,,Řekla, že mě má ráda. Že mám jít za svou láskou. Za svým štěstím. Mám ji moc rád.." Šeptal jsem zlomeným hlasem v pevném objetí.

,,Já vím.. Já vím.." Konejšivě šeptal a hladil mě po vlasech. 

,,Miluji tě Honzo." Řeknu a pevněji ho stisknu.

,,Taky tě miluji Ráďo." Odtáhnu se vezmu ho za ruku a odvedu k sobě do pokoje. Sundám si triko kalhoty a lehnu si do postele. Honza chvilku stojí pak se vysvlékne stejně jako já a lehne si ke mně. Přehodím přes nás deku a pevně se k němu přitulím.

,,Dobrou noc zlato." Zašeptám.

,,Dobrou noc lásko." Odpoví, pohladí mě po vlasech přitulí se ve společném objetí se necháme odnést do říše snů.