Jedno koleno dal přímo mezi moje a druhého vedle mé nohy. Dal si kolena co nejblíž k sobe a přitiskl mně blíž k opěradlu pohovky. Tím mi znemožnil jakýkoliv odpor.,, Každý den jsem tě viděl na protější zastávce, když jsem jel do školy. Byla to pro mně muka dělat jako že tě neznám",,Proč jsi to musel dělat?"zeptala jsem se.,, Rodiče na mně nasadili bodygardy, kteří mi nedovoli promluvit s jedinou dívkou."řekl a bylo cítit, že jeho vztek pomalu, ale jistě z něj vyprchává.,,Proč bodygardy proti dívkám?"řekla jsem překvapeně. Každou chvilkou jsem už čekala že mně pustí a já si budu moct v klidu sednout, ale nestalo se tak.,,Poté co jsme museli odjet z města, kvůli tátovi práci, jsme se museli seznámit s novými šéfem. Chodili jsme k němu domů a já si musel hrát s jeho nafoukanými dětmi. Otec říkal, že když to vydržím, tak se pak budem moc vrátit zpět sem a já bych tě mohl znova vidět."řekl a odvrátil odemně pohled. Nevypado to že by s těmi děcky měl zrovna hezké vzpomínky. Bylo mi ho lito. Chtěla jsem vytáhnou ruce z jeho sevření a obejmout ho, aby se uklidnil, ale najednou jsem uvidela v jeho očích, jak vztek opět narůstá. Otočil se na mně a stisk mně tak, že jsem s rukana ani nepohla.,,Ale pak si jeho dcera umyslela že si mně chce vzít a otcovo sliby se změnili v pouhou lež",,Proč by s nečím takovým souhlasil?"Michael se ironicky uchechtl.,,No přece, kvůli dobrým obchodním vztahům."Nevěděla jsem co říct jen jsem koukala do jeho oči které byli přeplnění zlobou.,,Celých deset let jsem tam musel trčet a dělat vše co otec chtěl."znovu se začal uklidňovat a dokonce se i koutkem úst trošku pousmál.,,Před rokem to děvče navrhko že se chce jít podívat, kde jsem vyrůstal. Byl jsem štěstím celým bez sebe, ale nemohl jsem to dát znát. V duchu jsem doufal že tam ještě bydlíš a když jsem tě uviděl, chtěl jsem se za tebou rozběhnout, ale věděl jsem že nemůžu. Celý ten rok jsem se s tebou snažil nějak spojit, ale vždycky mně chytli bodygardi a odvedli mě pryč."podíval se mi do oči a ze široka se usmál.,,Pak jsem jednou měl jen přivést sestru od babičky a v tudobu se stala ta věc s tou partou kluků. Konečně jsem tě viděl a šel i s tebou do kina.",,A jakto že ti otec dovolil jít s semnou do kina?"zeptala jsem se.,,Nedovolil, lhal jsem mu že půjdu k tý holce a on mně nechak jít bez bodygardů, prej aby se jich nelekla. Pak mně uviděla pokojská a všechno vyžvanila otcovy, ten nechal okolo celé této ulice postavit hlídače abych nemohl utéct. Překvapilo mně že si tě nevšimli."nevěděla jsem co na to říct, tak jsem jen sledovala jeho oči, které se koukali neznamo kam, ale byo vidět, že na něco vzpomíná. Koutky úst se usmíval a začal se pomalu zvedat. Než mi pustl ruce, koukl se mi do očí. Já se na něj co nejhezčejc usmála a chtěla jsem ss dát ruce dolů. Náhle se ale Michael zarazil a znovu mně chytl. Nechápala jsem co se děje a jen jsem na něj překvapeně zírala.,,Promiň, ale už se nedokážu udržet.",,Co ne-?"chtěla jem se ho zeptat ale, začal mně líbat. Jeho polibky byli něžné a sladké, jak med. Chtěla jsem se jim ubránit, ale pohltili mně. Nešlo se jim branit. Čím dál, tím víc byli sladší a vášnivější. Pak jsem ucítila jak mi pouští jednu ruku. Myslela jsem si že už je konec, ale nebyl. Chytil jí druhou a tou volnou mi začal jet po stehni nahoru. Věděla jsem co má v plánu.,, Michael, přestaň."řekla jsem ,ale on nepřestal, ba naopak, chytl mi silněji ruce a už se přibližoval k triku. Přestal mně líbat na puse a přesunul se na krk.,,Michaele!"vykřikla jsem a snažila se vyprostit z jeho sevření. Ale on přitlačil.,,To bolí Michaele."řekla jsem ale on nic, ignoroval mně. Vjel mi pod tričko. Začala jsem třást, ne doslova, ale cítila jsem jak se všechno ve mně chvěje. Bala jsem se, bala jsem se co se stane dál.,,Michael, prosím."řekla jsem potichu a začali mi téct slzy bolestí a strachem. Zavřela jsem oči a snažila se vydržet. Najednou jsem cítila jak zastavil s rukou. I na krku přestal. Otevřela jsem oči a vidím jak na mě zděšeně kouká.,,Promiň. J-já nemohl přestat. Omlouvám se."řekne, rychle mě pusti a sedne si na druhou stranu pohovky. Taky jsem si sedla a začala si mnout zápěstí kde mě držel. ,,Promiň, já nechtěl tak daleko zajít. Nevím co to do mně vjelo."řekl a stále na mě koukal. Stále jsem se třásla a nevěděla co dělat. Srdce mi bubnovalo o závod a slzy nepřestávli téct. Nevěděla jsem co říct. ,,Opravdu mně to mrzí."řekl a snažil se mě dotknout na noze. Vyskočil jsem z gauče a utíkal do předsíně, kde jsem na sbe všechno rychle hodila a vyběhla ven. Nevím proč jsem to udělala, ikdyž se snažil omluvit,, pořád jsem se bála toho že to mohl udělat znovu. Běžela jsem, jak nejrychleji jsem mohla. Chtěla jsem být od toho domu co nejdál, jak jen to šlo.
Dneska jsem se dost nudila, tak jdem se docela rozepsala. Snad vám nevadí má uchylná stránka (doufám že ne, kdyžtak řekněte :D). Teď se budu trošku více soustředí na svou druhou povídku, tak se nedivte, kdyby nevišla nová kapitola tento týden, ale určíte se bud snažit psát obě. ;) :3
PS: Vím že se mi to nepovedlo. XD
