,,No neví o tom."zopakuje Michael trošku víc nahlas, aby si byl jistý že jsem ho slyšela. Nevěděla jsem co na to říct.,,Jak neví?"vypadlo nakonec ze mně. Přijdu k němu a opřu se rukama o stůl. Ten skloní hlavu na druhou stranu.,,Řekl jsem že jsi kamarádka ze školy, která mi přinesla úkoly."řekne a koutkem oka se na mě podívá.,,A to jim stačilo?"zeptám se ho nevěřícně.,,Ne.",,Tak co jsi jim řekl?"naléhám na něj.,,No že seš už zadaná....a..."řekne a začne se drbat na hlavě.,,A?"řeknu.,,A že tě před pár dnama požádal o ruku."řekne a opatrně se na mě podívá. S vykulenyma očima párkrát zamrkám a narovnám se. Pokrčím obočí a zamyslím se. Hned na to ho zase narovnám a zvednu ukazováček. Nedechnu se abych něco řekla, ale místo toho zadržím dech. Vydechnu otočím se a odejdu.,,Chicko."uslyším za sebou Michaelovo volání, ignoruju ho a výjdu po schodech nahoru do pokoje, kde jsem spala. Jen co jsem stála přede dveřma do pokoje, slyším jak v kuchyni spadla židle. Rychle vejdu do pokoje a zamknu ta sebou dveře. Upřímně nevím proč jsem je zamkla, ale přišlo mi to jako nejlepší řešení v tuhle chvíli. Za pár sekund už klepal na dveře.,,Chicko promiň. Nevěděl jsem co mám dělat."řekl skličeně. Nic jsem mu na to neřekla, jen jsem se svezla po zdi vedle dveří.,,Chicko prosím otevři, chci ti to vysvětlit."řekne prosebným tónem.,,Tak mi to můžeš vysvětlit i takhle ne?!"řeknu nastvaně.,,Prosím Chicko nebuť naštvaná."rekne klidným hlasem za dveřmama. To mě dostalo.,,Nebuť naštvaná? To se ti lehce řekne nebuť naštvaná, ale když tě chtějí zmlátit, kvůli tomu že jsi pomohl holčičce, která má bratra, keterý tě pak shodí na pohovku a snaží se o nějaký nechuťárny a ještě k tomu se chce pak zabít, tak si myslím že má ta dotyčná osoba právo být naštvaná. A obzvláště když pak musí lhát že je zasnoubená, aby mohla u něj zůstat, pro jeho potěšeni. Nechápu kdo by se chtěl brát dobrovolně v šestnácti."Všechno co jsem držela v sobě vyplulo ven. Připadala jsem se uvolněně.,,To asi nikdo."řekne Michael chladně a zřetelně za dveřmi. Najednou mi to dojde.,,Sakra!!!"řeknu si v hlavě. Úplně jsem zapomněla jak to s Michaelem je. On se bude muset oženit už v šestnácti, narozdíl ode mě, která to jen hraju. Plácnu se do hlavy nad svojí tupostí. Jen co mě po chvilce přestane bolet čelo sundám ruku ji a povzdechnu si. Postavím se na nohy a odemnku dveře. Za dveřmi stojí Michael s překvapeným, ale přitom i smutným obličejem.,,Musela jsem ho hodně ranit, když takhle vypadá. Sakra!!! Že já kráva nebyla zticha."řeknu si pro sebe. Michael se mi podívá do oči, ale já rychle uhnu pohledem. Nedokážu se mu podívat do očí, připadám si jak nějakej zloduch. Koukám se do země a přemýšlím co mám říct.,,Omlouvám se..."začnu.,,nechtěla jsem tě ranit, prostě to ze mě tak nějak vylétlo samo."řeknu svojí chabou obhajobu. Sice jsem měla furt v paměti to co se stalo s ním dole na pohovce, ale začala jsem ho chápat. Kdybych já měla rodiče, kteří by mě nutili do sňatku už v šestnácti a to jen kvůli penězům tak bych se z toho zbláznila. Při pomyšlení že bych byla takhle prodána mi přejel mráz po zádech. Obdivovali jsem Michaelovu vůli, která nedbala na tento fakt.,,V pořádku není to tvoje chyba."řekl mile. To bylo to nejhorší co mohl říct. Kdyby řekl něco ve smyslu:,,To ti tak budu věřit."citila bych se mnohem líp než teď. Měla jsem si dávat pozor na to co říkám, takže to byla moje chyba. Ale teď jsem se s nim opravdu nechtěla hádat. Bylo by to o dost horší než co je teď. Stála jsem na prahu dveří a koukala do země. Cítila jsem Michaelův pohled na své hlavě a hrozně mě to rozrušovalo.,,Chceš vysvětlit, proč jsem řekl že jsi zasnoubená?"