Peklo jako vězení II. smrt, nenávist, láska

12.Balamucení

Bála se, co se honí můře hlavou, poněvadž byla přímo u něho. Mohl lusknout prsty a byli by zpátky v pekle, kde by si to s ní vyřídil.

Valentino se probudil jako by z tranzu a pohlédl na dívku. V očích se jí leskl strach a celá se klepala. Věděl, že to není dobré pro jeho plán. A tak se zachoval jinak než by očekávala. Otočil si ji plně čelem k sobě a pevně ji obejmul. Cítil její ztuhlé tělo, cítil její napjaté svaly. Chtěl to změnit.

Naklonil se k jejímu uchu a pošeptal.
,,Neboj se, vše dobře dopadne,'' řekl a usmál se na ni.

Pro dívku to zapůsobilo jako lék. Její tělo se uvolnilo a zhluboka nadechla. Bylo jí jasné, že to způsobuje to pouto. Že na ni působí jako lék, nebo spíš jako droga. Neodvážila se to ovšem říct nahlas.

Po chvíli, která ji uklidňovala a do jisté části také deprimovala, se od něho dotáhla a zahleděla se mu do očí.

,,Jak to chceš provést?'' zeptala se ho.

,,Budeme se muset chovat jako pár. Ale teď to spíš závisí na tobě, než na mně,'' řekl a významně se na ni podíval.

Anna na sucho polkla a pomalu se rozešla dolů po schodech. Nezapomněla nasadit úsměv. Tentokrát ale při tom nemyslela na Valentina a to, že s ním možná bude donucena žít navždy. Myslela na princeznu. Na to, jak spolu budou a jak se jí pokusí pomoct proti Valentinovi. Vykouzilo jí to úsměv na tváři.

,,Dobré ráno,'' pozdravila všechny.

,,Dobré,'' opětovali ji pozdrav rodiče.

,,Dobré ráno,'' pozdravil i Valentino, který sešel schody.

Hned po jeho příchodu zmizela šťastná nálada z místnosti. Jako by nosil na sobě plášť, co vysává z lidí veškerou radost.

Její rodiče si ho měřili od hlavy k patě a na tvářích měli zamračené výrazy.
Anna to ale ignorovala a v klidu si sedla ke stolu. Vakentino ji samozřejmě byl v patách. Nabrali si jídlo a v tichosti začali jíst. Ovšem nedůvěřivé pohledy je propalovaly furt.

,,Tak co dneska plánujete?'' optala se máma Anny.

,,Chceme vyrazit do knihovny a poté do města projít se po náměstí a zastavit se v kavárně,''odpověděla pohotově dívka a Valentino jen přikyvoval.

Dospělí na to jen kývli ale šlo vidět, že kují nějaké pikle. Anna ovšem věděla, že její matka se nemohla moc do něčeho pouštět. Byla těhotná a mohla by tím ohrozit sebe i dítě. Potíže jim spíše bude dělat její otec. Už teď zabíjel démona pohledem a cítila strach a nejistotu Valentina. Bylo jí to sice proti srsti a pod stolem ho pohladila na ruce.

Valentino k ní zhlédl a usmál se. Anna se nad tím lehce zčervenala. Sice ho nenáviděla a on dělal jí ze života peklo, ale někdy byly chvíle, kdy se uměl chovat celkem hezky.

,,Copak? Ty mě utěšuješ?'' optal se jí s úsměvem.

,,Co mám jiného dělat? Nikdy bych nevěřila, že to řeknu, ale teď jsou mí rodiče totálně vedle.''

,,Vedle?''úšklíbl se Valentino.

Anna jenom po něm hodila výraz typu běž-se-vycpat a dál jedla.

Po jídle se odebrali do jejího pokoje, kde dopadli na postel. Leželi vedle sebe a koukali do stropu.

,,Takhle by to mohlo zůstat,'' usmál se Valentino.

,,Hmm,'' odpověděla nepřítomně Anna a dál koukala do stropu. V hlavě se jí honilo spoustu myšlenek a potřebovala si to roztřídit. Posadila se a vydala se sbalit si batoh.