Nevěděla jsem, kam mám jít. Tak jsem si sedla na nejbližší lavičku. Stále jsem se třásla. Dala jsem si ruce do klína a koukala na zem. Přemýšlela jsem co udělám. Seděla jsem tam takovou necelou hodku, když jsme uslyšela, jak někdo běží. Kouknu se a vidím Zoe jak běží ke mně.,, Co se stalo?"ptá se. ,,To je na dlouho."říkám a znovu se začnu koukat na zem.,, Proč se ptáš?",,No, přišla jsem dolů a vidím bratra jak sedí na gauči a kouka na protější zeď. V obličeji měl zvláštní výraz a ta se ho zeptám co se stalo, ale on jen řekne:,,Teď už je to všechno jen na dvě věci.",,řekl a odešle nahoru po schodech. Nahoře se zastavil.",, Ráno na mě nečekejte",,řekl a odešel do svého pokoje. Nevěděla jsem co tím myslel tak jsem běžela rovnou za tebou. Co se stalo, prosím řekni mi to?" Jen co to dořekla věděla jsem co se děje.,,Poběž."řekla jsem a co nejrychleji sem běžela k nim domů. Zoe běžela za mnou. Příběhli jsme ke dveřím. Zoe rychle otevřela a já vběhla dovnitř. Vyběhla jsem schody a běžela přímo do jeho pokoje. Tam jsem viděla jak leží na posteli a ruce měl na krajích posteli. Přistoupila jsem blíž a zděsila jsem se. Z rukou mu tekla krev.,,To je debil."řekla jse si pro sebe.,, Zoe zavolej zachranku."zavolala jsem z pokoje a zvedla jsem ruce Michaelovi do vzduchu, abych aspoň trochu zpomalila krvácení. Zoe přiběhla do pokoje a s děšením se podívala na Michaela. Otočila jsem se k ní a koukla se jí na ruce, čekala jsem že v nich bude mít mobil, ale neměla.,,Zoe, prosím zavolej na tu 155."řekla jsem úpěnlivě.,,Nemůžu."řekla Zoe potichu.,,Proč?"zeptala jsem se nechápavě. Zoe nic neříkala.,,Zoe!"vykřikla jsem. Zoe se na mně zděšeně podívala. Nechtěla jsem na ní zařvat, ale už mi z toho málem praskly nervy. Musela jsem se uklidnit. Z hluboka jsem se nadechla.,,Tak aspoň přines lékárničku, prosím."řekla jsem klidně, ale naléhavě. Zoe kývla hlavou a doběhla pryč.Zoe přiběhla s lékárničku rychle otevřelajsem jí a vyndala jsem z malý obvaz. Ten jsem asi tak šestkrát přeložila a položila na jeho jednu ruku, kterou jsem položila na postel. I s druhou rukou jsem udělala to samý. Pak jsem vyndala normální obvaz a bovázala mu ruce. Zoe stála u dveří a jen tiše sledovala co se děje. Zavřela jsem lékárničku a šla k Zoe.,,Neboj bude v pořádku."řekla jsem a usmála se na ní. Zoe se na mně podívala a koutkem úst mi oplatila úsměv, vzala si lékárničku, kterou jsem jí podávala a šla jí uklidit. Potom jsem se podívala na Michaela, který spal na posteli. Bylo divné že se ještě neprobudil. Přišla jsem k němu a začal jsem něco hledat. Po chvilce jsem to něco našla schované za sklenicí vody. Byla to malá lahvička od léků. Zala jsem si jí do ruky a přečetla si tučný nápis na ní. Prášky na spaní. Když jsem zjistila že jsem měla pravdu, chtěla jsem ho v tu chvíli zabít, ale zrovna do pokoje přišla Zoe. Otočila jsem se k ní.,,Zoe neříká ti něco tahle skleněná lahvička?"zoe přišla ke mně blíž. Vzala si jí do ruky a začal si jí prohlížet. Pak s ní nakonec i zatřásla aby zjistila jestli v tom něco je, ale nebylo. Zděšeně se na mě podívala.,,Jsou to tátovi léky na spaní."řekne potichu.,,A nevíš kolik v tom měl ještě prášku?"zeptám se jí a položím jí ruku na rameno. Zoe se zamyslí. Najedno zdvedne hlavu, kterou měla předtím skloněnou.,,Dneska ráno tuhle lehvičku držela máma v ruce a říkala tátovi že už tam má jen dva."řeka a doufala že to pomůže. Oddychla jsem si a usmál se na ní, jak nejmileji jsem mohla v tuto chvíli.,,Tak to by se mu nemělo nic stát."řeknu klidně. Zoe se na mě taky usměje.,,Pojď, půjdu ti udělat večeři."řeknu a nastavím jí ruku tak, aby se mě mohla chytnout. Chytne se mě a jde pomalu vedle mně. Když už vycházíme z pokoje, tak se mě najednou pusti a jde k Michaelovi. Nechápu co se děje tak se na ní kouknu. Vezme deku, kterou ma Michael u nohou a přikryje ho. Usměju se sama pro sebe. Zoe ke mě zas přiběhne a automaticky se chytne znovu ruky.,,Musí to být opravdu hroznej debil, když takhle děsí svojí sestru."říkám si pro sebe, když jdem ze schodů. Kouknu se na Zoe, která se usmívá sama pro sebe. Jsem ráda že už je v klidu. Přijde do kuchyně a udělám nám večeři.
