Kapitola 14

426 44 10
                                    

Nemohla jsem tomu uvěřit. Nevěřícně jsme koukala na Michaela, který ležel na posteli hlavou ke mě a na něm ležela obkročmo Ágnes. Líbali se. Ágens se na mě podívala, ale nepřestala ho líbat. Ušklíbla se. Sklopila oči a pustila jednou rukou Michaelovi vlasy. Chytla mu jeho a dala si jí na svoje stehno. Michael si jí chvilku nechal na místě, ale pak s ní začal jet pomalu nahoru.,,Oběd je hotov."řekla jsem chladným hlasem. V tu chvíli mi přišlo, jako kdyby se něco ztratilo. Něco co mě vždycky donutilo se na Michaela usmát, bavit se s ním a zůstat u něj. Ale teď? Nechtěla jsem s ním mluvit, vidět ho a ani cítit. Michael přestal odhodil Ágnes na stranu a otočil se na mě. Vypadal vyděšeně, ale mě to bylo jedno. Sice jsem měla klidný obličej, ale chtělo se mi brečet. Otočila jsem se a šla ke schodům.,,Chicko, počkej."uslyšela jsem prosebný hlas z Michaelova pokoje. Ignorovala jsem to. Teď jsem se jen a jen soustředila na to abych nebrečela. Sešla jsem dolu a napila se vody.,,Co se to semnou děje?"řekla jsem si pro sebe.,,Mělo by mi být jedno co spolu dělají, vždyť jsou spolu zasnoubený."chytla jsem si hlavu.,,A pokuť se mají oba dva rádi, tak bych měla být ráda ne, už jen kvůli Michaelovi."řeknu si a přesunu si ruku na srdce.,,Tak proč to tak bolí?"zmáčknu tričko a zavřu oči. Najenou uslyším kroky a tak se rychle vschopím.,,Kde je to jídlo?"uslyšela jsem. Otočím se a tam vidím Ágnes s Michaelem. Držela ho za ruku. Michael měl hlavu skloněnou na stranu a koukal na zem.,,Na stolel."řeknu a ukážu na stůl. Ágnes příjde ke stolu.,,Proč tu jsou tři talíře?"zeptá se a nechápavě se na mě podívala. Jako kdyby dokázala počítat jen do dvou,,No taky bych se ráda najedla."řekla jsem drze. Viděla jsem jak Ágnes rudne a tak jsem radši nasadila klidný obličej. Nechcem přece aby začali lítat špagety vzduchem. Bylo by jich škoda.,,Ale jestli chceš tak si to mužů jít sníst někam jinam."řekla jsem klidně a dokonce jsem se pokusila o úsměv.,,No to je jasný že chci."řekla a vykulila na mě oči. Vypadala hrozně srandovně a tak jsem se snažila nesmát. Místo smíchu jsem protočila oči a oddychla si. Michael se stále koukal někam jinam a jen poslouchal náš rozhovor. Vzala jsem si talíř, nabrala si špagety a šla si sednout. Šla jsem k pohovce u televizi. Sedla jsem si a zmocnil se mě úplně ten samý pocit co jsem měla večer při té věci. Zabolelo mě u srdce. I když jsem věděla že je Michael v kuchyni s tou věci, furt jsem měla divně štiplavý pocit v srdci. Cítila jsem se naštvaně, ale při tom se mi chtělo i brečet. Nevěděla jsem jak se toho zbavit, ale pak mě přerušil Ágnesiin smích. Už nebyl žádný pláč ani vztek, ale jen a jen různé možnosti smrti. Když jsem si s blaženým obličejem představovala jak hoří, běhá všude okolo a já jí zrovna podávám kýbl s benzínem v doměnce že je to voda, mi zazvoníl mobil. Povzdechnu si a podívám se co mi přišlo za esemesku. Je od neznámého čísla. Otevřu ji a začnu číst.,, Dobrý den, velice se omlouvám, ale museli jsme jet do ciziny na 3 dny. Nemohla by jste zůstat u nás doma do té doby dokuď nepřijedem. Všechny peníze, které utratíte vám vrátíme. Mockrát děkuji. Paní Hainsová." ,,Cože?"