Peklo jako vězení II. smrt, nenávist, láska

17. Alastor ve hře

Vždy, když se do plánů Anny připletl někdo jiný, začal se její svět bordit, jak domeček z karet. V tento moment však o možném nebezpečí pro svůj plán nevěděla. Alastor si totiž svůj plán velice dobře střežil a nehodlal riskovat možné prozrazení. Byl rád, že se IMP rozhodlo spolupracovat a že nebude mít nikoho v cestě. Poslední část jeho plánu byla však nejtěžší a on měl z ní docela velké obavy. Věděl ale že je to nejlepší možná cesta. 

Zrovna teď šel po chodníku po méně obydlené oblasti pekla, kde se nacházely velké a honosné domy, které si nemohl jen tak dovolit nějaký obyvatel petagram city. S velkým zubatým úsměvem si prohlížel domy okolo a snažil se mezi nimi najít jeden určitý. Nemusel se ale nijak moc namáhat, šel od těch ostatních velice dobře rozeznat. Kdysi velice nádherná vila s proskleným pokojem byla nyní počmáraná grafity, její okna byla vymlácená a trávník byl podupaný a spálený od paprsků slunce. 

Alastor velice opatrně položil dlaň na kliku od branky a otevřel si. Jeho opatrnost nezmizela ani když se procházel po chodníku z velkých nášlapních kamenů směrem k vchodovým dveřím. Už neukazoval světu své zuby, ale stále měl na tváři úsměv a jeho oči byly lehce přivřené. Nemohl si dovolit povolit na ostražitosti, mohlo by ho to stát krk a to i přes jeho sílu. Jeho kroky ustaly na terase před dveřmi. Jeho oči si nedůvěřivě prohlížely dveře, skoro jako by na něho mělo něco každou chvíli vyskočit, nebo si možná četl nápis, co někdo vysprejoval na jemné dřevo, ze kterého byly dveře zhotoveny. 

Táhněte k Satanovi! Rozpadněte se v popel! hrdě hlásaly.

Když rádiový démon pohlédl zpět na kliku už měl napřaženou pravici a lehce ji stiskl. Dveře se s pomalým zaúpěním pantů otevřely a vrhly do jinak temného prostoru aspoň malé světlo. Démon si ještě přejel celou místnost pohledem, ale poté se pomalým krokem vydal dovnitř. Jeho stíny se odpojily od jeho bytosti a rozprchly se po celém domě hledajíce podle přání svého pána. Alastor ovšem taky nezahálel a snažil se cokoliv najít. I kdyby to mělo být jen malé, skoro nepatrné nic. 

Zrovna byl v obývacím pokoji a prohlížel si knihovnu, když zaslechl z vrchního patra hluk. Jeho uši se našpicovaly, úsměv z jeho tváře zmizel a jeho oči se stáhly do úzké štěrbiny. Opatrně položil knihu, co třímal v rukou zpátky do police a velice pečlivě volil svá slova: ,,Nečekal jsem, že tě tady najdu, ale mohu tě ujistit, že s tebou nehodlám bojovat. Uškodí to nám o-" nemohl však doříct svou větu, jelikož ze schodů na něho skočil útočník.

V lidském světě

Jak už jste asi pochopily, tak čas se nám trochu posunul. Byl zase týden a čas na školu. A Anna jednala přesně, jak řekla. Celou dobu byla jen zavřená na internátě s hlavou zabořenou v knihách. Ne, že by jí to ovšem vadilo. Neustálá přítomnost démona ji začala docela dost znervózňovat a to, že mohla být sama a nijak se stresovat z nadcházejících okamžiků, prospělo nejen její mysli, ale i jejímu tělu. 

Nemůžu však říct, že by Valentina za celou dobu nepotkala. To ne. Neustále jí byl nablízku, i když ne tak, jak by si přál on. Z dálky ji stále pozoroval zpoza davu, který se kolem něj tvořil. Dívka měla pravdu, když mu řekla, že má docela dost fanynek. Celkem ho to štvalo, protože mu to znemožňovalo mít neustálou kontrolu nad dívkou. Její myšlenky jí taky moc číst nemohl, což ho doslova sžíralo zaživa. Věděl ovšem, že musí zvládat hrát i svou roli středoškoláka, a tak se tento drobný detail snažil zatlačit, co nejdál do své mysli a snažil se přede všemi vypadat, co nejlépe.

Anna teď seděla na obědě a četla si v učebnici angličtiny. Dříve měla tento jazyk ráda, ale po zkušenosti s peklem se jí dost zprotivil, musela se ale naučit ovládat, protože byl v dnešní době velice potřebný. Lehce si povzdechla a pohlédla k zadním stolům, kde seděl již dříve zmiňovaný démon a kolem něho se to jen hemžilo dívkami. Anna nad tím lehce svraštila obočí. Uvnitř ní docházelo, totiž k boji mezi několikati emocemi. Byla šťastná, že ho nemá nestále u sebe, ale taky byla naštvaná, když viděla, jak se kolem něho motají ty fifleny. 

Vnitřně si dala facku a vrátila se ke svému jídlu, aby na tu můru nemusela koukat. Vlastně nechtěla, aby se on koukal na ni, ale to je teď nepodstatná informace. 

Mnohem důležitější je, že po jídle opustila jídelnu a chtěla se vydat do další učebny, když ji někdo popadl za zápěstí a stáhl do tmavé chodby. Chtěla začít křičet, ale ruka přes ústa společně s látkou jí to nedovolila. Náhle se cítila velice unavená, její víčka začala pomalu klesat, až ztratila vědomí a nechala se unést do říše snů.