Peklo jako vězení II. smrt, nenávist, láska

22. Máš vězení

Když se Anna začala probouzet. Hlava jí tepala bolestí a její tělo bylo jako ze želé. Ležela na manželské posteli sladěné do černé a neonové a vlastně celý pokoj, ve kterém se nacházela, byl sladěn do podobných barev. Na rozdíl od pokoje, který sdílela s Valentinem, měl tenhle čistý design. 

Velice opatrně se posadila a snažila se vzpomenout, co se vlastně stalo. V hlavě se jí ale stále opakoval patron a nový vládce. Přehodila nohy přes okraj postele a hlavu skryla do dlaní. Bolest v hlavě setrvávala ale ona věděla, že se musí pohnout a zjistit, co se u všech ďasů děje.

Rychle se postavila a vyrazila ke dveřím, kterých si před tím vším všimla. Rázně je otevřela a rozhlédla se po chodbě. Byla sladěna do černa akorát modré úzké pruhy tomu dodávaly vzhled Voxe. Rozhlédla se doleva i doprava a nakonec zvolila cestu doprava. K jejímu údivu viděla na cestu a to i přes to že na chodbě nikde nebylo světlo. Až později zjistila, že jsou to její vlasy. Zářily jasněji než před tím v té prapodivné místnosti. 

,,Co to kruci je?" ptala se sama sebe, když jemně promnula své vlasy mezi prsty: ,,Na to teď nemám čas. Musím najít Voxe a to okamžitě."

Znovu se vydala rázným krokem kupředu. Po cestě míjela spoustu dveří, ale všechny je jen míjela. Byla v nich totiž tma, což naznačovalo, že se za nimi nikdo nenachází. Bylo by tedy zbytečné je otevřít. Když už byla skoro na konci chodby, spatřila světlo vycházející z otevřených dveří. 

Zrychlila tedy svůj krok a s odhodlaným výrazem vpadla dovnitř. Zůstala však v šoku stát v v jejich rámu, když viděla Voxe mazlit se s obřím...žralokem? Dalo by se říct. Ještě nikdy neviděla TV démona tak uvolněného, jako když se mazlil s tím stvořením. Nechtělo se jí ho vyrušit z tohoto okamžiku, ale její otázky byly opravdu důležité. Proto si odkašlala a stáhla na sebe pozornost, jak Voxe tak i toho žraloka.

,,Omlouvám se, že jsem tě vyrušila z tvého...rozjímání, ale mám pár otázek, které bych ti ráda položila."

Vox nevypadal naštvaně ani překvapeně, asi se na tento rozhovor předem připravoval: ,,Tak se ptej," povzdechl si zatímco nepřítomně hladil žraloka po hlavě. Pozornost žraloka byla ovšem jen a jen výhradně na Anně, které se to moc nezamlouvalo.

,,Co se tady sakra děje," vydechla nakonec.

TV démon po ní hodil boční pohled a nakonec spustil: ,,Víš tvoje duše jakoby dostala vyšší postavení. Nevím přesně, co to je, ale očividně o tom něco ví vládci pekla, ale ti to nikom sdělit nechtějí. Ale jsem si naprosto jistý, že až ta přeměna skončí, budeš mít mnohem větší moc než my overloardi. Budeš možná na úrovni králů sedmi hlavních hříchů."

,,Králové sedmi hlavních hříchů?" optala se s mírným nakloněním hlavy dívka.

,,To jsou ostatní vládci dalších kruhů. Na rozdíl od nás overloardů nemají  lidský původ a vládnou naprosto mocnou a skoro neporazitelnou magií. Navíc je nejde zabít, pokud na to nemáš speciální zbraně."

,,Aha."

,,A abych se vrátil zpět k výkladu. Valovi bylo včera zle. Jakoby z něho něco vysávalo energii, na chvíli omdlel, ale poté se vrátil zpět do normálu. Proto za tebou nedošel on, jakoby zapomněl, co všechno pro tebe udělal. Ani neví, že jsem tě sem vzal."

,,A proč si mě sem vůbec vzal?" pozvedla Anna obočí. 

,,Abych se tě zeptal, zda o tom něco nevíš," otočil se k ní čelem Vox.

,,O čem? To si jako myslíš, že vím něco o tom, co se tady děje?" zeptala se s výsměchem Anna, i když jí bylo proti srsti takhle lhát někomu, kdo jí už tolikrát pomohl: ,,Vím toho asi tolik co ty. Doprčic já ani nevím, co se mi to děje s vlasama. Vidíš? Začaly zářit a už nevypadají jako z dehtu a to nemluvím o svých očích," ukázala mu hrst svých vlasů a ukazováčkem namířila na své oko.

Vox si ji jen prohlídl od hlavy až k patě a pak se vrátil ke svému mazlíčku: ,,Neměla bys teď chodit zpět do říše živých."

,,A důvod?"

,,Mohli by po tobě jít ostatní démoni."

,,Wow, jakoby to nedělali už před tím," protočila očima.

TV démon se na ni zpátky otočil a znepokojeně si ji prohlížel: ,,Je ti dobře?" optal se jí ustaraně.

,,Nikdy mi nebylo líp, proč se sakra ptáš?"

,,Protože nikdy jsem tě neviděl takhle se chovat."

Anna se zarazila, když si uvědomila pravdivost démonových slov. Takhle se opravdu nikdy nechovala, co ji to popadlo? Bylo to tím požehnáním? Nebo kvůli Valovi, který se vrátil ke svému starému arogantnímu já?

,,Já...já nevím," vydechla nakonec a lehce si prohrábla vlasy, ,,Víš já.....už toho mám prostě dost. Není to tak dávno, co mě v lidském světě unesli a co-"

,,Brzdi, brzdi," zavelel Vox a zastavil její panické blábolení lehkým pohybem ruky, ,,Oni tě unesli? Jak reagoval Val?"

,,Tss. Ten jen zareagoval no tak tě unesli a? Nedělej žes to nečekala. Aspoň vím, že se o sebe umíš aj postarat," napodobila výsměšně Valentýnův sladký hlas.

,,Jeho klasická reakce," povzdechl si Vox a promnul si svou obrazovku, ,,Víš co? Asi bys tady opravdu měla strávit nějaký ten čas, trochu si protřídit myšlenky a teprve poté se vydat zpátky do světa živých."

,,A co škola?"

,,Vážně tě teď trápí něco jako škola, když máme mnohem horší problémy?" zeptal se jí lehce dotčeně démon.

,,My? Snad já a Val ne?"

,,Ne, týká se to i mě. Před tvým příchodem se mnou zacházel, jak s odpadem, ale když ses ukázala, tak uznal mou existenci a mou pozici. A já rozhodně nechci abysme se vrátili do těch starých kolejí."

,,Dobře. Fajn. Dělej, jak uznáš za vhodné, ale požádám tě, abys udělal mého dvojníka nebo něco takového a poslal ho do světa živých, aby byl místo mě ve škole a byl s mou rodinou. Ti už totiž mají se mnou zažité své a rozhodně jim nechci přidělávat další starosti," podala svou žádost Anna.

Démon na to jen přikývl a poté i společně s Annou zamířil pryč z místnosti.