Nový Hawkeye: únos

Part 18

Stála jsem tam s jedním mužem za zády. Druhý odešel.

Myslela jsem, že mě udusí dřív, než sem někdo doběhne.

Ve chvíli se rozrazily dveře na druhé straně místnosti. Stála v nich Natasha.

Kolem mě a muže se začal rozléhat dým. Ruka mě pustila a já se konečně přestala dusit. Upadla jsem na kolena a snažila se popadnout dech.

"Same můžeš sem jít a odvést Janet do Quinjetu?" ozvala se Natasha za mnou. Opatrným otočením jsem se na ni podívala "Ne, zvládnu bojovat!". Pomohla mi se zvednout. Nedůvěřivě se mi zahleděla do očí "Jsi si jistá?".

Za mými zády se vynořil další muž. Tenká nabroušená strana nože se mi otírala o hrdlo. Lekla jsem se, přesto jsem to nedala najevo a zachovala klidnou hlavu. Kopla jsem ho nohou do rozkroku, tím jsem se dostala z jeho sevření a nakonec jsem mu dala loktem do nosu. Plnou bolestí se svalil na zem. 

Zaujmula jsem sebevědomý postoj. "Nikdy jsem nebyla jistější" odpověděla jsem Natashe.

Až teprve teď si všimla, co v téhle místnosti je uchováno. Začala se procházet po místnosti a vše si letmo prohlížet.

Přiletěl Sam. Ohlédla jsem se za ním "Už jsem v pohodě." Jen chápavě kývl.

"O můj bože" rozhlédl se po místnosti.

Ve sluchátku se ozval Tony "V podzemí je zdroj, který jsme hledali." Hned po něm se ozval Steve "Budeme potřebovat pomoc." "Já teda ne" Stark se hned ohradil.

Všichni tři jsme se odebrali do podzemí. Bylo složitější se tam dostat. Naštěstí cestu plnou hlídačů pročistili Tony se Stevem a Scottem.

Potkali jsme se pod výtahem. V celé místnosti byli stroje na výrobu výbušnin a dalších jiných smrtelných zbraní. Stroje obsluhovali normální běžní civilisté mužského pohlaví. Avšak si nás nevšimli, když jsme sem dorazili.

Rozhlíželi jsme se. "Něco tady nehraje" prozradil Tony, přestože věděl, že to všichni tušíme.

"Janet, střel jednomu z nich uspávací šíp" pronesl Steve. Kývla jsem, ze zad si sundala luk a z toulce vytáhla šíp. Střelila jsem náhodnému muži šíp do krku. Svalil se k zemi, ale ostatní zaměstnanci na to nijak nereagovali. Dělali dál svoji práci.

Wanda se prodrala mezi námi dopředu. Všimla si nejbližšího muže, jak mu teče slza "Jsou začarováni."

V dlouhé uličce se k nám z ničeho nic někdo začal blížit.

"Máš pravdu, jsou začarováni" promluvila osoba, když byla skoro u nás. Pohledný, středně starý muž se snědou pletí a tmavými vlasy s elegantním zastřižením. Nadzvedl pravou ruku. V dlani se mu objevila modrá magie. Vypadalo to nádherně. Vytvořil malého modrého motýlka, který se mi usadil na nose. "Jmenuji se Yontalcar."

Wandě se zvýšil tep. Věděla, že to neznamená něco hezkého, milého, ale že za tím čeká nebezpečí.

Popadla jsem motýlka do rukou a rozmáčkla ho. Přeci jen to byla iluze.

Muže to rozzlobilo a tak začal vytvářet magii. Wanda se toho všimla a chtěla ho zastavit, jenže její kouzla tady dole nefungovala. Zamračeně jsem se na ni podívala "Co se děje?!"

Kouzelník se rozesmál "Myslím, že ona sama moc dobře ví."

Nechápala jsem to, zase tak dobře magii nerozumím. Z ničeho nic mě tlak odhodil ke zdi. Silou jsem se bouchla do hlavy.

