Šla jsme s Michaelem po chodníku do obchodu. Ani jeden z nás nemluvil. Stále jsem přemýšlela o tom co těch 10 let musel prožívat s jeho rodiči a tou holkou. Opravdu mi ho bylo hrozně líto.,,Jsme tu."z přemýšlení mě vytrhl Michaelův hlas. Zvedla jsem hlavu a uviděla obři supermarket. Nadechla jsem, zavřela pusu a přes rty jsem vyslechla.,,V tomhle hledat potraviny? Tak to bude sranda."řekla jsem si sama pro sebe ironicky. Vešli jsme dovnitř, já zamířila k malým dveřím (myslí takový ty věci co jsou tak ve výšce pasu a když chcete vejít tak se samy otevřou....ano opravdu nevím jak se to jmenuje a určitě to má i divní název, takže radši neřešit XD)a podívala jsem se kde je Michael. Michael na druhou stranu od vchodu.,,Kam jdeš?''zeptala jsem se ho nechápavě.,,Pro vozík.''ani se neotočil, když to řekl a pokračoval v své cestě. Já pokrčila rameny a prošla přes malé dveře. Hned na začátku byla zelenina a ovoce. Přišla jsem k rajčatům a začala si je prohlížet.,,Hm...mohla bych zkusit udělat boloňské špaget.''řekla jsem si pro sebe a dala jich pár do pytlíku.,,Tak co nakonec bude?''zeptal se mě někdo přímo u ucha. Vyskočila jsem jak čertík z krabičky, div že jsem něco nerozsypala a s vykulenýma očima jsem se otočila. Za mnou stál Michael.,,Tohle mi nedělej!''křikla jsem na něj. Michael na mě nechápavě koukal, asi nečekal že se leknu. Pak se ale ušklíbl.,,To se ještě uvidí.''řekl zlomyslným tónem, vzal mi rajčata a odešel je zvážit.,,Jak to se uvidí?!?''naštvaně jsem si řekla sama pro sebe a přimhouřila oči.,,Kdybychom nebyli v supermarketu, tak už bys za tohle letěl 2 km daleko.''procedila jsem mezi zuby, vzala vozík a šla za ním. Když jsem k němu přišla, tak už měl zváženo.,,Na co budou?''zeptal je a dal rajčata do vozíku.,,Na boloňskou omáčku.''řekla jsem a čekal jestli s tím bude souhlasit.,,Hm...tu už jsem dlouho neměl.''řekl a usmál se na mě. Když jsem uviděla jeho úsměv, tak mě to zahřálo u srdce. Byl to zvláštní pocit a tak jsem se radši podívala na druhou stranu.,,Co kdybychom se rozdělili, aby jsem to měli rychleji za sebou?''navrhla jsem.,,Klidně.''řekl v klidu Michael. Podívala jsem se na něj.,,Dobře, ty půjdeš pro maso a protlak a já pro nějaké bylinky a špagety.''řekla jsem a chtěla odejít.,,Bylinky máme doma s těma se neobtěžuj.''řekl Michael. Znovu jsem se na něj otočila.,,Tak místo toho půjdu pro sýr.''řeknu usměji se a odběhnu.
V tomhle labyrintu jsem hledala asi tak deset minut než jsem konečně našla špagety, které jediné mi chyběli, sýr jsem našla hnedka na začátku. Díky tomu že jsem nechala vozík Michaelovi jsem mohla volně pobíhat po obchodě. Přišla jsem k regálům se špagetami. Všude byli samý kolínka, mušličky a další pochutiny, ale špaget nikde. Zvedla jsem hlavu, a viděla jsem je na 6 poličce. Kde normálně mají 6 poliček? Vždyť tam nikdo nemůže dosáhnout. Podívala jsem se okolo sebe, jestli neuvidím něco čím bych se k nim dostal. Na konci uličky byla malá dřevěná stolička. Vzala jsem ji a dala jí před regál. Byla už dost používaná a tak když jsem si na ní stoupla tak se rozkývala. Přidržela jsem se jedné poličky, a natáhla ruku k špagetám. Bylo to furt málo.V tu chvíli jsem začala nenávidět spojí výšku. 166 cm bylo v tuhle chvilku opravdu málo. Postavila jsem se na špičky. To už bylo o dost lepší. Chyběl jen kousíček a měla bych je. Pustila jsem se poličky a snažila se pytlík nastrčit víc k druhé ruce. Když už to vypadalo že ho budu mít, tak se stolička rozkývala a já začala padat. Stalo se to během vteřiny a tak jsem se nestihla ničeho chytit. Najednou jsem, ale narazila do něčeho měkkého. Překvapilo mě to a tak jsem se točila a za sebou viděla Michaela, který mě chytl.,,Musíš dávat pozor.''řekl milým hlasem.,,Za to já nemůžu.''namítla jsem. On se jen usmál. Chtěla jsem od něj odejít, ale najednou jsem ucítila něco na svém pasu. Podívala jsem se a viděla jak mě Michael okolo něj drží. Předtím jsem si to asi neuvědomila, když jsem na něj padal že mě za něj chytl, ale teď když jsem to zjistila, tak jsem zčervenal jak rajče. Nemohla jsem se hnout, jen jsem sklopil hlavu, aby mě neviděl. Michael to ale stejně asi viděl a tak mě radši pustil a šel pro špagety. Lehce se pro ně natáhl a vzal je. Já tam stále stála jak tvrdý y a nemohla se pohnou. Michael dal špagety do vozíku a podíval se na mě.,,Jdem?''zeptal se. Stále jsem koukala do země, ale kývla jsem hlavou na souhlas. Přišla jsem se skloněnou hlavou k vozíku a dala do něj sýr, který jsem měla v kapse. Otočila jsem se a šla k pokladnám. Michael šel za mnou.,,Co to sakra semnou je?!''