Peklo jako vězení II. smrt, nenávist, láska

3.Dohoda

Dívka jen stála a snažila se zpracovat to, co jí bylo sděleno.

Ona má démoní podobu? Jak? Kdy? Proč?

Můra jen stála a čekala na nějakou verbální reakci.

,,Jak se to stalo?'' zeptala se potichu.

,,Přenášejí se schopnosti z jednoho na druhého. Ty jsi díky mně nabyla démoní podoby a já díky tobě lidské. Je to něco jako dohoda. Vždy něco za něco,'' vysvětlil jí stroze.

,,Můžu vědět, co chceš dělat? Tedy, jak chceš, aby se nám oběma ulevilo?'' podala další otázku a začala mít obavy, co bude odpovědí.

Až teprve teď ji Valentino ještě více k sobě přitiskl až se skoro dotýkali ústy.

,,Budeme muset trochu sehrát na tvé rodiče scénu. Budeme dělat, že jsme se potkali na střední. Že já chodím na ekonomiku a ty jsi mě potkala při cestě vlakem. Budeme hrát, že jsme se do sebe zamilovali. Tedy já už to hrát nemusím poněvadž se nevzpírám jako někdo. Potom to nějakou dobu budeme hrát, až ty nakonec řekneš, že se stěhuješ ke mně. Tam už si budeme moct dělat, co chceme.''

Velice prostý ale asi velice účinný plán.

,,Ne. Tohle nemůže být pravda. Tohle je jen blbá noční můra. No ale, jak chceš. Přistoupím na tvou hru,'' a začala plakat. Nebyly to ale pravé slzy. Tohle byly herecké slzy. Ale zabraly. Valentino to zbaštil i s navijákem.

Pomalu si ji k sobě přitiskl a začal ji hladit hlasech. Anna věděla, že teď v tento moment, nebude moc hlídat svou mysl. Odkoukala to už v pekle, že když je v klidu, tak si to moc nehlídá.

Soustředila se a pomalu se mu naboural do mysli.

,,Skvělé. Vychází to. Už nebude moc dlouho odporovat. Nakonec tomu stejně podlehne a budeme spolu. První budeme milenci, čímž přitáhneme více pozornosti. Poté se s ní ožením, to bude vrchol všeho umění.''

,,A do prčic. Tohle je ještě horší,'' hrklo v dívce.

Plán můry byl velice prostý zřejmě ale velice účinný, jak už zjistila před chvílí.

Annu docela znervóznilo, že toho už má tolik přichystaného. Jak si mohla vůbec někdy myslet, že ji on bude milovat? Vždyť je to jen blbý pasák, který vidí v lidech okolo sebe jen zisk. Jak už mu řekla do očí, vadí ji, jak jedná s lidmi okolo.

Démon ji po chvíli přestal hladit a pohlédl jí do očí. Anna mu jen pohled oplácela. Rudé oči skryté za růžovými obroučkami ji hypnotizovaly. Věděla, že tento pocit není způsoben jejími city a tak se ho snažila, co nejlépe potlačit.

,,Budu muset jít,'' řekl Valentino lítostivým tónem. Šlo ale poznat, že to bylo silně hrané.

,,Chápu,'' řekla dívka, ,,hádám, že v pondělí už chceš začít s tím svým plánem.''

,,Ano, v pondělí se potkáme u tvé školy. Už jsem si i zajistil studium na ekonomce. Stejně si potřebuji nějaké ty věci znovu osvojit,'' zářivě se usmál, ,,budeme hrát, že jsme se na první pohled zamilovali.''

Anna jen kývla a Valentino se vydal zpátky k rohu, ze kterého vystoupil.
Než však zmizel řekl:,,Jsem rád, že teď budeme zase spolu, Anno~'' a zmizel.

Dívka ještě chvíli strnule hleděla do kouta a snažila se zmapovat si vše, co se teď událo.

Tahle ta návštěva byla jen začátkem. Byla si naprosto jistá, že teď začne snad nejhorší období v celém jejím životě.

Nechtěla si ovšem teď dělat další starosti. Problémy může řešit až zítra. Došla tedy k své posteli, zachumlala se do peřin a po pár dalších minutách tvrdě usnula.

Ráno ji probudil budík. Se zavrčením natáhla ruku a agresivním pohybem ho vypnula. Byla sobota, tak proč by měla vstávat? Pak se jí ale v hlavě objevila vzpomínka na včerejší noc.

,,Do hajzlu,'' řekla a prudce se posadila.

Strach a adrenalin vzniklý ze vzpomínek na včerejšek ji poháněl. Hygienu a převlékání měla za pár minut a hned poté vystartovala z pokoje dolů do přízemí. Tam už byla nachystaná snídaně. Jen proběhla kolem táty, pozdravila ho a rychle zasedala za stůl. V kuchyni byla i její máma a velice se divila. Tohle chování, totiž pro ni nebylo typické.

,,Co to do tebe vjelo?'' optala se jí.

,,Chci zajet do knihovny. Potřebuji si půjčit jednu knihu.''

,,A nechceš, aby tě tam zavezl táta?''

,,Ne, ne, to je dobrý. Stejně se potřebuji trochu protáhnout. Zajedu si tam na kole.''

Její mámě se to moc nezdálo, ale nechalo to být.

Po snídani Anna rychle zbalila potřebné věci do batohu a šla do garáže pro kolo. Tohle jí docela připomnělo ten den, kdy vyvolávala.

Přesně takhle to začalo a přesně takhle to i skončí. pomyslela si a rozjela se pryč.

Lidí moc venku nebylo. Neměla tedy žádný problém dostat se k danému místu.

Kolo nechala před knihovnou a vstoupila dovnitř. Do nosu se jí dostala vůně knih. Za tu dobu, co je na střední si oblíbila knihy víc než elektroniku. A kdo by ne, když potká stvoření, co má místo hlavy televizi a snaží se všechny okolo sebe zabít?

Procházela skrze poličky a prohlížela si titulky. Nic moc nenašla rozhodla se tedy jít za knihovnící.

Našla ji velice rychle. Jednalo se o starší dámu, co seděla za dubovým stolem. Byla celkem při těle s šedými vlasy, tlustými brýlemi a takovými těmi kytičkovými šaty, co nosí starší dámy.

,,Eee promiňte,'' snažila se upoutat její pozornost.

Knihovnice vzhlédla od papírů, co vyplňovala. Její výraz ukazoval, že ji je z této práce zle.

,,No?'' optala se naštvaně s opovrženým pohledem.

Dívka nahlas polkla.

,,Chtěla bych se Vás zeptat, jestli tady nemáte nějaké knihy o vyvolání nebo o démonologii,'' řekla a snažila se znít vyrovnaně a sebejistě.

Žena na ni vrhla pohled typu co to na mne zkoušíte? ovšem pak se otočila, začala něco ťukat do počítače, co měla na stole vedle papírů.

,,Běžte rovně, poté doleva a hledejte cedulky s náboženstvím a tradicemi. Najdete to snadně. Všude jsou šipky,'' podala instrukce a pak se na ni skrze své silné brýle podívala, ,,ještě něco?''

,,Ne, to jde vše,'' řekla Anna a vydala se směrem, který jí ukázala. Měla však pocit, že na ni stará žena ze svého místa stále hledí. Otřásla se, ale neotočila se.

Podle instrukcí se dostala do části, kde se nacházely nejen modlitební knihy, ale také historické zápisy, nebo fotoknihy.

No, tak abych začala. povzdechla si sebrala několik knih z polic a posadila se s nimi ke stolu. Popadla první a začala číst.