Pana Starka to naštvalo a tak do něj poslal ránu ze své kovové paže. Když byl muž v dostatečné vzdálenosti Tony potichu začal vysvětlovat plán do sluchátka. Pak to začalo.

Steve se vydal proti Yontalcarovi. Tony prorazil díru ve stropě a pak postupně se Samem začali vynášet začarované civilisty. Wanda vyjela za nimi ven výtahem. Tam jí magie fungovala, takže mohla všechny vysvobodit z transu.

Ostatní z týmu Avengers se rozběhli za Stevem, aby mu pomohli.

Ke mně přispěchal Bucky. Snížil se do podřepu a položil mi své dlaně na tváře "Si v pořádku? Nechápu, proč se všichni vždy zaměří na tebe." Usmál se. Měla jsem slzy v očích. Dost mě bolela hlava a záda. Přesto jsem mu úsměv opětovala.

"Pojď, pomůžu ti" nastavil ruce. Položila jsem své dlaně na ty jeho. Pevně mě stiskl a vyhoupl nahoru. Trochu se mi podlamovali nohy, ale než jsem se stihla vrátit zpět na zem zachytil mě rukou na zádech. Moji ruku si přehodil kolem krku a poté si mě vzal do náručí.

Došel se mnou k výtahu. Vyjeli jsme společně nahoru. Byla jsem unavená a v jeho sevření bylo tak příjemně, takže se mi chtělo spát.

Odnesl mě až zpátky do Quinjetu.

Posadil mě na mé křeslo. Opěrátko mi trochu položil dolů, aby mi to bylo příjemnější. Poté mi přinesl ze zadní části tryskáče deku a přikryl mě. Dal mi jemnou pusu na čelo. Chtěl si jít sednout vedle, ale ještě jsem ho chytila za ruku "Myslíš, že to zvládnou?" Měla jsem o ně strach. "Jsou to Avengers" uklidnil mě Bucky.

V klidu jsem usnula.

***

Probudila jsem se až, když jsme přistávali u základny.

Rozhlédla jsem se kolem sebe. Díky bohu se všichni zdáli být zcela v pořádku a bez vážných zranění.

Po pár sekundách se Bucky všiml, že jsem vzhůru. "Vypsala jsi se dobře? Nic tě nebolí?" jemně mi sevřel zápěstí.

Palcem jsem mu párkrát přejela přes hřbet ruky "Jsem v pohodě."

Jeho úsměv se změnil v lehce vyděšený výraz. Vypadalo to, jako by jemné pohlazení pro něj bylo až moc laskavé gesto. Jako by měl z lásky strach.

Uvědoměle jsem palec dala na stranu. Pustil mě a vydal se ven z Quinjetu.

Odpoutala jsem se a vydala se na dvorek stejně jako ostatní.

Rozhlédla jsem se a nasála teplejší vánek než byl ve Skandinávii.

Po dlouhém spánku mi dost vyhládlo a tak jsem zamířila rovnou dovnitř základny Avengers.

Vyzula jsem si na chodbě boty a vyběhla schodiště hned do kuchyně. Tak moc jsem doufala, že v lednici bude nějaké výtečné jídlo. Když jsem ji ale otevřela bylo tam zkrátka nic. "To si děláte srandu," zavzdychala jsem si.

Otráveně jsem dveře od ledničky zabouchla a zvolala na umělou inteligenci: "FRIDAY?"

Hned na to se ozvala a tak jsem pokračovala: "Neobjednala by jsi prosím dvanáct pizz? Sam zase vyjedl celou ledničku."

Umělá inteligence vše hned zařídila, a tak jsem se v klidu s prázdným žaludkem odebrala do svého pokoje.

Celá jsem se vysvlékla a všechno to neúhledně nechala povalené na zemi.

Vlezla jsem do sprchy, pořádně jsem se vydrhla a umyla si vlasy.

Poté, co jsem vylezla jsem měla z koupelny spíše saunu. Zabalila jsem se do ručníku a vlasy si zabalila do druhého.

Otevřela jsem do svého pokoje. Došla jsem ke skříni, abych se oblékla do něčeho pohodlného a neupnutého.