Peklo jako vězení II. smrt, nenávist, láska

2.Strach ze tmy

Anna se rychle otočila k oknu, aby zjistila, co je příčinou. Ve tmě ale nic neviděla. Pomalu tedy položila nohy na zem zvedla se a opatrně zamířila k oknu.
V prvním okamžiku však nic nespatřila. Lépe tedy zaostřila na prostor za oknem. Náhle ale do skla vrazila obří můra. Dívka se lekla a upadla do zadu.
Vylekaně sledovala nočního motýla z podlahy.

Co? Proč se sem snaží dostat, i když tady není světlo? Nebo.......radši nemyslet. pomalu se postavila a zamířila k oknu. Můra se mezitím usadila na okenní tabulce a bedlivě ji pozorovala.

Dívka svraštila obočí a chladně k můře promluvila:,,Pokud jsi to ty, tak se buď ukaž osobně nebo běž do háje. Už nemám sílu se na tebe dívat, jak se schováváš v uličkách. Takže ti dávám na výběr buď se ukaž, nebo mi dej pokoj i přes to zatracené pouto!''

Můra mlčela a nehnula se ani o píď. Pak ale lehce zamávala křídly a vzlétla do vzduchu.

Co to mělo znamenat? Byl to on nebo ne? Už je to dlouho, co ho pozoruji kolem sebe. Zajímalo by mě, jak dlouho si chce hrát na schovku.

A otočila se na patě, že půjde spát. Z rohu místnosti se ale ozvalo:,,Anno....''

Anna ztuhla na místě a pomalu otočila hlavu k danému rohu. Spatřila odlesk růžových brýlí.
Než se nadála ze tmy vyšel v celé své kráse Valentino.

Krve by se v ní nedořezal.
Chtěla z té místnosti pryč, co nejdál od něj. Rozběhla se tedy je dveřím. Než však stačila vzít za kliku a vyběhnout na chodbu, můra ji popadla za zápěstí a stáhla zpět k sobě.

,,Anno prosím, poslouchej mě,'' zašeptal.

,,Tebe nikdy nebudu poslouchat! Kvůli tobě se mi boří celý můj svět! Myslíš, že když si sem přijdeš, tak se k tobě přidám a odejdu s tebou? Nikdy!'' chtěla ještě pokračovat ale Valentino jí v tom zabránil. Dal jí dlaň na ústa a umlčel ji.

,,Nepřišel jsem se tady s tebou hádat. Nevíš, jak to pouto funguje. Naše těla po sobě volají. Tvá mysl si může říkat co chce ale tvé tělo tomu už podléhá.''

Tato nová informace dívku zarazila. Znamenalo to, že i když myslí je stále volná, tělo už je spoutané. Přestala sebou házet a jen visela v sevření toho monstra.

,,No vidíš, že se dohodneme,'' promluvil Valentino:,,chci jen, aby jsi se se mnou vrátila zpět. Zpět do po*n studia. Budeme spolu šťastní uvidíš,'' lákal ji.
Oddělal jí dlaň z úst.

Dívka jen stála a tupě zírala před sebe. Můra začala ztrácet trpělivost. Chtěl se po ní rozkřiknout ale než to stačil udělat dívka ho od sebe prudce odstrčila. Valentino neudržel rovnováhu a upadl na zem a země sledoval překvapeně dívku. Věděl, že nebude snadné přemluvit ji, ale že to bude až tak těžké, to ho skutečně nenapadlo.
Měl ale pocit, že se na něho z patra snad dívá sama bohyně zlosti.

,,Proč,'' začala potichu:,,proč mi prostě nedáš pokoj? Proč mě prostě nenecháš dožít můj život?'' pohlédla na něho a po tvářích jí tekly slzy.

Nastala pomlka.

Anna trpělivě čekala až jí můra odpoví, ale on stále na ni jen koukal. Odhodlala se tedy k dalšímu kroku.