řekl najednou Michael.,,Myslím že už to chápu."řekla jsem potichu.,,Kdby jsi jim to včera večer neřekl, tak by mě vyhodili z domu."řeknu váhavě.,,Kéž by jen to."povzdychne si Michael. Zvednu hlavu a nechápavě se na něj podívám. Ten má skolěné oči dolů a o něčem přemýšlí. Chci něco říct, ale on náhle zvedne oči a podívá se na mě. Cuknu s sebou, protože jsem takovouhle rychlou reakci nečekala.,,Pojď, povím ti co by se stalo."řekne přijde blíž a já uhnu na stranu aby mohl projít. Přijde k posteli a posadí se tam kam se dává hlava stylem že jednu nohu pokrčí sedne si a druhou nechá volné podél postele viset. Já stále stojím u dveří a tak mi pokyne ať si sednu. Sednu si na druhou stranu postele do tureckého sedu. Je ticho. Michael si hraje nervózně s prsty a já ho tiše pozoruju.,,Takže..."přeruším ticho. Michael si přestane hrát s prstna, ale nic neřekne. Nakonec si povzdychne a podívá se na mě.,,Nechci ti to říct už z toho důvodu, aby sis je pamatovala, takový jací byli ještě když jsme chodili do školky. Když máma pekla koláče a táta chodil hrát do školy na kytaru. Vím ze jsi jeho písničky měla ráda."řekne a usměje se na mě.,,Jo. To jo. Byli to mé nejmilejší okamžiky z dectví. Ještě teď si nějaké písničky pamatuju."řeknu a oplatím mu úsměv. Ten jen sklopí hlavu a pokračuje.,,Teď už takový bohužel nejsou. Co získali tu práci, tak se od základu změnili. Začali víc dbát na penězích a jen co jsem se zasnoubil s tou holku tak na nich byli závislí."umlkl. Bylo vidět, že mu chybí jeho starý rodiče. Nechtěla jsem ho nutit, aby si vzpomněl jak je to teď rozdílné.,,Nemusíš mi to říkat, jestli nechceš. Pochopím to."řekla jen jak nejmileji jsem mohla. Michael jen zavrtěl hlavou.,,To je v pohodě. Jen jsem si vzpomněl na to že chtějí provdat i Zoe.",,Cože?!"výkřiknu na něj.,,To nemyslej vážně. Že ne?"řeknu a uchechtnu se jako že to je blbej vtip. Michael má ale furt ledově chladný výraz. Zvedne hlavu a začne vysvětlovat.,,Mě nechali oženit, kvůli dobrým vztahům, ale Zoe kvůli firmě."nechapavě se na něj podívám. Ten se zadíva na nějakou věc na posteli a vysvětlí mi to.,,Jejich syn zdědí jejich firmu. To se rodičům zamlouvalo a tak mu začali podstrkovat Zoe. A nezajímá je to že je Zoe o 7 a půl let mladší než on.",,O 7 a půl roku starší než on?!"preruším ho.,,To už se snad úplně zbláznili ne?! Jak tohle mohou chtít od tak malý holky?!"řvu na celej dům. Michale se na mě podíval se smutkem v očích.,,Jak jsem už říkal. Moc a peníze je změnili."řekl a bylo ticho. Nechápal jsem jak tohle mohli jejich rodiče ani u jiných bych to nechápala. Kdyby to takhle bylo u mých tak bych normálně a jednoduše od nich zdrhla, ale proč ne oni. Nechápala jsem hodně věcí, proč potřebovali tu práci proč se museli tak změnit proč své děti donutili k sňatku a proč oni s tím souhlasili? Proč, proč, PROČ?! Chtěla jsem se ho na to všechno zeptat, ale zas jsem nechtěla ať je ještě víc smutný. Tak jsem se ho zeptala na menší zlo....teda myslela jsem si že je menší.,,A kde je vlastně Zoe?",,U babičky. Poslali jí tam rodiče."a je tu další věc co tu nechápu. Michael uvidí můj nechapavej výraz a tak opět vyslechne.,,Myslí si že kdyby tu zůstala s náma tak že by jsme jí snažili přemluvit aby se nebrala. Bojí se že by je pak přestala poslouchat."řekne.,,Aha..."řeknu. Tak tohle se mi nepovedlo. Že já vůbec mluvím, jen všechno zhoršují.,,Tak přejdem k hlavnímu tématu."