Kapitola 8

510 59 7
                                    

Hned jsem si vzpomněla kde jsem ty věci viděla. Boxovací pytel v tělocvičně. Na tu kytaru nám vždycky hrával jeho táta před spaním a toho plyšáka si vždycky bral do školky. Nevěděla jsem co si mám myslet. Začaly se mi vracet vzpomínky. Vzpomněla jsem si jak ho tam nikdo neměl rád, že ho vždycky šikanovali a i proto tam chodil jeho táta hrát na kytaru, aby ho tam měly víc rádi. Ale nepovedlo se to. Díky tomu že byl bohatej a měl hodně hraček tak na něj kluci žárlili a holky ho neměli rádi, protože byl tlustý. Vždycky mu říkali plyšová kuličko. Jednou jsem se ho zastala, když uklouzl po míči a všichni se mu začali smát. I když jsme byla jen dítě, tak i mně to přišlo že už to zachází do vysokých extrémů. A tak jsem se s nim začala bavit a po pár dnech se z nás stali kamarádi. Bohužel se ale musel přestěhovat kvůli tátovi práci, pak už jsem ho nikdy neviděla. Hodně se změnil. Už to nebyla kulička ale krásný a hubený hluk. Vůbec jsem ho nepoznala. Přišla jsem k jeho postely a sedla jsem si na ni. Chvilku jsem koukala ne fotjy které měl na nástěnce.,,Teď už jsi asi hodně oblíbeny co?"řekla jsem a povzdechla jsem si. Vstala jsem a šla dolů za Zoe. ,,Tak co už viš co mu je?"zeptala se mě.,,Jo už vím."řekla jsem a usmala jsem se.,, Už vím proč mě políbil. To staří kamarádi dělají normálně že?"zeptala jsem se a koukla jsem se na Zoe. Ta na mě nevěřícně koukala.,,Ne nedělaj" řekla.,, On ti to neřekl?",,Co mi měl říct?"zeptala jsem se nechápavě. ,,On je do tebe zamilovaný už od školky.",, COŽE?!?"vykřikla jsem. ,,To tě nenapadlo?"zeptala se mě.,, Ne."řekla jsem.,, Aha."řekla Zoe překvapeně.,,Proč mi to neřekl?",, Bál se.",, Čeho?"zeptala jsem se.,, To ti nesmím říct.",, Dobře, myslím že je toho až moc na mě."řekla jsem a chtěl jít nahoru za Michaelem abych se ho zeptala jestli je to pravda. Ale nestalo se. Michael stál na schodech a tvářil dost naštvaně.,, Zoe, jdi do svého pokoje."řekl. Zoe vstala z pohovky a smutně odešla. Pak se otočil ke mě. ,,Co všechno ti řekla?"zeptal se a stále zněl naštvaně.,,Nó..."začala jsem. ,,Na to že jsme spolu chodili do školky jsem si vzpomněla ve tvém pokoji-" ,,Tys byla u mě v pokoji?"přerušil mě a scházel ze schodů za mnou.,,J-jo, promiň já jen že jsi byl smutnej tak jsem tam šla a vydělá jsem tam tu fotku ze školky a pak mi Zoe řekla-",, Co ti řekla?"řekl když byl už skoro u mě. Začala jsem couvat. Vypadal čim dál tím víc naštvaně. Začínala jsem se ho bát.,,N-no, řekla žes mě už od školky miloval, a že si mi to nechtěl říct, protože ses bál ale neřekla čeho."řekla jsem vystrašeně. Stále se blížil a já stále couvala. Narazila jsem na pohovku. V tu dobu už stál přímo předemnou.,, Ano bál jsem se.",, Čeho?"zeptala jsem se.,,Moji rodiče mi vždycky dovoli a koupili všechno co mi viděli na očích, ale jen jedno mi nedovolili...."řekl a začal se tvářit smutně. Myslela jsem si že už se zklidnil. Tak jsem se ho zeptala:,,Co ti nedovolili?",, Tebe."řekl a shodil mě na pohovku. Než jsem se stačila podívat co se stalo už mi držel ruce a dal je za mojí hlavu.

Jo tady se už začíná projevovat má úchylná stránka. -.- :D
Velice se omlouvám že jsem celý týden ne přidávala povídky, ale byla jsem mimo ČR v zapadakově kde neznají slovo free wifi. Tak jsem se tam aspoň trošku víc rozepsala. :3
Snad se líbilo. ;)

Znovu setkáníKde žijí příběhy. Začni objevovat