řeknu tlumeným hlasem. Vykuleně koukám na zprávu a znova si jí předčítám. ,,....museli jsme jet do ciziny na tři dny."tahle věta se mi zavrtává čim dál tím víc do mozku.,,Na tři dny? Se snad zbláznili ne?"rozčiluju se a při tom hypnotyzuju mobil.,,A jak vůbec dostali moje číslo?"přemýšlím.Nakonc odlepím oči od mobili a povzdechnu si.,,To teď není podstatný. Hlavní je proč žádají mě?"vrátím mobil do kapsy, dám talíř na stůl, opřu se o pohovku a chytnu si bradu.,,Možná to bude kvůli tomu co jim nakukal Michael."řeknu si a chvilku nad tím uvažuju. Pak se ale praštím pěstí do dlani.,,To bude ono. Jestli mu to spolkli, tak pak to pro ně musí být nejlepší rozhodnuti."vezmu si talíř a s chutí nad svím vysvětlením se zakousnu do špaget. Pak se ale zarazím. ,,Nebylo by lepší to říct Ágnes, aby tady s ním zůstala, když už si začínali rozumět?"zamyslím se. Z přemýšlení mě vytrhe bolestivý pocit na levé straně hrudi. Zakloním hlavu a snažím se na bolet nemyslet. Najednou přestane a já dostanu nápad. Škadolibně se usměju a spojím si prsti na rukou.,,Ale co když nechi, aby si o sobě začala myslet ještě víc?"řeknu a zlověstně se usměju.(Jo já vím je to hrozně moc "ďábelsky" plán, ale nic lepšího mě nenapadlo. XD),,To by přece nikdo nechtěl ne?"řeknu si a vytáhnu mobil z kapsy.,,Když jí to neřekli ani Hainsovy, tak nemám povinost jí to říkat já."odůvodňuju si svoje jednání a u toho píšu zprávu.,,S radostí se o něj postarám. Nemějte obavy."napíšu a odešlu. Cítím se tak úžasně že jsem s chutí jedla večeři a u toho si prospěvovala. Dojedla jsem a šla odnést talíř zpět do kuchyně. Když jsem přišla uviděla jsem Ágnes s Michaelem jak jedí spolu špaget. Přišlo mi to vtipný vidět Ágnes jak se snaží o romantickou atmosféru a Micaela, který by byl radši někde jinde. Bedlivě jsem je sledovala a snažila se u toho nesmát. Najednou se na mě Ágnes vražedně podívala a skousla špagetu, aby mohla mluvit.,,Na co tak čumíš?"zaskřípala zubama.,,Tak za prvé..."začala jsem klidným hlasem.,,nečumím, ale koukám."Ágnes protočila oči.,,A za druhé..."řekla jsem veselejší hlasem.,,koukám na ten flek od omáčky, který jsi právě udělala Michaelovi na triku."řeknu a zasměju se. Michael se na mě podívá. Já zvednu jedno obočí a usměju se. Ágnes koukne na jeho triko.,,Sakra."zasyčí a postaví se od stolu.,,Přinesu ti čistý miláčku."řekne směrem na Michaela, když prochází okolo mě.Michael jen kývne hlavou. Pak se otočila na mě.,,Ty zatím umý nádoby."řekla a odešla. Umyla jsem si svůj talíř a chtěla jít i pro další, ale za mnou stal Michael a v ruce držel talíře.,, D-děkuji."řekla jsem a rychle jsme se otočila. Cítila jsem jak rudnu. A není divu, když na sobě nemá triko!

Omlouvám se za delší zpoždění, ale něco mi do toho vlezlo. :/

Snad se vám tato kapitola líbila, moc jsem nad ní nepřemýšlela, takže na ní nejsem moc pyšná....ale předělávat se mi jí nechce. XD

Všem děkuju za pozitivní komentáře, které mi vždycky zvednou náladu. :)

Jsem pyšná že mám tak úžasné čtenáře. :3

Obrázek: Ágnes, která si omotala Michaela kolem prstu. -.-

S láskou Ivík63. :3

PS: omlouvám se za pravopis. XD

Znovu setkáníKde žijí příběhy. Začni objevovat