Už je devět hodin a on stale spal. Stála jsem u jeho postele a sledoval jak spí. Zoe už taky spala u sebe v pokoji. Slíbila jsem jí že na něj dám pozor, dokuď se nevzbudí. Dřepla jsem si na zem a hlavu jsem si dala na postel. Díky tomu že jsem si lehla na deku, kterou byl přikritej jsem cítila jak dýchá. Jeho dýchání mě uspalo.
Ráno se probudím v jiném pokoji.,, Co tu dělám?"řekla jsem si pro sebe. Promnu si oči a podívám se po pokoji. Přemýšlím jak jsem se tu oběvila, když si najednou vzpomenu.,, Michael!"řeknu a rychle vstanu z postele. Otevřu dveře a běžím k jeho pokoji. Otevřu dveře ale nikoho na posteli nevidím. Zavřu dveře a běžím ke schodišti. Zpomalím a slyším že někdo dole mluví.,,To bude Michael."sešla jsem dolů a zatočila jsem do kuchyně. Tam u stolu sedí pán s paní a Michaelem.,, Dobrý den." řeknu a přistoupím blíž. Všichni se na mě kouknou a pán řekne:,,Dobrý den slečno.",,Dobrý den."oplatím mu pozdrav.,,Vy jste ta kamarádka, která se postarala o mého syna? "zeptá se žena.,,Mno...asi ano."odpovím nechápavě. Michael se za celou dobu na mě ani jednou nepodíval, takže asi myslí to co se stalo včera večer.,,Moc ti za to děkujeme. Pojď posaď se a dej si snídani. "řekla paní a ukázala na židli vedle Michaela.,, Nene.Já už stejně musím jít domů."řeknu a mile se na ně usměju. Pán se ke mně otočí.,,Měl bych na tebe takovou prozbu."řekne. Zvědavě se na něj podívám.,,Potřebovali by jsme někoho, kdo by se postaral o Michaela než přijdeme domů."podívá se na paní .,,My teď máme dost práce, takže by jsme neměli čas na to někoho hledat. Nevadilo by ti tu s nim dneska zustat? "řekne paní a mile se na mě usměje. Tak tohle jsem nečekala. Stojím uprostřed kuchyně a nevím co mám říct. Nakonec se vzpamatuju.,,No...rodiče odjeli včera pryč, takže si nemyslím že by to měl být až tak velký problém.,,řeknu. V tu chvíli se zvedli od stolu.,,Mockrát děkujeme. Kdyby se něco dělo, nebo byl nějaký problém, tak náš mobil je na ledničce."řekla paní když si začala oblékat kabát.,,Chovejte se tu jako doma a ještě jednou děkujem."řek pán a zavřel za sebou dveře.,,Nemáte zač..."řeknu nevěřícně zavřeným dveřím. Stojím před vchodovými dveřmi a tupě na ně zírám. Nakonec se vzpamatuju a zamířím do kuchyně. Opřu se o stůl a nevěřícně koukám na Michaela.,, Tak a teď mi řekni co se to tu děje?"zeptám se ho. Michael zvedne hlavo a poprvé se namně podívá, ale jen co pohlédne do mích očí znovu skolní hlavu. Bylo vidět že se cítí provinile. To i měl, ale tímhle způsobem bych z něj nic nevypáčila.,,Ach jo. Ty seš případ."řeknu a sednu si vedle něj. Michael na mě hodí smutný pohled.,,Nekoukej na mě tak. Chápu že se cítíš provinile ale nebyl to tvoje chyba."Michael na mně nevěřícně koukne.,,Měla jsem tě praštit něčím po hlavě, aby byl pokoj."kouknu se a něj. Ten neví jestli to má brát vážně a nebo ne. Vypláznu na něj jazyk, aby to pochopil. Michael se pousměje. Vztanu od stolu a projdu okolo něj.,,Až dojíš přijď nahoru. Vysvětlíš mi jakto že mně tu nechali, když ví kdo jsem."řekla jsem když jsem mu prošla za zády..,,Neví o tom."řekne Michael potichu. Prutce se k němu otočím.,,Cože?!"vykřiknu na něj.
Po opravdu dlouhé době je tu zas další kapitola. :3
Velice moc se omlouvám že to vyšlo až teď, znate to.....přímačky. -.-
Moc všem děkuji za takovou obři potporu. ^-^
Na obrázku je Michaelova máma. Tátu dám v příští kapitole. :D
