Peklo jako vězení II. smrt, nenávist, láska

7.Seznamte se

Valentinovi se objevil na čele pot. Zavřel oči a čekal facku, která ho pošle snad na Marz. Nic ale nepřišlo. Překvapeně otevřel oči, aby se střetly s jejími.

,,Debile,'' řekla a cvrnkla ho mezi oči.

Můra se chytla za nos a stále nechápala, co se stalo.

,,Ona mě nepraštila?'' podivil se a sledoval ji ze svého místa. Vypadala velice klidně, jako by ji to vůbec nerozhodilo.

O chvíli později jim donesli kávu. Už mezi sebou prohodili jen pár slov. Oba se jako by snažili zamaskovat to, co se právě stalo.

Po kávě Annu Valentino doprovodil k internátu.

,,Dobrou noc,'' řekl a vydal se pryč.

Anna tam stále stála a sledovala ho. Čím více byl vzdálený od dívky, tím více měl zpátky svou podobu démona.

Když byl ve své plné podobě lusknul prsty a rozplynul se v růžový obláček.
Dívka se jen otočila na patě a zamířila do svého pokoje.

Peklo

Hned poté, co Valentino lusknul prsty, se objevil ve svém pokoji. Byl však velice překvapen, že nebyl prázdný.

,,Kde jsi byl?'' pronesl Vox a nepřátelsky si ho měřil.

,,Hádej, můžeš třikrát,'' pobídla ho můra.

TV démon si povzdechl.
,,,Proč tak riskuješ? Co když někdo ve světě smrtelníků pozná, že jsi démon? Co budeš dělat pak?''

,,Zatím nikdo nemá ani sebemenší tušení. Trávím teď čas s Annou a jsem zcela šťastný.''

Voxe toto prohlášení trochu zarazilo. Nebyl zvyklý, aby Valentino říkal, že je šťastný. Byly to výjimečné situace a většinou trvaly jen pár sekund.

,,Co jsi jí udělal?'' optal se ho. Snažil se nedát najevo, že má obavy.

,,Nic vážného. Strávil jsem s ní nějaký ten čas. Dokonce jsem ji políbil a kupodivu mi nevlepila facku.''

Vox se nad tímto jejím chováním podivil. Znal ji tady asi tak rok a věděl, že si nenechá nic moc líbit. Ale taky věděl, že když věděla, že na dotyčného nemá, raději držela jazyk ta zuby. Musela tedy něco plánovat.

,,Chceš tam jít i zítra?''

,,Ano, chci. Je teprve pondělí do soboty a neděle času dost,'' zazubil se Valentino.

S tím taky odešel ze svého pokoje, aby zkontroloval zda je vše, jak má být.

Svět smrtelníků

Anna ležela v posteli a koukala do stropu. V hlavě se jí honilo několik myšlenek. Chtěla by se zbavit toho pouta, jenže to nejde. Už bude napořád.

Stále jí ale nedávalo smysl, že po své smrti skončí v pekle, i když se snaží být co nejslušnější.

,,Možná si to ale zasloužím. Třeba jsem skutečně tak špatná, že musím být s někým jako je on,'' pomyslela si a pomalu usínala s myšlenkami stočenými k němu.

Dalších několik dní probíhalo ve stejném smyslu jako pondělí. Pokaždé si při obědě sedl k ní a odpoledne chodili do kavárny. Anna se mu také několikrát vyhnula. Od té doby, co tu byl, byla hlavním tématem celé školy. Nechtěla být středem pozornosti. Bylo jí to velice nepříjemné.
Naštěstí jí to nezasáhlo do učení.

Nastal pátek a Anna se chystala k vlaku. Před intrem ale stál Valentino.

,,V sobotu přijdu k vám,'' oznámil jí jako by nic.