řekne a povzdychne si. Upřesně se na něj zadívam, aby mi nic neušlo.,,Takže, aby dostali to co chtějí nesmí jim stát nikdo v cestě. Když už někoho takovýho najdou udělaj mu pekla na zemi. Nejen že dotyčnou osobu zesměšnit aby jí nikdo nevěřil, ale dokonce jí nechaj vyhodit z práce a oškubaj ho jako slepici, aby skončil na ulici. To udělaj i s jeho nejmilejšími a díky tomu se ujistěj že s ním už nikdo nikdo nebude chtít mít nic společného."s otevřenou pusou na něj zírám a vůbec nevím co bych měla na to říct.,,A co když třeba ještě nechodím do práce a nebo u nich vůbec nepracuju?"zeptam se.,,Když ještě nepracuješ, tak ani nikdy nebudeš. Ve firmě kde pracují mají hromady kontaktů s ostatními firmami a ty je poslouchají na slovo. Kdyb měli skočit z okna tak to bez vahní udělaj. Tím jsem ti vlastně odpověděl i na tu druhou otázku."řekne v klidu.,,Tak to je síla."řeknu si pro sebe v duchu. Upřímně jsem teď Michaelovi hrozně vděčná za to co řekl rodičům. Kdyby to neudělal tak bych bydlela pod mostem a jedla brouky. Fuj! V pokoji bylo ticho a nikdo z nás nevěděl co říct. Chtěla jsem se ho zeptat na jednu věc, která se mi furt motala v hlavě, ale to v tom případě znamenalo další tyrani osoby sedící na proti mě. Kousla jsem se do rtu a řekla si že to prostě musím vědět.,,Michaele?"začala jsem. Zdvyhl oči a podíval se do těch mejch. Jeho bledě modré oči mě okouzlili. Byli tak čistě modré že bych se nad nima mohla rzplivat kdlidně celý den. Když se vlastně zmyslím tohle je poprvé co jsem si poradně prohlédla jeho oči. Nikdy víc jsem je tak dopodrobna nezkoumala....což byla chyba.,,Co blbnu, teď tohle nemůžu řešit!"řeknu si nastvně sama pro sebe.,,Vím že to není v tuhle chvíli pro tebe lehké,..."pokračovla jsem ve své mluvě.,,ale chtěla jsem se tě zeptat proč jsi byl tak hrozně nastvný, že jsem šla do tvého pokoje?"reknu klidní a tišším hlasem. Michael odvrátí pohle a zas si začne hrát s rukama. Jak jsem již pochopila, tak tohle děla když je nervózní a snaží se něco vymyslet.,,Někdy mám takový chvilky, kdy se nedokážu ovládat a zmocní se mě úskost a zkryvaný vztek, které si pak na někom vyliju. Nechtěl jsem, aby ji mě takhle někdy vydělá, ale neudržel jsem to."řekl vyčítavým tónem.,,Nikdo není dokonalej."řeknu co nejmileji mužů. On se na mě podívá a já se na něj usměju. Úsměv mi oplatí a a tak se na sebe chvilku culíme, dokuť nevztanu z postele.,,Inu dobrá."řeknu, když se začnu protahovat.,,Depresivnich chvilek jsme měli až až, chtělo by to na vzduch."otočím se k němu a znovu se na něj mile usměju.,,Chtěla bych jít nakoupit něco na oběť. Půjdeš s semnou?"zeptám se ho.,,My tu máme vše co potřebuješ. Nemusíš nikam chodit."řekne klidně. Šibalsky se na něho podívám.,,Opravdu tu máte všechno?"zeptám se ho. Chvilku na mě nechapavě kouká, ale nakonec pochopí.,,Možná ne."řekne a usměje se.
Prosím nezabíjet! XP
Vím že od poslední kapitoli uběhly už dva měsíce, ale mám pro to dost dobré vysvětlení.....teda myslím že je dobře...XD
Vždycky když jsem si řekla:,,JO! Půjdu napsat další kapitolu."tak jsem to vždycky myslela stoprocentně, jenže když jsem si sedla a přečetla si poslední větu co jsem napsala, tak jsem rázem měla místo mozku opičku hrající na činely. -.-
Opravdu mě to mrzí a tak se pokusím do prázdnin napsat takový tři kapitoli. ^-^ (Ivík zas něco slibuje. -.- XD)
Moc děkuju lidem kteří nademnou ještě nezlomili hůl.
Vaše komentáře mě vždycky povzbudí a nahecujou na další psaní.
MOC VÁM DĚKUJU! :D
S láskou Ivík63 :3
PS:na obrázku Michaelův táta. :D
