Peklo jako vězení II. smrt, nenávist, láska

15. Vy nechcete mé štěstí?

Aniž by si toho Anna byla vědoma, sklouzla po rameni můry a její víčka ztěžkla a po chvíli odešla do říše snů. Valentino na to jen tiše hleděl a snažil se zjistit, co má to drobné stvoření v jeho náruči v plánu.

,,Vážně jí věříš to, co ti řekla?" ozval se Vox který si tu scénku prohlížel s lehkým zamračením.

,,Můžeš si být jist, že tomu nevěřím ani zhola, jenže zase kdyby jsme jí to uťali hned na začátku, nedozvěděli bychom jsme se, co ji poradili naši dva slavní vladaři," ušklíbl se Valentino a pročesával lehce dívčiny vlasy s malým úsměvem.

,,Víš, že tohle nedopadne dobře?" zkusila mu to rozmluvit Velvet.

Odpovědí pro oba dva byl Valentinův velký úšklebek  plný zlomyslnosti a podlosti. Ani jeden z nich se do tohohle plánu nechtěli zamotat. Bylo to až příliš riskantní, až příliš troufalé a to dokonce i pro ně. Proto Vox zvedl ruku a požádal ho, aby zastavil limuzínu. Démon můry mu vyhověl a jen se koukal, jak Vox vystupuje a v patách má šílenou démoní panenku.

Když vystoupili, limuzína se opět rozjela. Valentino byl ponořený ve svých myšlenkách. Jeho plán začínal být opět v ohrožení. Kdo mohl tušit, že se do jeho věcí budou cpát i samotní vládci pekla? Štvalo ho to, nebo lepší vyjádření pro toto je, sralo ho to. Z jeho přemýšlení ho probudil menší pohyb v jeho náručí. Podíval se zpět na dívku a zjistil, že se přitulila k jeho hrudi. Musel se nad touto scenérií usmát, už jen myšlenka, že by s ním takhle trávila skoro každou noc a ráno, mu dodávala jakýsi klid. Nechal tedy otázku ohledně svého plánu zahozenou někde daleko ve své mysli, přitáhl si k sobě blíž dívku a užíval si tento společný moment.

************

Dívčin krásný bezesný spánek prolomilo světlo dopadající na její tvář. Nespokojeně nad tím zavrčela a otočila se bokem k oknu. Kolem těla se jí ale při tomto pohybu omotaly dvě paže. Anna překvapeně otevřela oči a podívala se, kde to vlastně je. Byla v náručí samotného démona. Ten už ovšem měl na sobě svou lidskou podobu. 

,,Takže jsme zpět. Musela jsem asi usnout v limuzíně," pomyslela si Anna. Spíš byla ráda, že si nepamatovala, jak se sem vůbec dostala. 

Opatrně se snažila dostat pryč ze sevření Valentina. On naštěstí ze spánku jen něco zamumlal a pustil ji. Rychle se tedy posadila, protáhla se a prsty si pročesala vlasy. Cítila se velice unavená, jako by běžela maraton. Vylezla zpod teplých přikrývek a vydala se do koupelny, aby udělala ranní hygienu.                                                                                                                                                  Osprchovaná, převlečená a učesaná se vrátila do místnosti, kde spala. Můra se ale stále nacházela v říši snů. Anna moc neměla náladu ho budit, navíc vypadal, že se mu zdá něco hezkého. Kdyby ho vzbudila Bůh ví, jestli by ji nějak neublížil za to, že ho probudila z nějakého krásného snu.

Jen nad tím zakroutila hlavou a vydala se raději do kuchyně, aby nachystala snídani. Když scházela schody měla neblahé tušení, že se přihodí něco špatného. A o pár minut později, když už byla v kuchyni, se její obavy naplnily. V kuchyni za stolem seděli její rodiče a provrtávali ji pohledem.                                                                                                                                                                       Anna nasadila úsměv a popřála jim dobré ráno. Nikdo jí však neoplatil, místo toho na ni pohlédl otec: ,,Sedni si Anno musíme si promluvit."

Dívce se ani za mák nelíbilo, že si musí promluvit se svými rodiči. Bylo jí naprosto jasné, že téma se bude točit kolem démona, který teď podřimuje v její vlastní posteli.

,,Chceme vědět, jak to je mezi tebou a Valentinem," podívala se na ni její máma, ,,nezdá se nám, že by jsi ho měla skutečně ráda. Skoro to i vypadá, že jsi v tom vztahu nuceně. Nechceš nám o tom říct?" zeptala se a ustaraně se na ni koukala.

