Snažila jsem se uklidnit, aby to nebylo až tak poznat, ale nešlo to. Michael se opřel o kuchyňskou linku a bedlivě mě začal pozorovat. Soustředila jsem se na nádobí, ale ten páliví pocit na místě kde mě sledoval byl k nesnesitelný . Cítila jsem jak se mi sevřel žaludek.,,Ten talíř nebude k použití, když do něj uděláš díru."řekl najednou Michael. Cukla jsem s sebou. Celou dobu jsem se snažila zklidnit až jsem zapomněla na to co vlastně dělám. Stále dokola jsem myla jeden a ten samí talíř.,,Byl by aspoň první svého druhu. Tipuji že takový ještě tady nemáte."odseknu. Kdybych se snažila říct něco normálního nebo vtipného, určitě bych se rozkoktala. Michael na to nic neřekl. Uklidila jsem talíř tam kam patřil a pustila se do dalšího.,,Chicko , já-"přerušil ticho.,,já jí nechtěl- .",,Nic vysvětlovat nemusíš, já to chápu."přeruším ho. Nechci to slyšet. Pokud k tomu měl jakýkoliv důvod tak ho já určitě nemusím vědět. Další talíř jsem uklidila na své místo a pustila se do posledního. Michael na mě jen tiše hleděl, pak sundal ruce ze stolu a pomalým krokem si šel sednout k jídelnímu stolu. Jen co si sedl přišla Ágnes s novým trikem.,, Tady máš."řekla. Koutkem oka jsem se podívala jak bud Michael reagovat. Michael se na ní usmál a vzal si od ní tričko. Jen co si ho oblékl, tak ho Ágnes chytla za ruku a táhla ho někam.,, Tentokrát nás už neruš."řekne mi když zjistí že je celou dobu tajně pozoruji. Nic jí na to neřeknu, jen se otočím a uklidím i poslední talíř. Opřu se o stůl a čekám až uslyším zabouchnutí dveří.,,Tentokrát nás už neruš."napodobím jí s dementním přízvukem, jen co uslyším zabouchnutí dveří. Sundám ruce ze stolu a jdu uklidit i zbytek špaget.,,Ach můj bože, co jsem ti udělala, když si sem musel poslat tohle."říkám si když uklízím jídlo do ledničky. Naštvaně třísku s dveřmi.,, Někdy je to až k nepochopení jaký ego dokážou někteří lidi mít."Z kuchyně přejdu do obýváku a sednu si na pohovku.,,Schválně by mě zajímalo jestli už šla na další metu, nebo to opakuje celé od začátku."ušklíbnu se.,,Hlavně že říkala, že má být v klidu."procedím mezi zuby a radši si zapnu televizi, abych se trochu uklidnila.
Uběhli už tři hodiny od té doby co se zavřeli v pokoji. Začala jsem se nudit. Vypla jsem televizi a chtěla jít do svého pokoje, ale někdo zaklepal na dveře. Šla jsem je otevřít. Stál tam kluk. Asi tak stejně starý.,, Dobrý den."řekl.,,Dobrý den."odpověděla jsem. Nechápavě jsem si celého prohlídla. Za celou dobu neuhnul pohledem.,,Co potřebujete?"zeptala jsem se ho.,, Je tady Ágnes?",,Ano, je."řekla jsem klidně.,, A moha by jste jí prosím přivést?"zeptal se mile,,,Jistě."Chtěla jsem vyběhnou nahoru , ale zarazila jsem se.,,Můžu jen vědět kdo jste?"zeptala jsem se ho když jsem byla už u schodů.,,Jsem bratr Ágnes."řekl a stále mě hypnotizoval tím stejným pohledem. Vyběhla jsem schody a zabočila k Michaelovýmu pokoji. Postavila jsem se ke dveřím a otevřela je. Tam vidím jak je Ágnes přitlačená ke zeď. Michael jí jednou rukou drží ruce nad hlavou a druhou jí svírá hrdlo, byl hodně naštvaný. A Ágnes se na něj výhružně šklebí.,,To by musel stát v tomhle pokoji zázrak, abych jsem mohla přijít v okamžik když by se tu nic nedělo"řeknu si sama pro sebe. Michael se naštvaně podívá směrem ke dveří. když mě v nich uvidí, překvapeně se na mě podívá a pustí Ágnes. Ágnes si začne třít krk. Podívá se směrem kam se kouká Michael. Jen co si uvědomí kdo tam je tak celá zrudne vzteky.,,Co chceš? Řekla jsem snad ať nás nerušíš ne?"začne na mě řvát. Dám si naštvaně ruce v bok.,,Jo to sice řekla, ale nezmínila si se o tom co mám dělat když si přijde pro tebe tvůj bratr."řeknu klidně.,,On je tu můj bratr?"řekne nechápavě.,,Jo, je dole."řeknu a pokynu hlavou směrem ke schodům. Ágnes okolo mě projde a "omylem" do mě vrazí ramenem. Nijak na to nezareagovala. Podívala jsem se na Michaela a on zas na mě. Chtěl něco říct, ale já se jen otočila na patě a šla ke schodům. Když jsem přišla ke schodů, tak už byla Ágnes u bratra a něco mu říkala. Sešla jsem schody a přišla k nim blíž.,,Ale to ne-"zaslechla jsem Ágnes než jí její bratr zadržel.,,Děkuju že jste jí přivedla."řekne klidně.,,To nestojí za řeč." řeknu mile a malinko se na něj usměju. Ten se rychle otočí k Ágnes.,,Dem."řekne a chytne jí za ruku.,,Ahoj miláčku. Zítra se uvidíme na zápase." řekne Ágnes a zavřou se za ní dveře.
Prosím o odpuštění. X(
Ano trvalo to hrozně dlouho a ano vyšla teď kratší kapitola, ale i tak prosím o odpuštění.
Opravdu doufám že se tu nejde osoba která by mi dokázala odpustit. :(
A jinak budu i doufat v to že se vám tato kapitola líbila. :) Pravopisných chyb a hrubek si prosím opět nevšímejte. :D
A co si jinak myslíte o nové osobě? Bratra Ágnes. Jak na vás zapůsobil? :D
Budu ráda když mi to napíšete.:D
jo a ještě vám chci poděkovat za super komentáře opravdu děkuju. Jste hrozně super. :3
Na obrázku: Bratr Ágnes. :D
S láskou Ivík63. :*
