Peklo jako vězení II. smrt, nenávist, láska

13.IMP

Můžeme říct, že dívka na to, že byla zpátky v pekle měla klidný spánek. Valovo tělo za ní jí dávalo jistotu, že je v úvozovkách v bezpečí.

Ze spánku ji probudil budík. Rozespale otevřela oči a koukala kolem sebe. Valentino už seděl, vypínal budík a mnul si svá tykadla.

,,Dobré ráno,'' pozdravil ho Anna.

Démon se na ni otočil a usmál se.
,,Dobré ráno. Na tohle bych si mohl zvyknout. Probudit se a tebe po boku,'' zazubil se.

Dívka raději sklopila pohled, aby neviděl menší odpor v jejích očích. Nechtěla ho hned po ránu něčím vytáčet a pak si následky nést celý den.
Vstala z postele a vydala se pro své oblečení. Zůstala však strnule stát, protože nikde v pokoji ho neviděla.

,,Eeee Valentino?''

,,Ano?''

,,Kde je mé oblečení?'' optala se opatrně s náznakem strachu.

Démon se jí podíval do očí. Uviděl v nich ten strach. Strach z něho.
Když to viděl, tu emoci a že se tam objevila kvůli němu, tak měl velice nepříjemný pocit. Nechtěl to cítit.
Jen se na Annu podíval a pokynul směrem ke skříni.

Dívka se s lehkým třesem vydala k ní. Pomalu otevřela dveře a to co uviděla ji mile překvapilo. Na tváři se jí objevil jemný úsměv a opatrně se dotkla oblečení uvnitř.
Ve skříni teď byly dva sektory. V tom prvním bylo oblečení Valentina a v tom druhém oblečení Anny. A kupodivu tam nebyly žádné vyzývavé modely. Byly tam normální džíny, košile, trička dokonce i tepláky.
Dívka natáhla své bledé ruce a vzala si černé tričko s výšivkou květin okolo krku a modré džíny s vysokým sedem.
Moc se jí to líbilo.

Valentino v tichosti seděl na posteli a sledoval její reakce. Na tváři se mu objevil menší úsměv. Díky poutu se jeho emoce mísily s jejími a teď když byli spokojení oba dva, bylo mu hezky. V hlavě se mu ale objevil hlásek, který mu připomněl její rozhovor s vládci pekla. Úsměv hned opustil jeho tvář a nahradil ho úšklebek. Nevěděl, co to bylo a ani co to mělo znamenat. Navíc zjistil, že Anna nějak dokážeš zablokovat své myšlenky a on se k nim nedostane. Dělalo mu to starosti. Dnes ho ale čekala spousta práce, takže si nemohl dovolit zaměstnat se až příliš tímto tématem.

Aniž by si to uvědomil, tak Anna stála náhle před ním už oblečená a upravená. Překvapeně se na ni podíval s očima jasně říkajíc Kdy jsi to stihla? Dívka se na něho jen jemně usmála a své uložené pyžamo položila na polovinu postele, kde spala.

,,Kdy bude snídaně?'' zeptala se, když stlala postel.

To Valentina plně probudilo z tranzu.
,,Hned, jak se obleču, tak se půjdeme najíst,'' řekl a vstal z postele.

Anna ho pozorovala, jak si sebral kalhoty, košili, kabát a klobouk a zmizel za dveřmi koupelny. Teprve až když uslyšela proud tekoucí vody tak si oddechla. Celá atmosféra místnosti, když se v ní nacházel Valentino, byla napjatá jako gumička a chybělo jen pár vteřin než by praskla. Byla mu vděčná, že jí dal to oblečení, ale byla si téměř jistá, že něco bude chtít na oplátku. Nikdy není laskavý jen tak. Vždy je to něco za něco. A měla celkem hrůzu z toho, CO bude chtít na oplátku.

Teď si tím ale nesměla narušit své myšlení. Potřebovala se soustředit na svou misi. Měla najít IMP. Z toho měla celkem strach. Přece jenom to byli nájemní zabijáci.

Přešla od postele ke gauči a posadila se. Nechala svým myšlenkám volnou cestu a hlavou se jí začaly honit plány v případě úspěchu i v případě neúspěchu.