Dívka na ni hleděla s tváří, která nevyjadřovala žádné emoce: ,,Když vám řeknu, co doopravdy za tím vztahem stojí, pošlete mne rovnou do blázince. Nebo ještě hůře vás Valentino zabije. A to já nemůžu dopustit a nemohu vám dovolit, abyste mi překazili plán, který proti němu kuji," pomyslela si, ale navenek na sobě nedala nic znát. Nasadila jsem svůj obvyklý úsměv a starostlivě se jich zeptala: ,,Jak vás to napadlo?"

Viděla, jak se její rodiče zarazila nad tónem jejího hlasu. Zněla tak klidně a vyrovnaně, že to bylo až neuvěřitelné.

Slova se ujal její otec: ,,No pokaždé, když jsi s ním, tak jsi napjatá a skoro se neusmíváš a navíc po něm furt po očku koukáš, jako by jsi se bála, že něco provede."

,,Tvůj táta má pravdu. Nechováš se vůbec přirozeně, když stojíš vedle něj," přitakala její máma.

Anně začínalo být horko. Neměla tušení, kam se snaží posunout tuhletu konverzaci. Rozhodně nechtěla, aby to byli její rodiče, kdo řídí konverzaci. Musela zapojit veškeré své mozkové buňky a finty, co se naučila za jeden rok soužití s Valentinem.

Nasadila úsměv a koukla se jim do očí: ,,Mohu vás oba dva ujistit, že jsem s ním dobrovolně. Nikdo mě do tohoto vztahu nenutil. A jestli potřebujete vysvětlit mé chování kolem něj, mám jednoduchou odpověď. Nemám dobré sociální cítění. Sami jste mě na to kdysi upozornili a teď to vidíte v nejlepším světle. Prostě se nedokážu chovat normálně. Bojím se každou sekundu, že něco udělám špatně nebo něco špatně řeknu a on mě nechá být. Ví o tom, že jsem byla v kómatu a o tom, že jsem měla menší potíže poté, ale i přes to zůstal se mnou. Vím, že se vám moc nelíbí ale já ho mám ráda z celého srdce a chtěla bych s ním zkusit ten vztah. A jestli mi nepřejete štěstí, tak jsem se ve vás asi hodně spletla," domluvila založila si ruce na prsou a dělala, že je smutná.

Viděla, jak se její rodiče stydí za svoje podezřívání. Vždycky chtěli pro svou dceru jen to nejlepší. Proto se jí podívali do očí a přikývli. Anna to vzala jako znamení, že může pokračovat ve své předchozí činnosti. S úsměvem tedy vstala od stolu a začala chystat snídani pro sebe i pro Valentina. Úsměv měla, i proto že toto byla poslední noc, kdy byla ve stejné posteli jako můra. Další dny se s ním potká jen ve škole a byla si v celku jistá, že on bude mít spousty práce s jeho fanynkami, takže na ni nebude mít čas.

Se čtyřmi chleby s marmeládou a s dvěma hrnky čaje se vydala po schodech zpět do pokoje. Potichu otevřela dveře, aby zjistila, že Valentino ještě stále spí. Opatrně položila nádobí na stůl, který měla pod oknem a posadila se na postel. Na tváři měla zlomyslný úšklebek na mysli měla dokonalý plán na pomstu.

,,Já ti dám kazit mi můj dokonalý spánek," usmála se.

Lehce se naklonila nad ucho spícího mladíka, poté se pořádně nadechla a vší silou mu zakřičela do ucha: ,,VSTÁVEJ VALENTINO!" 

Valentino se prudce posadil, jenže jak byl na kraji postele, sletěl z ní dolů až to zadunělo. Anna se neudržela a začala se smát, až se za břicho popadala. Valentino však ze svého budíčku moc nadšení nebyl. 

,,Ha ha hrozně vtipný. Už jsi skončila?" optal se jí podrážděně a začal si mnout hlavu.

Dívce zmizel úsměv z tváře a rázným krokem došla až k onomu démonovi.

,,Radši drž zobák. Před malou chvílí jsem ti zachránila prdel, zatímco ty jsi tady chrápal. Měl by jsi mi poděkovat jo a ještě něco přes týden na tebe nemám čas, mám zkoušky, takže budeš muset strávit nějaký čas se svými fanynkami," ušklíbla se a šla si pro svůj krajíc chleba.