řekla jsem si naštvaně sama pro sebe.,,Proč se červenám kvůli takovým maličkostem?''nechápala jsem se.,,Je to jen kamarád ze školky, tak proč jsem rudá jak rajče???''šla jsem pomalu vedle vozíku, který vezl Michael.,,Nemůže to být z toho, jak mi řekl co se dělo po tom co odjel?''přemýšlela jsem.,,Je pravda že tohle asi jen tak každému neříká a proto jsem si myslela že jsem jedinečná.''řekla jsem si.,,Jo to musí být ono!!!''vítězoslavně jsem zvedla hlavu na horu, na důkaz toho že jsem to vyřešila.,,Ale on mi to řekl jen proto že jsem jeho kamarádka z děctví a kamarádi si tohle normálně říkají.''řekla jsem si sebevědomě a otočila se na Michaela. Ten se na mě usmíval. Jeho úsměv byl tak roztomilý že jsem zase ucítila jak mě něco zahřálo u srdce. Narovnala jsem se jak prkno a rychle se otočila.,,Vzchop se!!''špitla jsem si potuchu pro sebe.,,Děje se něco?''zeptal se mě najednou Michael a já nadskočila.,,N-ne nic.''řekla jsem a cítila jak mi přeskočil hlas. Zhluboka jsem se nadechla a zas vydechla, chtěla jsem se otočit na Michael a zopakovat to, ale najednou jsem byla v jeho náruči.,,C-co to děláš?''vyjekla jsem na něj a rychle se ho chytla okolo krk, aby nespadla. Michael nic neřekl, jen mě posadil do vozíku. Cítila jsem, jak mi buší srdce. Michael chytl vozík a začal poklusávat.,,Pořádně se drž.''řekl a já slyšela jak se u toho i zasmál. Chytla jsem se vozíku, ale stále mi bušilo srdce jako o závod. Nedokázala jsem se soustředit.,,Dávejte bacha! Spratci!''slyšela jsem vedle sebe a zvedla jsem hlavu. byla to nějaká stará ženská, o kolo které jsme projeli. Já se na ní ušklíbla o otočila se tak aby mohla sledovat cestu. Když jsem viděla ty naštvané obličeje dospělích osob musel jsem se začít smát. Vítr si pohrával s mými vlasy a já si vzpomněla na starý časy, kdy mě takhle vozil Michael ještě ve školce. Mí rodiče se hrozně báli, ale Michealovi ty nás v tom spíše podporovali. Lítali jsem po obchoďáku jako blázni. Vždycky jsem byla na tyhle dětinské věci a Michael to moc dobře věděl. Ze sedu jsem se přesunula do dřepu a roztáhla ruce.,,Juchůů.''zařvala jsem na celí obchoďák. Michael se zasmál a přidal. Jeli jsem mezi uličkami a lidi na nás nadávali bůh ví co všeho čeho, ale mě to bylo jedno. Připadal jsem si jako o 10 let mladší. Najednou ale Michael prudce zabrzdil, div že jsem nevylítla. Hodila jsem si dozadu vlasy, které se mi zabrzděním přehodili do předu. Před sebou jsem uviděla chlapa v obleku s né moc milým výrazem v obličeji. Poklepával si nohou a ruce měl založené. Mile jsem se na něj usmála, ale on nic.,,Vystupte si prosím z vozíku.''řekl místo toho, nemilým tónem. Hned jsem se přestala smát a postavila se, abych mohla vylézt. Michael se postavil vedle mě, stoupl si jednou nohu na vozík a podal mi ruku. Chytla jsem se ho a ladně vystoupila z vozíku. Chlap se na nás ještě jednou podíval.,,Ať se to už neopakuj.''dodal a zmizel pryč. Byli jsem už po kladen a tak Michael vzal vozík a šli jsem k volné pokladně. Zaplatili jsme a odešli z obchodu. Venku jsme šli chvilku potichu, ale já už to nevydržela a začala se příšerně smát. Michael se na mě nechápavě podíval,ale pak se i on začal smát.
,,Ať se to už neopakuje.''napodobila jsem hlas toho chlapa a zvedla ukazováček. Michael se rozchechtal až se musel chytnou za břicho. Byli jsme už skoro u Michaelova domu, když jsme dostali záchvat smíchu. Utřela jsem si slzy a zjistila že vedle mě nikdo není. Otočila jsem se a viděla jsem jak se vystrašeně na něco kouká před sebe. Otočila jsem se a podívala se směrem kam kouká. Viděla jsem jak nějaká postava stojí před brankou do Michaelova domu a na něco čeká.
Tak snad se líbilo. :3
Omlouvám se za některé výrazy, ale jak vidíte, tak nemám zrovna velkou slovní zásobu. :D
Chtěla bych do prázdnin stihnou ještě aspoň jednu, ale nwm nwm jestli to stihnu. :/
Ale tak či tak děkuju mým věrným čtenářům za podporu a doufám že je to zatím ještě neomrzelo. :D
S láskou Ivík63. :3
Obrázek: prostě labyrint. XD
PS: jestli někdo víte jak se jmenuje ta věc tak mi to prosím napište do komentáře. opravdu by mě to zajímalo. :D