,,Víš, proč mě tak neskutečně vadíš?'' optala se ho se sklopenou hlavou.

Slyšela šustění látky a tiché ne.

,,Protože pro tebe je duše jen výdělek. Jen pouhopouhá věc, na které zbohatneš,'' řekla a čekala, co on na to.

Valentinovi běhaly samé myšlenky.

,,Tohle je zajímavé. Tak přistoupím na její hru.''

,,A když to zkusím změnit?'' nadhodil.

Annin postoj se změnil. Obávala se, co tato slova znamenají. Tohle byl démon, pasák, podvodník a to nejdůležitější vládce, nebyla si moc jistá, co tímto chtěl říci.

Vzhlédla k němu. Valentino byl už před ní napřímený v celé své výšce. Pečlivě se mu zadívala do očí. Skrz růžová skla ale měla pocit, že nemůže řádně nahlédnout do jeho mysli.

,,Záleží na tom jakým způsobem,'' pronesla a dál na něho koukala.

,,Trochu bych přibrzdil. Také bych ti slíbil, že kdyby něco mezi námi bylo nic bych si nezačínal u jiných. Zůstal bych pouze s tebou.''

,,To musíš i přes to,'' odfrkla si.

Démon se uchechtl. Začínalo mu v pekle chybět tohle její chování. Věděl ale, že tady si na něho otevírá ústa, protože jsou ve světě smrtelníků. Kdyby byli v pekle tak by ani necekla.

,,To je pravda ale já to myslím vážně. Chci abychom byli spolu.''

Anna začínala být čím dál více zmatenější. Navíc, začala se cítit v jeho přítomnosti velice zvláštně. Jako by na ní začal působit jeho vzhled to jak se choval a všeobecně.

,,Sakra. To dělá to pouto. Mé tělo po něm volá,''projel jí hlavou ale snažila se nedat nic najevo. Jen by mu zvýšila ego.

Valentino na tom nebyl o moc lépe. On už tomu poutu podlehl a velice rád by ji shodil na postel a pohrál by si s ní. Jenže to by si už nikdy ani neškrtl.

,,Dobrá,'' povzdechla si Anna:,,mám pro tebe nabídku.''

,,Sem s ní.''

,,Fajn. Za prvé nechci jít rovnou zpátky do pekla. Mám tady něco rozdělané a rozhodně to teď neukončím. Až moc jsem pro to dřela. Za druhé máma je fakt těhotná akorát ty jsi to řekl až moc brzo. Takže by asi nedala kdybych nějak v úvozovkách zmizela. Za třetí....jak by si pro všechny svaté mě chtěl dostat do pekla?! A jak jsi se sem vůbec dostal ty?!''

Valentino na ni jen čuměl. Nečekal, že padnou takovéto podmínky nebo otázky. Hold dívka už neměla patnáct ale pomálu sedmnáct.

,,Takže,'' začal:,,za prvé chápu, že nechceš zahodit své studie. Za druhé rodinu chápu taky, ale to už jsem něco vymyslel a za třetí pouto umožňuje transport na jakékoli místo, kde je ten druhý.''

,,Aha. Skvělý. Tohle začíná být ještě horší.''

,,Vážně? Neřekl bych. Začínáme mezi sebou konečně něco řešit, což je za ty měsíce hodně. Celou dobu jsi jen procházela a vůbec jsi nereagovala. Čekal jsem, že začneš hysterčit a aspoň půjdeš do blázince. Z tama bych tě unesl rychleji a myslím, že by ses ani nevzpírala,'' odfrkl si Valentino.

Anna to nevydržela a ohnala se po něm. On tomu však lehce uhnul a místo toho ji chytil kolem pasu a přitáhl si ji k sobě blíž.

,,A ještě jedna věc ohledně tvého vrácení do pekla. Máš podobu démona.''

Dívka jen párkrát zamrkala a šokovaně na něho hleděla.